Počasí v roce 2020 je prozatím ve znamení extrémů. Dubnové sucho vystřídaly přívalové deště a lokální povodně. Podle vedoucího Správy CHKO Český ráj Jiřího Klápště ukazují oba extrémy na nestabilitu krajiny, která není schopná účinně zadržet vodu. Klápště jako bývalý ředitel odboru obecné ochrany přírody a krajiny na Ministerstvu životního prostředí také upozorňuje, že konkrétní opatření leží na ministerstvu dlouhé roky, chybí akorát politická vůle je prosadit.
V dubnu se mluvilo o 500 letém suchu, celý květen vydatně pršelo a v červnu přišly dokonce lokální povodně, které téma sucha lehce upozadily. Je tedy potřeba se sucha nadále bát i za současného deštivého počasí?
Samozřejmě, že mluvit o suchu v kontextu posledních týdnů, je trochu úsměvné. To téma lidé samozřejmě vnímají, pokud nemají co pít. Ale i teď po deštích je půdní horizont nasycen zhruba pouze do půl metru. Problém není v tom, jestli je sucho a nebo přívalové deště, ale v těch extrémech, je to odraz toho, jak je krajina nestabilní. Musíme se připravit na změnu klimatu.
Co by tedy měl stát pro řešení situace konkrétně dělat?
V momentě, kdybychom skutečně něco dělali a nejen o tom pouze mluvili, jako je zvyk spousty politiků, tak by se ty věci mohly rychle hnout kupředu. Existují nástroje, které má stát ve svých rukách a jenom díky tomu, že moc poslouchá lobbistické skupiny jako je Agrární komora, tak ty věci nedělá. Opatření samozřejmě stojí peníze, ale existují například zpracované analýzy z hlediska ochrany půdy, protože kdyby se zlepšila ochrana půdy protierozní vyhláškou, tak by ty benefity byly ve výši 5-6 miliard ročně, naopak náklady jsou ve výši pouze 700 milionů ročně. Zemědělcům by se sice zvýšily náklady na protierozní opatření, ale zároveň by obce na svých pozemcích měli méně bahna, a nemuseli by čistit sklepy, hřiště, kulturní domy. Ty peníze by se vrátily v miliardách.
Zemědělská krajiny je tedy největší problém?
Když se podíváte, tak 53 % procent naší republiky tvoří zemědělská půda a to je jasné měřítko, kde je největší problém. Takové lesy si poradí, protože tam jsou i další dřeviny, ten les zkrátka nezmizí. Zemědělská půda, to je jiný problém. Jeden centimetr se tvoří sto a více let. V momentě, když ročně ztrácíme miliony tun ornice zemědělské půdy, tak to je neobnovitelný zdroj. Jsou tady výpočty Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy, že na jednom metru krychlovém jsme schopni zadržet 300 l vody ve černozemí. Ale v momentě když máme 30 čísel a pak je utužená zem, tak tenhle potenciál ztrácíme. Opatření mají zbrzdit odtok z krajiny a umožnit zasakování. Protože ty přívalové deště ukazují, že tady ty srážky máme, ale voda bohužel odteče.
Kdo tomu tedy podle vás brání?
Je to o těch lobistech, kteří si v rámci resortu zemědělství vylobují, že ta opatření budou co nejměkčí, takže neúčinná. Dnes je přitom 70 % zemědělské půdy ohroženo erozí a dotace řeší jenom 25 %, takže dalších 35 % se vůbec neřeší. Ještě navíc to jsou spíše kosmetická opatření. Když si vezmete takové odkamenování zemědělské půdy, tak co to je za protierozní opatření? Těmito kroky se přitom poukazuje, že tady máme opatření na řešení eroze. Jsou však neúčinná. Má to pouze zacpat ústa, jak lidem v Evropě, tak tady, ale ten efekt v krajině je opravdu mizivý.
y sám jste byl na ministerstvu do roku 2018…
Byl jsme tam, šest let od roku 2012, takže od doby, kdy ministerstvo řídilo ODS, což nebyly úplně šťastné doby. Zažil jsem tam později ministra Brabce, který je lidsky super, ale ty kroky dělá pouze velice plíživě. Ta vůle s tím pohnout tam je, ale není adekvátní. Lesy jsou toho důkazem. Už deset let se mluví o změně lesního hospodaření, ale nic se nedělá. Přišel kůrovec a ta příroda si to nakonec dělá podle sebe. Lesy se změní. My jsme ještě na ministerstvu životního prostředí připravili takzvanou adaptační strategii, která jasně formulovala kroky, které je potřeba v časovém horizontu formou akčního plánu, který nastavoval jasné kompetence, gesce a termíny, jak vlastně čelit změně klimatu. Je to připravené, akorát to naplnění je sporadické, protože ty kroky bolí a žádný politik nebude přijímat kroky, které mu snižují popularitu v rybníce, kde působí.
Sucho Česko trápí už někdy od roku 2014…
Říká se, že od roku 2015 až doposud. Ty extrémy se začínají opravdu projevovat. Těch posledních pět let skutečně českou krajinu trápí nedostatek vody. To je opravdu velký hybatel. Když není voda, tak si lidé řeknou, že je skutečně potřeba s tím něco dělat. Tyhle epizody, jako jsou povodně, trochu nabourávají tu snahu s tím něco dělat.
Ministerstvo zemědělství představilo například projekt výstavby nových přehrad.
Z hlediska ekonomiky investic je samozřejmě nejjednodušší ukázat na jedno místo a říct, že tam postavíme zeď. Ale co když ta voda nebude. To pak budou přehrady prázdné? Není to hlavní řešení, je to kosmetika. Podle prognóz potřebujeme tu vodu mít v obcích a ve městech, nikoliv někde v přehradě. Je to výkřik, pouhé PR, nic víc.
Rozhovor s Jiřím Klápštěm vedl Vojtěch Šeliga
www.echo24.cz, 21. 6. 2020
