Michal Prokop (TOP 09): Nechci rychle politicky vyletět

Zatímco ODS a ČSSD nám na svých kandidátkách nabídly známé tváře českolipské politiky, TOP 09 voličům na čtvrtém místě představuje překladatele, milovníka hudby a sportovce Michala Prokopa.

Jsme stejný ročník. Jak dlouho ses rozhodoval, než jsi vstoupil do politiky?

Záleží na tom, co všechno budeme považovat za součást rozhodování. Od prvního seriózního oslovení až po moje kladné vyjádření neuplynulo moc času, vlastně jenom pár dnů. Skutečnost je ale taková, že pokud má někdo vstoupit do politiky, předpokládá to jakýsi předběžný a soustavný zájem o dění ve městě, ve společnosti… A ten tam buď je, nebo není.

TOP 09 tě oslovila nebo sis ji našel sám?

Oslovil mě kamarád a bývalý českolipský zastupitel za TOP 09 Karel Heller, v té době spoluhráč z futsalu, s tím, že potřebují lidi na kandidátku do komunálních voleb. Na druhou stranu, kdyby mě oslovil někdo jiný z jiné strany, velmi pravděpodobně by nepochodil, protože každý máme nějak nastavené priority a musí nastat určitá shoda. Těch prvních voleb, které pro nás pod tehdejším vedením a lídrem těsně nedopadly, jsem se samozřejmě účastnil spíš formálně.

Čím tě TOP 09 zaujala?

Mixem liberálnosti a konzervativnosti, který podle mých pozdějších zkušeností není jenom deklarovaný a který bych těžko hledal někde jinde. Osobně bych se zařadil jednoznačně k liberálnímu křídlu, ale uznávám, že to konzervativní je taky zapotřebí, a s konzervativnějšími kolegy se dokážu bez problémů domluvit.

Které z těch křídel má navrch? Ať už v regionu nebo celostátně.

Celostátně spíš konzervativní, regionálně liberální. Ale je to jenom můj hrubý odhad. Každý v sobě máme oboje a u jednotlivých rozhodování můžou převládnout různé stránky. Navíc prohlásit se za čistého konzervativce, liberála, socialistu, anarchistu a tak dále je vždycky zjednodušení, které svědčí možná o určité názorové plochosti a určitě o předpojatosti. Pluralita je dobrá, nejen v politice.

Kdyby neexistovala TOP 09, uvažoval bys o jiné politické straně?

Upřímně řečeno, na takhle hypoteticky položenou otázku neumím stručně odpovědět. Z jednoho kdyby nutně vyplývají další. Určitě by se objevila nějaká pravicová strana s proevropským zaměřením, protože potenciálních pravicových voličů takové strany je hodně. Kdyby taková strana rozumně a bez hysterie přistupovala k problematice EU a současně nezapomínala na závažná témata svobody a demokracie, která jsou u nás momentálně bohužel celkem okrajová, uvažoval bych o ní. V současnosti ale existuje TOP 09, takže podobná kdyby neřeším.

Předpokládám, že tím narážíš na euroskepticismus ODS. Ta teda volbou nebyla?

Právě kvůli tomu euroskepticismu ne. Nesledoval jsem úplně dopodrobna, jak se ODS do téhle polohy posouvala, a popravdě moc nerozumím tomu, co tím sleduje. Rozhodně ale obdivuji, co s tou stranou dokázal předseda Fiala, a líbí se mi, že od začátku počítal s během na dlouhou trať. Jinak s ODS žádný zásadní problém nemám, i když bych se asi těžko shodl na místní úrovni s některými českolipskými členy, ale to ponecháme stranou.

Ptám se i proto, že když chce dnes někdo rychle politicky vyletět, asi by zvolil třeba ANO. Máš k ANO podobné výhrady jako váš předseda Kalousek, nebo bereš ANO jako standardní politický subjekt, se kterým se musí počítat v případných koalicích?

Nechci rychle politicky vyletět, nejsem tento typ. K TOP 09 jsem se dal v době, kdy jí po neúspěšných komunálkách mnozí prorokovali brzký konec. Vím, že v ANO je mnoho lidí, které přilákala právě ta možnost raketového vzestupu. Takhle neuvažuju. Zřejmě by mi taky vadilo to, co vnímám jako absenci programu a principů. Standardní politický subjekt to podle mého názoru není, spíš takový slepenec lidí částečně naivních a hlavně ambiciózních. Ale nechci se vůči němu nijak vymezovat, protože to kvůli té rozbředlosti vlastně ani nejde. Pro mě jsou podstatné věci, o kterých jsem už mluvil, totiž svoboda a demokracie, a k nim bych přidal ještě rozum. Věřím, že tato kombinace má šanci oslovit.

Jsi na čtvrtém místě kandidátky. Považuješ za reálné, že by ses stal poslancem? S jakým volebním výsledkem v Libereckém kraji bys byl spokojený?

Vzhledem k tomu, že Liberecký kraj patří k těm menším, reálnou šanci moc nevidím. Volíme tady osm poslanců, přičemž stran, které se můžou do sněmovny dostat, je hodně. Bizarní je, že při určité konstelaci může dvanáct procent hlasů zaručit jen jedno místo ve sněmovně. Liberecký kraj je dlouhodobě dost zvláštní, pokud jde o volební výsledky, a dopadne to u nás pokaždé trochu jinak než na celostátní úrovni. Předpokládám, že tady hodně hlasů propadne, ale nechci jmenovat, čí hlasy to budou, protože to negativní vymezování mi prostě nesedí. Uvidíme. A spokojený bych byl s jakýmkoli výsledkem od zhruba deseti procent výš.

Pojďme tě představit také jako člověka, jako pro mě zajímavého občana České Lípy. Poznal jsem tě jako autora článků o futsale. Věnuješ se tomuto sportu aktivně?

Aktivní futsalovou kariéru jsem už ukončil. Stávaly se mi takové věci, jako že proti mně třeba nastoupil syn kamaráda a spolužáka z gymplu. Chodím si jednou týdně zakopat do tělocvičny, pořád hraju neregistrovaný velký fotbal a kupodivu mě začalo bavit běhání, které jsem si přidal hlavně proto, abych nějak kompenzoval ten výpadek pohybu, když jsem omezil fotbalové aktivity. Zjistil jsem, že takové proběhnutí po lese je skvělé na vyčištění hlavy, ale to už zřejmě všichni slyšeli stokrát, protože na to přijde prakticky každý. Doporučuju.

Jsi dost soutěživý. Myslíš, že přejdeš od proběhnutí k běhání maratonů?

Nevím. Momentálně mi vyhovují vzdálenosti od pěti do deseti kilometrů a velmi opatrně se dívám za tuto hranici. Soutěživý určitě jsem, doufám, že v rozumné míře, ale v tomhle se s nikým nepředháním, protože to od začátku dělám výhradně pro sebe, i když jsem si hned zkraje pořídil GPS hodinky, takže mám přehled o naběhaných kilometrech, tempu a tak dále. Nejsou to nijak závratná čísla.

Po čase jsem zjistil, že jsi autorem překladů komerčně velmi úspěšných autorů. Jak ses k nim dostal? Předpokládám, že není tak jednoduché dostat zakázku na překlady Crichtona, Forsytha nebo Hornbyho.

Jednoduché to není. Začínající literární překladatel samozřejmě bere prakticky cokoli. A potom záleží na tom, jak si s tím poradí. Když překládá dobře, redaktoři si toho pochopitelně všimnou. Podstatná je pečlivost a nejspíš i trocha literárního nadání. A jakmile už má jméno, začne si vybírat, protože mu kvůli množství nabídek stejně nic jiného nezbyde. Z té trojice, kterou jsi jmenoval, mám nejradši Nicka Hornbyho a mrzí mě, že u nás není tak populární jako v anglicky mluvícím světě. Kromě těch knižních věcí dělám taky odborné překlady, tlumočím, a protože mám kulaté razítko, pracuju třeba pro soud nebo pro policii. Taková kombinace mi vyhovuje.

V naší generaci není běžná dokonalá znalost angličtiny. Pobýval jsi v zahraničí, jsi samouk, přirozený talent nebo jsi měl štěstí na učitele?

Na českolipském gymplu mě kdysi učila paní profesorka Gebauerová, takže jsem měl štěstí na učitele. A hned od začátku mi to tak nějak dávalo smysl, takže bych nevylučoval ani přirozený talent.

Také vím, že se motáš kolem klubu U Bílýho černocha. Jsi jen dobrovolník nebo se nějak angažuješ například při shánění interpretů?

Do Černocha chodím na muziku, na pivo a dohadovat se s provozovatelem Pavlem Šmídem o hloupostech. Moje angažmá se omezuje na poskytování zpětné vazby a velice občasnou pomoc s přípravou rozhovorů nebo tištěných materiálů. Pokud jde o shánění interpretů, už dlouho se domnívám, že by v České Lípě měl vystoupit Peter Lipa, ale zatím na to nedošlo.

Je jazz tvůj pravý šálek kávy?

Rozhodně je. Ale ještě víc poslouchám klasickou hudbu a hlavně operu. Soudobou vážnou hudbu. World music. Je toho hodně.

A co tvůj světonázor? Pochází už z rodiny nebo tě formovala třeba Sametová revoluce, která tě, předpokládám, zastihla na vysoké škole.

Revoluce mě zastihla v prvním ročníku na vysoké škole a ovlivnila mě. Patřím ke generaci, která může srovnávat, a jsem za to rád. Hodně věcí dneska vnímáme jako samozřejmosti a idealizujeme si dobu svého mládí. Obojí je pochopitelné a obojí je občas potřeba trochu zasadit do perspektivy. Vždycky mě třeba dostane, když někdo tvrdí, že žít pod tyranií Bruselu je horší než za bolševika. Chápu, že někdo může EU vnímat negativně, protože samozřejmě není dokonalá a osobně bych na ní dost věcí změnil, ale podle mě je za současné situace stoprocentně lepší být v ní než mimo.

A jsme zpět u politiky. Mám před sebou váš volební program. Kdyby ses do poslanecké sněmovny dostal, jaké problematice by ses chtěl věnovat?

Z našeho volebního programu jsou mi asi nejbližší body týkající se zahraniční politiky a bezpečnosti a potom občanské společnosti a kultury, i když jsou to v podstatě pohledy do makrosvěta a mikrosvěta. V tom prvním naše země momentálně dost tápe a navenek jsme zřejmě značně nečitelní. Máme sice určité priority, ale vystoupení nejvyšších činitelů jsou nekonzistentní. A občanská společnost, to je něco, čemu bychom měli věnovat obrovskou pozornost, protože je to jeden z pilířů, na nichž musí stát každá země, ve které stojí za to žít. Je potřeba ji podporovat, protože právě na téhle úrovni vzniká něco zdánlivě z ničeho, ve skutečnosti z nadšení a nápaditosti lidí, kteří prostě dobrovolně dělají něco, co by dělat nemuseli. Jsem rád, že bydlím v Lípě, kde máme takových lidí spoustu a děje se to z velké části bez jakékoli oficiální podpory.

---

Michal Prokop se narodil v roce 1970 v České Lípě, kde vystudoval gymnázium. Poté absolvoval sociologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a později doplňkové studium pro soudní tlumočníky na Právnické fakultě UK.

Již během studií se začal zabývat překládáním z angličtiny. V oblasti literárních překladů má za sebou přibližně osmdesát knih (ze známějších autorů například od Fredericka Forsytha, Nicka Hornbyho nebo Michaela Crichtona) a od roku 2007 působí také jako soudní překladatel a tlumočník.

Členem TOP 09 v České Lípě se stal v roce 2014.