Měli jsme tu Sládka, Klause, Bártu (VV) a máme Klause jun. a Okamuru. Na ose bohaté historie našeho národa zanedbatelné figury. Je v celku přirozené, že část svobodné společnosti se čas od času přichýlí k tomu či onomu věrozvěstovi-spasiteli a vsadí své sympatie na jeho "osobnost", jinakost, excentrizmus - na novátorství a maskovaný populizmus.
Naši "spasitelé" nalézají témata, kterým sami nemusí věřit, ale která jsou pro ně v té které epoše "trefou do černého" - rozuměj přivábí na svůj lep větší, než malé množství sympatizantů. Začíná opravdová hra - hra s občany této republiky, začíná sázka na vítězství ve hře o zdravý selský (dělnický?) rozum.
Téma, pod jehož praporem je nadějné sešikovat masy, je stěžejní, stát od státu, národ od národu se může lišit. Příklady z historie - blízké i vzdálené - jsou jasně popsané. Takové nosné téma musí mít několik důležitých parametrů, aby mělo šanci zakořenit a přinést plody. Musí být dostatečně kontroverzní, musí mít potenciál oslovit horních i dolních deset milionů, bez rozdílu pohlaví a věku a v neposlední řadě musí zahrnovat dostatek demagogie a drzosti.
Volba takového tématu má ve svém jádru společnou vlastnost - a to že s jeho protagonisty nelze soupeřit logikou, demokratickým diskurzem a fakty - ale pouze a jedině stejnými, či ještě sofistikovanějšími zbraněmi, než používají oni. Tzn. ještě větší demagogií, silnějším populizmem, obratnějším ohýbáním fakt. Čtenář tuší, že skuteční demokraté, sluníčkáři a pravdoláskaři (jsem jeden z nich a cítím obrovský potenciál těchto skvělých lidí) - jsou ve sporu s našimi českými novodobými spasiteli "z kola ven" - zejména pokud zásadním způsobem nezmění svoji strategii v "souboji o Evropu"!
V ČR se téma našeho vztahu k Evropě, šířeji k Západu zdálo nezpochybnitelné, zakotvení v NATO a EU přirozené, ekonomicky, bezpečnostně a kulturně dané. Naši "spasitelé" - některé jsem výše jmenoval, ale "zachraňují" naši podle nich pomýlenou republiku farizejskou hrou o vystoupení z EU nástrojem referenda.. Že jim nejde o tu republiku, ale jen o své ambice, o moc a vliv je zřejmé. Že větší přichýlení k Rusku jim samým a pouze jenom jim, slibuje rychlejší, nejen karierní politický postup, je jasné. Nezanedbatelný je též zmíněný kulturní rámec a rozdíly charakteristické pro eurozápadní civilizaci a současnou "ruskou" civilizaci, zamrzlou v poststalinizmu. Ta druhá má, soudě podle uvažování části české společnosti, stále nezanedbatelné procento našich sympatizantů. No - jsme přeci Slované - že.
