Hlavy států euroatlantického prostoru mohou být zastánci různé politické orientace na pravo - levé ose. Většina z nich je ale respektována jako kultivovaná osobnost dokonale ovládající etiketu veřejného -diplomatického projevu státníka. Je to dáno tradicí mnohaleté demokracie v těchto zemích /příkladem budiž třeba Anglie či USA/, tradicí výchovy v rodině, pěstující přirozenou úctu k autoritě a respektující nutnost vzorů jako příkladů k následování pro mladou generaci.
Po světoznámém prezidentovi T. G. Masarykovi vstoupili do tohoto klubu evropských elit též Václavové Havel a Klaus a nyní Miloš Zeman. Čím přispěli lze historicky zatím posoudit pouze u prezidenta Masaryka, ale svoji trošku do mlýna přidali i naši porevoluční prezidenti.
O dvou Václavech - tolik osobnostně a morálně odlišných tento můj komentář není. Čtenář tuší, že následující řádky budou o vášnivém kuřákovi, lidovém tribunovi s láskou k šunce od kosti, který nepohrdne nabídnutou skleničkou a nad ní poleví uzdu ke svým známým „inteligentním“ bonmotům, druhdy nevkusně či machisticky zaměřeným. /Příkladem budiž komentář k obětem povodní, které by tento muž politoval, teda pokud by to nebyli novináři/. Bonmot více hloupý a hrubý, než vtipný - jak říkával pan Werich.
Aniž bych sahal do daleké historie, vidím zde jistý vzor v prezidentu Gottwaldovi, ten ale kouřil - světe div se - buržoazní dýmku, nicméně po 3 sklenkách slivovice by se některé shody našly. No a samozřejmě Jelcin - známá ruská figura, Rus a Slovan každým coulem, tak nějak taky lidový chlapec.
Mentalita Zemana je veřejnosti známá, jeho první excesy s virózou na Korunovačních klenotech zůstanou nezapomenutelné. I přesto si udržuje cca 50% popularitu u veřejnosti, což je pěkné zpětné zrcadlo o našem národě, víceméně levicově orientovaném. Nic nového, ani překvapivého.
Kroky prvního přímo zvoleného prezidenta na politické šachovnici doporučuji pozorně sledovat. Jeho v minulosti zhrzené ego ranou z řad tehdejších spolustraníků sociální demokracie bude ovládat prezidentovu snahu o „přeskupení“ levice děj se co děj, jeho slovy k tomu bude potřebovat pár užitečných idiotů. První dějství v loutkové vládě nám právě začíná. Nikoho nezajímá, policii a státní zástupce nevyjímaje, že ministr financí Fischer byl odměněn dobře placeným místem právě za svoji loajalitu před druhým kolem prezidentských voleb, kdy v typicky normalizačním schématu, které znal z minulosti, dal přednost záchraně kariery před záchranou svoji důstojnosti. No a vyřešil dluhy z kampaně, 5 milionů mu hned nasypali ti, kteří u Honzy jednoho dne zaklepou na ministerské dveře.
To, že prezident nazývá ústavní zvyklosti idiotské, jako kdyby mi rezonovalo v uších známou ozvěnou z dob totalitních - soudruzi ona ta ústava se dá vykládat po našem.
Jsem si vědom toho, že minulá pravicová vláda udělala řadu chyb. A také za ně dostává po zásluze na frak. To ale ani na okamžik neznamená, že na principy konzervativní pravicové politiky - tolikrát ve světě vyzkoušené - rezignujeme. Je to právě naopak. A má li současný prezident potřebu tancovat kozáčka na levicové stranické veselce, budeme ho na pravici bedlivě pozorovat. A nabídneme podium pro zcela jiný tanec. Pravicový volič musí vědět, že má stále koho volit - program jeho stran se nemění. Pojďte do toho klání s námi!
