Jan Ševčík (TOP 09): Neuhnul bych

Sedmičkou na kandidátce TOP 09 je můj bývalý student, nadšenec do filozofie, hudby, ale i chemie. Jan Ševčík, zástupce ředitele Základní umělecké školy v České Lípě. Zajímalo mě i u něj, jak k politice dospěl.

Jsi už skoro dovzdělaný filozof. Co tě přivedlo k TOP 09? Využil jsi třeba nějakou analytickou metodu?

Tu zrovna ne, ale s filosofií moje rozhodnutí určitě souviselo. V neposlední řadě pro mě totiž filosofie znamená určitou poctivost promýšlení, pokud to tak mohu nazvat. Dění ve společnosti mě zajímalo vždycky. Už na gymnáziu jsme často o politice dlouho diskutovali a mně bylo postupně stále jasnější, že mi jsou blízké pravicové a středopravicové názory. Tehdy jsem fandil KDU-ČSL, protože mě trochu odrazovala českolipská vládnoucí politika ODS, ale na KDU mě zároveň přes sympatickou konzervativnost štvala nevyhraněnost mezi pravicí a levicí. Když vznikla TOP 09, byla mi od začátku svým směřováním blízká. Na studiích jsem se pak rozhodl, že až se trochu vrátím do Lípy, zkusím se zapojit do dění ve městě právě s TOP 09. Když člověku totiž vadí něco ve veřejné sféře, nebo by chtěl něco dělat lépe, měl by se to pokusit udělat. Je to známka toho, že vám na vašem městě, či zemi záleží. Zároveň se tím také člověk nejvíc naučí.

Patříš mezi nejmladší kandidáty. Dávají ti to ti starší nějak najevo?

Musím říct, že v TOPce v tomto ohledu panuje velmi kolegiální atmosféra. Politika TOP 09 je často blízká názorům poměrně velké skupiny mladých lidí, s čímž jsem se setkal při výuce na českolipském gymnáziu a často to potvrzují i studentské volby. Asi jsem stále trochu jedním z nich a TOPka se snaží mít pro nás dveře otevřené. Nejde jen o zapojení se do politiky strany, ale spíše o zapojení mladých lidí do veřejného života, což je v dnešní době důležitější, než kdy před tím. Abych to ilustroval: Nemusíte být „ve straně“ a na kandidátkách, můžete jet třeba na grilovačku s lidmi podobných názorů, nebo se zúčastnit zajímavých seminářů a projektů, podívat se jako stážista do parlamentu a podobně.

Nevím, jestli si to pamatuješ, ale už jsme spolu dělali rozhovor do mého seriálu Štafeta. To jsi byl ještě studentem filozofické fakulty a také konzervatoře. Jak od té doby tvé studium pokročilo?

Konzervatoř jsem zvládl vcelku s přehledem. Na fildě to bylo trochu těžší. Bakalářský stupeň už mám nějakou dobu za sebou a magisterský se stal pod tíhou životních okolností tvrdým oříškem. Ale věřím, že se ho podaří v brzké době konečně rozlousknout. Mimoto jsem ještě začal studovat informatiku na VŠE, ale musel jsem toho po roce nechat kvůli práci.

I přes svůj věk ses poměrně rychle stal zástupcem ředitele Základní umělecké školy. Dá se to formulovat tak, že v tobě byly odhaleny organizační schopnosti?

Možná, ale když jsem o tom zpětně uvažoval, vedlo k tomu asi vícero konstelací ve škole, které hrály pro mě. Každopádně se od té doby snažím, aby se naší škole dařilo a spolu s kolegy aby byla významnou součástí kulturního života v České Lípě. To se nám snad zatím daří dobře.

Jsi na kandidátce poměrně vysoko, ale je ti asi jasné, že šance dostat se do parlamentu je prakticky nulová. Přesto pojďme se zasnít. Cítíš se už na práci poslance?

Znamenalo by to asi velkou životní změnu. Hodně věcí bych tomu musel podřídit. Ale přesto si myslím, že bych to měl zvládnout, i když opravdu nepředpokládám, že bychom získali sedm z osmi mandátů. Dokonce si myslím, že se o to pokusit musím. Děsí mě totiž to, že se v naší zemi stále více naplňují neveselá slova filosofa Platóna: „Nakonec vám budou vládnout ti nejneschopnější z vás. To je trestem za neochotu podílet se na politice.“

Když jsem si před komunálními volbami hrál s kandidátkami, navrhl jsem tě mezi pětici kandidátů, která by zvládla funkci starosty. Myslíš, že bys to už tenkrát zvládl?

Pořád jsme na úrovni spekulací. Vzhledem ke svému místu na kandidátce jsem o možnosti starostování vůbec neuvažoval. Kdyby to ale za nějakých podivných okolností přeci jenom nastalo, neuhnul bych před tím. Jestli bych to ale zvládl celé volební období, zatím nemůžu posoudit. I když teď po skoro stejně dlouhém období ve vedení školy začínám mít lepší povědomí o tom, co všechno by to mohlo znamenat.

Můžeš to upřesnit?

Například oblast práce s lidmi, delegování práce a efektivity zvládání různých úkolů je hodně důležitá a zároveň často velmi nesamozřejmá. Skrze svou zkušenost jsem objevil, že právě to je často klíčem k dobrému vedení a spolupráci. Zároveň je to něco, co člověk nikdy nesmí považovat za něco zcela zvládnutého, a musí být ochotný se tomu každodenně učit.

Nebylo pro tebe zklamáním, že se v komunálních volbách TOP 09 o pár hlasů vůbec do zastupitelstva nedostala?

Často se mi v životě stávají situace, které je možné nazvat snad jen tragikomickými. Tenkrát to bylo takové zklamání, že mě nakonec přimělo spíš k úsměvu. Když jsem počítal volební výsledky, vyšlo totiž najevo, že by nám k zisku mandátu stačil jeden jediný volební lístek, kdyby byl bez dalších preferencí jen pro TOPku. Myslím si, že to ale v některých věcech i pomohlo a věřím, že nás to do budoucna povede k lepším výsledkům.

Myslíš, že výsledky zmíněných voleb oddělily zrna od plev? Pamatuji si, že jste na kandidátce měli i několik politických cestovatelů, kteří už v minulosti kandidovali za jiné subjekty. A to včetně ČSSD nebo komunisty.

Asi bych to takhle neřekl. Kandidátka do komunálních voleb je v mnoha ohledech nejtěžší disciplína, protože vybíráte z nejmenšího počtu lidí, kteří jsou ale zároveň právě v místních záležitostech nejvíce zainteresovaní. Musím říct, že k naší poslední komunální kandidátce mám osobně také pár výhrad, nicméně jde tu o kompromis více, než na jiných volbách. Zásadní změny ale doznala samotná TOPka v Lípě, kdy se po komunálních volbách z více důvodů hodně změnilo. Hlavně personálně.

Kolik je v Lípě aktivních členů vaší politické strany? Případně kolik je podporovatelů?

Scházíme se docela často a rádi spolu diskutujeme. Náš počet na Českolipsku je tuším přes 20 členů, ale přesné číslo z hlavy nevím. V Lípě se scházíme v počtech od dvou do patnácti členů. Máme také aktivní podporovatele, kteří sice členy strany nejsou, ale zapojují se do jejího chodu.

Oba vidíme, že preference TOP 09 ustrnuly na nějakých sedmi procentech. Bavil jsem se o tom i s Miroslavem Kalouskem, když byl v Lípě. Máš nějaké recepty, jak udělat z TOP 09 vítěze voleb? Asi nestačí tvrdit, že neuhnete …

To jistě ne, ale je to dobré heslo, které charakterizuje celkový postoj TOP 09. A heslům, stejně jako novinovým titulkům musí autoři věnovat velkou pozornost. Jsme jediná velká pravicová strana, která se staví jednoznačně kladně k Evropské unii. Už asi sto let je jasné, že si uprostřed Evropy nemůžeme hrát jen na vlastním písečku. Je pak otázkou, jestli být spíše jako Slovinsko, nebo jako Bělorusko – prozápadní země s eurem a liberální demokracií, nebo provýchodní země s vlastní neznámou měnou a světoznámým vůdcem. Ve které z nich by vám bylo líp?

V nedávné debatě se ukázalo, že ani lídři stran neznají dobře volební programy svých stran. Přečetl sis ty poctivě všech 46 stran vašeho volebního programu?

To je hezká otázka. Musím přiznat, že intenzivně studuji především oblasti, které mě nejvíc zajímají. Studoval jsem v tomto ohledu nejen náš program, ale i obsáhlejší vizi, ze které vznikal. Přiznávám ale, že v některých oblastech by mě asi bylo možno ještě nachytat.

Která jeho část je ti nejbližší? V čem by ses třeba rád angažoval?

Oblasti, které mě zajímají nejvíc, jsou především školství a vzdělávání vůbec, a vzhledem k mému zaměření také kultura a umění. Ale pečlivě sleduji také finanční a fiskální politiku, protože je v jistém smyslu klíčem k ostatním oblastem. Důležité je pro mě také zahraničněpolitické směřování.

Chápu, že sestavování volebních programů je vždy otázkou kompromisů. Je v programu TOP 09 nějaká pasáž, kterou bys ty osobně rád jinak?

Například v oblasti školství dlouhodobě přemýšlím o možnosti vysokých škol zavést školné. Pořád nevím, jestli by se jednalo o správný krok. Zde vidím velmi platné argumenty na obou stranách.

Ještě se vraťme k tobě jako občanovi, Českolipanovi. Nevěděl jsem, že jsi rodilý Pražák. Jak ses v Lípě ocitl?

Narodil jsem se v Libni. Rodiče tenkrát byli ještě na studiích, takže jsem první rok svého života strávil na koleji. Ale hned ten druhý jsme už bydleli v České Lípě, takže mé nejstarší vzpomínky jsou z České Lípy a u toho jsem zatím zůstal. Vyrostl jsem tady, chodil tu do školy a teď tu i pracuji.

Chceš svůj další život s Lípou spojit?

Ano, Českou Lípu vnímám jako svůj domov a je pro mě důležité domov mít. Potřebuji mít někde kořeny. Navíc jsem už také něco nacestoval, bydlel jako student v Praze, navštívil hodně evropských zemí a na Českolipsku se mi i ve srovnání s tím vším líbí nejvíc.

Máš mnoho koníčků. Jak se v současné době v Lípě angažuješ mimo politiku?

Asi hlavně hudebně. Už asi pátou sezónu vedu chrámový sbor – Českolipskou scholu, který je shodou okolností asi nejstarším fungujícím pěveckým sborem v České Lípě. Když mám trochu času, chodím hrát do českolipských kostelů na varhany. Zároveň s mou prací v ZUŠce souvisí, že jsem na velké části kulturních akcí v našem městě. Kromě toho mám rád hraní na harmoniku, tu jsem zdědil po svém dědečkovi, a tak často s harmonikou vystupuji i veřejně, například v blízkém Úštěku. Vystupuji také s pražskou vokální skupinou Crashendo.

---

Jan Ševčík se narodil v roce 1989 v Praze – Libni. Celý dosavadní život žije v České Lípě. Vystudoval zde gymnázium a poté studoval Konzervatoř Jaroslava Ježka v Praze a filosofii a učitelství pro střední školy na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Od roku 2014 vyučuje na Základní umělecké škole v České Lípě, od roku 2015 je zde zástupcem ředitele. Mezi léty 2015 a 2017 vyučoval také hudební výchovu na gymnáziu v České Lípě. Hraje na klavír, varhany a akordeon, věnuje se sborovému zpěvu. Jako varhaníka ho můžete potkat v českolipských kostelech i po širokém okolí. Jako sbormistr vede Českolipskou scholu a zpívá baryton v pražské vokální skupině Crashendo. Mezi jeho záliby patří filosofie, hudba, historie, programování, četba, vaření, turistika, lyžování a cyklistika. Ovládá angličtinu, francouzštinu a němčinu, v menší míře i starou řečtinu a latinu.