Málokterý kandidát na hejtmana má za sebou takové zkušenosti jako František Gábor. Čtyřiačtyřicetiletý rodák z Liberce byl totiž aktivním účastníkem války v Perském zálivu, které se zúčastnil jako člen protichemické jednotky.
Volby do zastupitelstva Libereckého kraje se uskuteční již za necelé dva týdny. MF DNES se proto ptá lídrů nejsilnějších stran a sdružení na nejpalčivější regionální témata. Dnes je řeč o kultuře a speciálně o liberecké zoo a divadle.
Naposledy rozhodoval o dění v kraji před dvanácti lety, kdy v zastupitelstvu seděl za Čtyřkoalici a jako radní měl na starosti regionální rozvoj. Teď chce František Gábor získat křeslo hejtmana. Tentokrát bude voliče přesvědčovat coby lídr TOP 09. „Chci, aby se do politiky vrátila slušnost. Už to není o tom, jaký má strana program, ale spíš, co se jí podaří vytáhnout za špínu na druhé,“ říká.
Nejdříve do Jablonce, pak do Liberce a nakonec do Turnova zavítal v úterý 20. září povzbudit své sympatizanty a kandidáty do krajských voleb čestný předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg. V Liberci se nevyhnul debatě o migraci. „Je to uměle vyvolaná hysterie mimo jiné i panem prezidentem. U nás skoro žádní migranti nejsou,“ řekl. Oponoval i názoru, že migranti nebudou pracovat. „To není pravda. Všichni takoví nejsou. Viděl jsem řadu z nich v Rakousku makat.“
Většina politiků i rádoby nepolitiků, kteří kandidují do krajských politických funkcí, se před pár dny při diskusi Hospodářské komory v Jablonci nad Nisou zaklínala podporou středního a učňovského školství pro potřeby průmyslu. Následně se většina z nich shodla, že je zapotřebí většího marketingu směrem k rodičům, aby montovny měli dostatek kvalifikovaných pracovníků.
Byl bych rád, kdyby od počítače přešly k počítání branek, bodů a sekund. Tedy ke sportu. Nejenže by byly zdravější a dětská obezita by se opět stala spíše výjimkou než pravidlem, ale jsem přesvědčený také o tom, že děti, které sportují, si do života nesou základ o slušnosti, férovosti, týmovém duchu a kamarádství.
Hodně lidí od rodičů slyší „choď poctivě celý život do práce, abys pak dostal hezký důchod", ovšem tato stará pravda už neplatí, protože situace se mění.
Považuji je za nezbytné. Úpravy a modernizace škol, které město zřizuje, by měly být jednou z hlavních priorit, ať už je složení zastupitelstva a rady jakékoliv. Tedy měla by na nich být shoda napříč politickým spektrem. Pokud to jde, mělo by město na investiční záměry do školních budov čerpat prostředky z EU (např. plánované výtahy – bezbariérovost nebo modernizace odborných učeben na jednotlivých školách). Dotace na opravy a rozvoj škol a na vzdělávání obecně pokládám za smysluplné, na rozdíl od jiných projektů, u nichž se dá o společenském přínosu pochybovat.
„Co jste pro koho udělali?“ zní častá otázka nejen v předvolební kampani. Odpověď není vždy jednoduchá, neboť dostat z našich zastupitelů nějakou tu „inventuru“ není vždy lehké.
Doby, kdy učitel, lékař a farář představovali místní autoritu a honoraci, jsou již dávno pryč. Prestiž těchto povolání, nebo spíše poslání, vzala již také za své. A navíc, povolání učitele nebylo nikdy zárukou velkého platu, a to zůstalo bohužel do dnešních dnů.
