Mnoho let jste starostoval v Železném Brodě, spolu s dalšími jste zakládal hnutí Starostové pro Liberecký kraj, byl jste krajským zastupitelem, nyní poslancem. Ještě vás práce politika baví?
A víte, že ano! Jsou sice chvíle, kdy mám pocit marnosti, především když místo práce začnou politikařit, což se, bohužel, děje už nejenom v parlamentu, ale také na krajské úrovni či v městech. Naštěstí spíš těch větších. U nás v menších městech a na vesnicích, zdá se, je zatím všechno v pořádku a rozum na svém místě. A daří se prosadit různé věci, něco změnit, nebo naopak někdy některé hloupé změny zastavit. To potom práce baví. A přiznávám, že mám moc rád osobní kontakt s lidmi. Proto tak rád jezdím po kraji a bavím se s nimi. Zpětná vazba, kterou dostávám, je k nezaplacení.
S jakou reakcí se setkáváte nejčastěji.
Dost často lidé říkávají – to s tou poštou nevzdávejte. To je dobře, že je nedáte. To si pak vždycky uvědomím, jak těžké je vysvětlit některým politikům v Praze, kteří jsou na hony vzdáleni běžnému životu, co pro malé město či obec znamená poštovní pobočka. Není to jen o dostupnosti služeb, o tom, že si na nich lidé mohou vyřídit, co potřebují. Je to také silný psychologický moment, mít poštu na návsi. A já nepřestanu bojovat za to, aby se nerušily. A aby pošty byly poštami, nikoli prodejcem životních pojištění či bůh ví čeho dalšího. Pamatuji ještě na dobu, kdy pošťák či pošťačka byli váženými osobami celé komunity. Dnes jsou nuceni donášet na své sousedy, zda mají auto, bazén, a nutit jim nejrůznější produkty. Naopak v tom, kde by pošta měla zabrat a být konkurencí, zaspala. I to může být řešení udržení pozic na menších městech či obcích.
Menší obce jsou vůbec vaše téma, ke kterému se často vracíte.
Často a rád. Mám pocit, že jsou tím, co naši republiku dotváří. Jsou tam úžasní lidé. Každé město má něco do sebe. Praha je krásná, Liberec má své neopakovatelné kouzlo a velmi specifický naturel, který prostě málokdo pochopí, ale který tvoří Liberec Libercem. Jablonec stejně tak. Malé obce mají dnes těžký život. Mají nejméně peněz. Přesto fungují, dávají dohromady to, co bylo desítky let zanedbané. A víte co je zajímavé? Všichni z těch velkých měst do nich rádi utíkají. Byl bych proto rád, kdybychom jim mohli pomoci. Když jsme kdysi prosadili zvýšení peněz, které dostávají ze státního rozpočtu, byl to stále jen začátek. A svou roli, a nikoli nevýznamnou, v tom hraje také kraj. Mám ale pocit, jakoby spal. A zajímal se jen o velká města. Liberecký kraj, to ale není jen Liberec.
Jste aktivní sportovec. Je vás vidět na tenise, volejbale, nohejbale, lyžujete, jezdíte po kraji na kole. A všichni ví, jak nemáte rád počítače a děti u nich…
Neřekl bych, že nemám rád počítače. Byť jsem z generace, která prožila život bez nich, a přiznám se, že bych si jej opět bez nich dovedl představit. Stejně jako bez mobilních telefonů. Mně ale spíš trápí to, že u počítačů a telefonů tráví své dny děti. Byl bych rád, kdyby od počítače přešly k počítání branek, bodů a sekund. Tedy ke sportu. Nejenže by byly zdravější a dětská obezita by se opět stala spíše výjimkou než pravidlem, ale jsem přesvědčený také o tom, že děti, které sportují, si do života nesou základ o slušnosti, férovosti, týmovém duchu a kamarádství. Proto bychom nejen z pozice kraje měli usilovat o podporu sportování dětí a mládeže a mělo by být naším zásadním posláním otevírat jim sportoviště. Nejen nová, ale i ta, která již existují, a jsou velmi často veřejnosti mimo „oficiální časy“ uzavřená.
Slyšet o vás bylo v nedávné době také v souvislosti s krajským soudem, za který bojujete. Není to ale zbytečné?
Není. Byť chápu, že to mnoha lidem může připadat jako nepodstatné, krajský soud v Liberci by mnoha lidem ušetřil mnoho času a také peněz. A státu také tak. Nechápu stále, proč se páni a dámy z Prahy tolik brání krajskému soudu v Liberci, které de facto již existuje, je připravený, a jednalo by se jen o administrativní úkon. Je-li zde instituce krajského soudu, pak by jeden čekal, že každý kraj má svůj krajský soud. My v Libereckém kraji jsme již dlouhou dobu připraveni, přesto nám brání a nechtějí jej dovolit. Mluvil jsem o tom již s několika ministry spravedlnosti, dokonce i s presidentem, který přislíbil pomoc. Zatím nic. Ale nevzdám to. Opravdu přitom nejde jen o nějaký status, ale o faktický dopad pro desítky či stovky lidí z kraje měsíčně.
Co pro vás vůbec představuje Liberecký kraj? Co je pro vás jeho symbolem?
Liberecký kraj není jen krajem Ještědu a jeho výjimečného hotelu, Jizerských hor, Máchova jezera, hradu Trosky, Sychrova či Frýdlantu. Není ani jen domovem Bílých tygrů, hokejových i těch v ZOO, skvělých fotbalistů či volejbalistů, ani jen výborných umělců či lidí, kteří se výborně starají o přírodu, děti, své okolí. Liberecký kraj je především o lidech, kteří v něm žijí a kteří jej tvoří. O jejich výjimečnost se chceme opřít. Liberecký kraj je výjimečný – svou velikostí a zároveň rozmanitostí. Svou historií, ale také svou přítomností. Má veliký potenciál a dobře našlápnuto. Vždycky si opakuji, že to všechno neděláme přece jen pro sebe – ale také pro naše děti a děti jejich dětí…
