Poslední srpnový pátek jsem řád přijal pozvání na slavnostním otevření budovy denního stacionáře společnosti Daneta v Severní ulici na hradeckém Slezském Předměstí. Opravená budova pro dospělé osoby s mentálním či kombinovaným postižením má kapacitu 31 klientů a pečují o ně sociální pracovníci, kteří je nenásilně začleňují do běžného života.
Paní ředitelce Věře Kosinové jsem s radostí popřál k dvaceti letům její neustálé práce, neutuchajícímu elánu a pracovitosti, protože Daneta je „firma“ jedna radost. Ač jsem jiné profese, sociální problematika a péče mě provázely celý můj profesní život. A v něm jsem se skutečně nesetkal s takto špičkově vedeným nestátním zařízením, kam si stát může chodit pro příklady. Je to obrovský společenský přínos.
Jako velký vzor vnímám filozofii zakladatelů, kteří problematiku péče o děti se zdravotním handicapem nespojují s dobrými skutky, ale berou ji jako samozřejmou občanskou povinnost vůči těm, ke kterým byl osud tvrdší než k nám. Tento přístup budiž vzorem pro přístup státu k postiženým spoluobčanům
Jsem proto rád, že jako jedno z posledních usnesení, které poslanecká sněmovna před svým rozpuštěním přijala, byl návrh na státní vyznamenání paní Věry Kosinové, které se předkládá prezidentu republiky. Paní Kosinová byla navržena prezidentu republiky na udělení medaile za zásluhy. Na státní vyznamenání ji navrhly její kolegyně a rodiče zdravotně postižených za zřízení DANETy a za její dlouholetou práci při vzdělávání a péči o děti, mládež a dospělé s handicapem, i za pomoc jejich rodinám. Rád jsem se stal osvojitelem tohoto návrhu. Snad to pan prezident vyslyší.
