S přednáškou na téma „Církevní restituce bez emocí“ navštívil Jiří Oliva 27. května Českou lesnickou akademii v Trutnově, v jejíž aule na něj čekaly desítky mladých lidí. Místopředseda poslanecké sněmovny vysvětloval studentům třetích ročníků lesnictví, ekologie a životní prostředí a studentům vyšší odborné školy problematiku této ve veřejnosti velmi citlivé záležitosti.
„Snad žádný zákon nevzbudil na politické scéně i ve veřejnosti tolik emocí jako Zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. Veřejnost, masírovaná zejména argumentací opozice, měla na navrácení majetku církvím většinou negativní názor. Proto považuji za nutné seznámit veřejnost s fakty, kvůli kterým jsem pro zákon hlasoval,“ uvedl Jiří Oliva, který pochválil výborné podmínky pro přednášku a pozorné studenty, kteří jsou spolu s pedagogy velkou nadějí pro české lesnictví.
Politický boj kolem zákona zcela vytlačil hlavní fakta, z nichž si občan mohl udělat na věc vlastní názor. Sám jsem věc velmi podrobně studoval a mohu s plnou odpovědností říci, že nic jiného, než přijetí tohoto zákona nám nezbývalo. Jednak bychom si uřízli řádnou ostudu ve světě, protože bychom zpochybnili základní principy vlastnictví, církve by se domohli i tak svého majetku u mezinárodních soudů a ČR by zaplatila cca dvojnásobek výše, kterou jí schválený zákon přiznává. Stručně vysvětlím proč.
Není naprosto žádných pochyb, že církev majetek vlastnila. Získávala jej po staletí koupí, darem, dědictvím, převodem vlastnických práv od státu atd., tedy způsobem zcela stejným, jako u majetků soukromých, obecních a městských i majetků různých společností. Je na to bezpočet důkazů, dokonce i dokumentů z doby komunistického režimu a zejména rozsudek Ústavního soudu, který konstatoval, že církev majetky vlastnila a může se jich domáhat u soudu, k čemuž jí poskytne plnou právní ochranu.
Jenom to že církev by se u našich nebo mezinárodních soudů domohla nejenom majetku, který jí dnešní zákon vrací, ale i náhrady za ušlý výnos, náhrady za zabavené bankovní účty a finanční hotovost, zabavené cenné předměty a umělecká díla i náhrady za devastaci majetku. Studie VŠE v Praze odhaduje výši náhrad v případě soudního vymáhání na nejméně dvojnásobnou, oproti stavu danému přijatým zákonem. Chceme tedy nést riziko, že stát zaplatí církvím dvojnásobek, rozšířený o nemalé soudní výlohy? Určitě ne!
Zákon navíc zajišťuje odluku církve od státu. Znamená to, že po ukončení celého procesu nebudou církve dále placeny z našich daní jak je tomu dnes a občan se svobodně rozhodne, zda na nějakou církev chce přispět nebo ne. To je pro společnost dobrá zpráva, a proto jsem zákon při hlasování podpořil s pevným přesvědčením, že je to pro stát i občany nejlevnější řešení.
