Rychlík: Zeman Českou televizi nenáviděl. Jako teď Babiš

V těchto dnech si připomínáme tři roky od zahájení ruské agrese na Ukrajinu. Jak vnímáte aktuální situaci na bojišti a snahu o ukončení války?
Vzpomínám si na svého přítele Karla Schwarzenberga, který byl mimořádným znalcem zahraniční politiky. Už na začátku války říkal, že se to povleče dlouho. Na Ukrajině jsem byl mnohokrát, dokonce jsem tam pracoval. Jsem asi jediný Čech, který režíroval v Národním divadle v Kyjevě. Mám tam stovky přátel a od počátku jsem se snažil jim pomáhat. Když začaly Ukrajinky s malými dětmi prchat před válkou, hned mě napadlo, že tady asi budou delší dobu. Tehdy jsme organizovali sérii koncertů a z vydělaných peněz jsme pořizovali pro ukrajinské děti hudební nástroje a kroužky, aby se mohly zapojit do našeho života. Tušil jsem, že to pro ně nebude záležitost několika měsíců.

A jak to vidíte teď, když se americká administrativa snaží o uzavření míru za každou cenu?
Mezinárodní situace je nyní pro Ukrajince velmi špatná právě kvůli tomu, jak se k věci staví velmoc číslo jedna, tedy Spojené státy. Jsem hlavně zaskočený tím, že nejmocnější muž planety, prezident Donald Trump jedná jako neinformované, uražené a vzteklé dítě.

Téměř celá Evropa včetně českého prezidenta a premiéra nevěřila vlastním uším, když slyšela Trumpova slova o tom, že Ukrajinazačala válku a Volodymyr Zelenskyj je diktátor, který nechce vypsat volby. Máte pro to vysvětlení?
Donald Trump je střelec od boku, zvyklý na to, že mu nikdo v ničem neodporuje. Vzhledem k faktům neměly být tyto výroky nikdy vysloveny. Zelenskyj není žádný diktátor, podporu má větší než nyní Trump. Volby v zemi zasažené válkou nelze uskutečnit, miliony lidí uprchly do zahraničí, část země je okupována agresivní Putinovou armádou. Trump zřejmě nemá kolem sebe lidi, kteří by mu řekli, že takto se chovat nemá.

Po nástupu do úřadu slíbil zastavení války do čtrnácti dnů, a zatím se mu to nedaří. V tom paradoxně spatřuji určitou naději. Trump je totiž neskutečně ješitný. Kdyby ho jednání s někým tak podlým a zákeřným, jako je Putin, dostalo do úzkých a mohl být zesměšněn, mohl by otočit slovník. V každém případě je mi líto, že nyní udělal z nesmírně odvážného a statečného Volodymyra Zelenského, který zůstal s rodinou v ostřelovaném Kyjevě a čelil mnoha pokusům o atentát, snadný terč. To nemá v poválečných dějinách vztahů Ameri-kaEvropa obdobu.

Nejde mi do hlavy, jak člověk, který má nejlepší zpravodajský servis na světě, může šířit naprosté lži typu, že Zelenskyj má čtyři procenta podpory nebo vylákal z USA 300 miliard dolarů. Dá se pak vůbec mluvit o nějakém boji s dezinformacemi?
To nejsou dezinformace nebo fake news. Chtělo by se mi nediplomaticky říct, že toto je lidská omezenost. Ale ukazuje se, že je to součást ohavného vydírání prezidenta Ukrajiny, aby navěky daroval USA nerostné bohatství země. Za co? Za nic! Takže Donald Trump zapomíná, že politika není byznys, kde může silnější predátorsky vydírat slabšího.

Omezenost by možná byla přijatelnější vysvětlení, ale nejde spíše o promyšlený záměr? Viceprezident J. D. Vance káral na Mnichovské bezpečnostní konferenci evropské státy za omezování svobody projevu, nenaslouchání vůli svých obyvatel či za soudní zrušení prvního kola rumunských prezidentských voleb kvůli masivním manipulacím na TikToku.

Zdálo by se, že Trump ani Vance to nemají v hlavě úplně srovnáno. Ale Vance není hloupý. A nikdo, snad kromě Izraele, nemá dokonalejší tajné služby než USA. Jejich informace mají denně na stole Trump i Vance. Holt v čele Spojených států teď stojí dvojice, která používá metody dobyvatelů, nikoliv diplomatů… Nepřizvání Ukrajiny k mírovým jednáním a šikanování prezidenta Zelenského je šílené.

Nechcete říct trojice, neboť vedle Trumpa a Vance je to i Elon Musk?
To je ovšem zvláštní sorta. Nikým nezvolený komisař. To tažení vypadá jako temnota, jako Mordor. Nechci to nějak psychologicky analyzovat, ale od okamžiku, kdy proběhl útok na Kapitol, jsem ztratil jakékoliv iluze o tom, co je Trump za člověka. To, že si ho Američané zvolili, spíše svědčí o stavu, v jakém byla Demokratická strana a společnost po Bidenově prezidentství. Nic z toho nemůže být argumentem pro to, aby Trump hodil část civilizovaného světa přes palubu. Někteří lidé vkládali naději do toho, že Trumppopíchne línou a v mnoha směrech zaostávající a nepříliš akční Evropu. To jde ale přece dělat úplně jiným způsobem.

Nesplní ale nakonec i ten brutální způsob účel a neprobudí Evropu?
Vede to ke sjednocení Evropy, kromě výtečníků Fica a Orbána, ale za neskutečně špatných okolností. Rusové jsou jako polití živou vodou. Nedovedu si představit, že bychom Američanům řekli, že si začali Pearl Harbor a zasloužili si to. Pro mě je vztah lidí k Ukrajinědělicí linie. Je to kousek od našich hranic a Ukrajinci opravdu krvácejí za nás. Máme jim být za co vděčni. Štvaní proti nim těžce nesu, a je mi jedno, jestli to dělá Trump nebo Andrej Babiš. Považuji to za nechutné a lidsky nezodpovědné.

Premiér Petr Fiala míní, že jedině silná Evropa může být neopominutelným mezinárodním hráčem. Aby jím byla, musí umět ekonomicky i zbrojně konkurovat ostatnímu světu. Podle něj proto bude muset revidovat ambiciózní klimatické cíle. Stal jste se senátorem s podporou Zelených. Neošíváte se, když slyšíte podobné věty?
Nejdříve chci podotknout, že spojená Evropa je český projekt. Vymyslel to český šlechtic Richard Couden-hove-Kalergi, který v podstatě navázal na Jiříka z Poděbrad. Po 1. světové válce přemýšlel, jak podobným katastrofám zabránit.

Ale k vaší otázce. Jsem si skoro jistý, že většina lidí ani netuší, co si mají představit pod nutnými ekologickými změnami a jak by mohly přispět k restrukturalizaci českého průmyslu, jeho modernizaci a rozvoji nových technologií.

Mně se tedy řeči o zrušení Green Dealu neposlouchají dobře. Uvědomuji si, že v některých věcech budeme muset couvnout. V době válečného konfliktu jde asi logicky ochrana klimatu trošku stranou. Prioritou každé vlády musí být obrana vlastní země. V tomto smyslu s Petrem Fialou souhlasím, ale to neznamená, že bychom měli rezignovat na to, v jakém stavu odevzdáme planetu našim potomkům. Jinak já jsem nezávislý senátor, topkou jsem byl pouze nominován a v horní komoře sedím za čtyři neslučitelné strany, TOP 09, ODS, Zelené a Piráty.

Jak jste tuto pozoruhodnou věc dokázal?
V Brně se říká, že spojit tyto strany při mé nominaci byl nevídaný politický kousek. Proti mně stály obrovské peníze, síla, podpora ze strany hnutí ANO, byli tu několikrát Andrej Babiš nebo Alena Schillerová, ale nakonec jsem porazil svoji soupeřku celkem drtivě. Jedním z mých klíčových témat byla ochrana klimatu.

Lidé si ale často myslí, že je to jenom zákaz aut se spalovacími motory. Přitom jde o mnohem komplexnější pohled na svět. Jsem skaut a byl jsem členem Svazu pro ochranu přírody TIS, který byl v roce 1979 rozmetán Vasilem Biľakem, protože neměl ustanovenu vedoucí úlohu komunistické strany. Vždycky mi to připadalo důležité, bez ohledu na to, zda byl, či nebyl vyhlášen Green Deal. Strašení tímto pojmem nemám rád, protože vlastně o něm vůbec neproběhla pořádná debata. Politici se jí bojí.

Není divu. V době vlády sociálních sítí se argumenty a fakta často krčí v koutě a vyhrává větší křikloun nebo mazanější manipulátor. Neobáváte se, že v předvolební kampani to bude ještě daleko horší?
Nevzdávejme to. Dánská premiérka teď pronesla opravdu státnický projev k situaci Evropy po posledních krocích prezidenta Trumpa. Zdůraznila, že o tom, jak se k té skutečnosti postavíme, rozhodujeme my sami. Že musíme být připraveni udělat krok zpět, připravit se na škrty, změnu hospodářského plánu a investovat do obrany země.

Politická kultura a vyspělost Dánska, které na rozdíl od nás není terčem ruské hybridní války, se propsala i do diskuse na sociálních sítích. Je to dáno také tím, jak veřejně vystupují politické elity. Pokud používají jako nástroj soupeření urážky protivníků, lži a dezinformace, veřejný prostor se kultivuje těžko. Vzpomeňte si na prezidentskou éru inženýra Miloše Zemana, jenž byl schopen urážet občany, kteří si dovolili projevit nesouhlas s některými jeho činy. Teď prohrává jeden soud za druhým.

Naposledy s Džamilou Stehlíkovou, když oznámil že se proti soudnímu verdiktu už nebude dovolávat.
Nejen to. Nedávno měla pohřeb Eliška Wagnerová, kde jsem řekl pár slov. A připomněl jsem, že Miloš Zeman prohrál u Ústavního soudu při s novinářem Ivanem Brezinou, kterého lživě osočil, že je placen ČEZem. Dvakrát prohrál soud se Zdeňkem Šarapatkou. Pokud politické elity a to se obloukem vracím k Trumpovi necítí zodpovědnost za své chování a výroky, je to strašně nebezpečné.

Mně nevadí ostré politické debaty, výměna názorů, ale hulvátství, lži, urážky, zesměšňování a strašení. Václav Havel na počátku 90. let minulého století připomínal, že demokracie je typ lidské kultury, rostoucí z obecně sdíleného mravního řádu, je to duch veřejného života či vůbec lidského soužití, je to zcela specifický druh zodpovědnosti za svět.

Demokracie je nemyslitelná bez tolerance, porozumění, respektu jedněch k druhým a jejich společného respektu k jistým hodnotám. Čili že společnost nemůže fungovat jen na základě kšeftování a kupeckých počtů. Politici nemusejí být ideálním vzorem, avšak mají se umět chovat, mají chápat, že jejich práce je služba.

Myslím, že do voleb se dočkáme děsivých věcí, protože už teď je to děsivé. A možná to nejde zastavit, protože PR agentury politikům říkají, že tento typ reklamy má úspěch. Mně je to nepříjemné a za tu krátkou dobu, co jsem v Senátu, se snažím takto nevystupovat a přesvědčovat ostatní fakty a argumenty. Když budu přehlasován, přijmu to, budu si myslet své, ale nebudu nikoho urážet.

Záhy bude Senát po strastiplné cestě sněmovnou posuzovat mediální novelu. Není už teď určená k zániku, neboť Andrej Babišříká, že pokud vyhraje volby, koncesionářské poplatky zruší, Česká televize a rozhlas se sloučí a budou financovány ze státního rozpočtu?
Jakmile politici zúží celý problém médií veřejné služby na zpravodajství, může se jejich relace vyvíjet jako určitý druh pomsty. Vztah Miloše Zemana k České televizi formovala aféra Bamberg, kdy reportéři odhalili, že lidem z exilu s kriminální minulostí slíbil za peníze místa ve vládě. Od té doby televizi nenáviděl.

V případě Andreje Babiše byla tím rozhodujícím momentem prezidentská debata s Petrem Pavlem, kdy byl přistižen při prohlášení, že by napadenému Polsku nepřišel na pomoc. Jako premiér se přitom občanům zaručil, že bude bojovat za nezávislost médií. Ten dopis je k dispozici.

Za ČT se peru od dob televizní krize. A byl to jeden z důvodů mé kandidatury do Senátu. Média veřejné služby přece nejsou jenom zpravodajství. Mám matku, které je 97 let. Dva roky už nechodí, ale žije bohatým a intenzivním duchovním životem. Především díky sledování televize a poslouchání rozhlasu. Dívá se na záznamy divadelních představení, koncerty České filharmonie, světové opery a na dokumenty. V čase povodní se společně se svou stojednaletou spolubydlící neodtrhly od obrazovky, protože jim hrozila evakuace. Devadesát procent vysílání ČT přece tvoří hraná a dětská tvorba, dokumenty, skvělá tradice našich animátorů a vzdělávací pořady.

A nezapomínejte na sport.
Samozřejmě sport. Moje matka obrovsky fandila našim hokejistům a nejvíce se jí líbil brankář Lukáš Dostál. Když vychytal nulu, libovala si a říkala, že má nejraději, když je v brance uklizeno. To všechno mohla díky televizi prožívat, ale i kdyby mohla chodit, lístky do divadla nebo na mistrovství světa by si dovolit nemohla.

A teď se jedná denně o 50 haléřů navíc na poplatcích pro televizi a třicet pro rozhlas. Za to máte několik kanálů. Navíc v případě přírodních katastrof nebo pandemií či války jsou veřejnoprávní média součástí bezpečnostního systému země. Tvrdit, že těch pár korun měsíčně neúnosně zatíží peněženky občanů, je nesmysl. Moje matka říká, že ji to uráží. Já jsem přitom k televizi velmi kritický, ale teď jako politik ji kritizovat nechci.

Proč? To přece může dělat každý, i politici.
Ale vždyť oni hlídají její kvalitu a objektivitu prostřednictvím volených orgánů. Existuje čtyřstupňový systém kontroly. Nad Radou ČT je Rada pro rozhlasové a televizní vysílání jako orgán státní správy. Ve sněmovně je Stálá komise pro sdělovací prostředky a všichni poslanci schvalují výroční zprávy obou veřejnoprávních médií.

Už léta prosazuji, aby jejich hospodaření mohl prověřovat Nejvyšší kontrolní úřad. Pokud by se obě média sloučila, neušetřilo by se nic. Akorát by tam byl jeden ředitel a lépe by se politicky ovládala. A když se budou financovat ze státního rozpočtu, vláda bude rozhodovat, kolik se jim přiklepne z daní.

Opravdu mě šokovalo, když Andrej Babiš navrhl, že by se měla prodat budova Československého rozhlasu „nech tam niekto urobí byty“. To je národní kulturní památka, v roce 1945 tam krváceli lidé a opět v roce 1968. U rozhlasu se každoročně 21. srpna scházejí politici, aby uctili památku mladých lidí, kteří tam umřeli. Jak je možné, že bývalý a možná budoucí premiér navrhne, aby se z památné budovy stala ubytovna? Co bude příště, Karlštejn?

Tam by bylo bytů!
No jéje, a jakých. Určitě by si je ale nekupovali Babišovi voliči, stejně jako ty na Vinohradské třídě. Budova rozhlasu je stavba z konce 20. let minulého století, kterou kráčela historie a jejíž okolí je nasyceno krví tohoto národa. Divím se, že ho nikdo ze sečtělých a české historie znalých kolegů z hnutí ANO nezadržel. To je opravdu skandál.