Dagmar Seidlová: V Brně jsme otevřeli Domov pro Julii

V druhé polovině července došlo v Brně na Kociánce k slavnostnímu otevření prvního dětského hospice v České republice. O Domově pro Julii společně s Dagmar Seidlovou, primářkou ARO FN Brno a naší zastupitelkou pro oblast zdravotnictví.

Komu je Domov pro Julii primárně určený, paní doktorko?

Domov pro Julii je určený primárně pro děti. A i když se jedná o hospic, není určený jen a pouze pro děti umírající – kterých tam naštěstí nebude moc, ale zejména pro děti, které vyžadují kontinuální péči. Tj. děti, které jsou ve stálé péči rodičů. V momentě, kdy rodiče z nějakého důvodu nemohou o své dítě nějakou chvíli pečovat, například matka nastupuje na náročnou operaci atd., tak Domov pro Julii bude fungovat podobně jako funguje odlehčovací služba pro dospělé.

Jak dlouho Domov pro Julii vznikal, jak k jeho výstavbě dopomohlo město Brno?

Od symbolického poklepání základního kamene uplynuly přesně dva roky, přičemž už teď od srpna se tam začnou stěhovat první klienti. Ten příběh malé Julinky, který stojí za samotnou myšlenkou tohoto úžasného projektu, je velmi silný. Samotná ředitelka Domova pro Julii, paní Vernerová je báječná žena, která do toho investovala obrovské množství energie a patří jí za to obrovský dík, stejně jako spoustě dalších zainteresovaných lidí. K samotné výstavně z velké části přispělo město Brno (více jak 100 mil. korun), dalších 80 mil. potom bylo z ostatních zdrojů. Já z toho mám opravdu radost, protože to vnímám tak, že se Brno opět zařadilo do Evropy – je to první projekt svého druhu u nás, i když v Praze taky vzniká další odlehčovací služba pro děti. To nejdůležitější ale je, že je to místo, které dává lidem možnost si trochu odpočinout od dlouhodobé nepřetržité péče, a to v zařízení, které poskytuje všechny potřebné přístroje a zázemí, aby rodina mohla být pohromadě.

Například?

Například je možné v Domově provozovat arteterapii, fyzioterapii, mají tam bazén a další potřeby. I rodiče mají možnost tam nějakým způsobem fungovat, občerstvit se, sejít se. A i kdyby došlo k tomu nejhoršímu, jsou tam k tomu určené tzv. pokoje odcházení a k nim místnosti, kde se pozůstalí příbuzní mohou setkat a společně se rozloučit. Jednoduše, Domov pro Julii je úžasné místo, kde si myslím, že může být všem společně dobře, a to navzdory těžké situaci, ve které se ocitli.