Když byl osmadvacetiletý Marek Sovka před čtyřmi lety zvolen do čela jihomoravských Branišovic, stal se jedním z nejmladších starostů v Česku a dostal přezdívku Mladosta. „Na tom jsem následně založil i svou značku, merch a rád bych na tomto základě přibližoval mladým zájem o lokální, komunální politiku a skutečnost, že nejvíce mohou lidé ovlivnit to, co je v jejich bezprostřední blízkosti,“ říká mladý starosta obce na Brněnsku, se kterým Studentské listy strávily jeden den.
„V naší posilovně se v novém roce opět dveře netrhnou, takže pokud máte nějaká kila navíc, třeba jako já, toho je to pravé místo,“ říká Marek Sovka, osmadvacetiletý starosta jihomoravské vesničky Branišovice, zatímco před kamerou pózuje a chodí na běžícím pásu v místní posilovně. „Je tu nová sprcha, a posilovací stroje jsou taky v dobré kvalitě,“ láká mladá hlava obce v kvalitně sestříhaném lednovém místním videozpravodaji.
Zatímco Sovka dále informuje o tom, že v letošní místní tříkrálové sbírce se vybralo rekordních 21 596 korun a ukazuje do kamery hromadu odložených vánočních stromečků, z nichž bude kůra pod nově vysázené lípy, krátké „reportáže“ z obce střídá grafika s logem Branišovic zobrazující stříbrnou volavku na modrém podkladě.
Skrze měsíční videozpravodaje Marek Sovka občany Branišovic o novinkách v obci informuje již od roku 2018, kdy byl v komunálních volbách zvolen starostou. Rozumí ale tomu, že především starší občané obce nemají přístup k internetu a sociálním sítím, proto udržuje i tradiční formy komunikace, aby se informace o novinkách v Branišovicích dostaly ke všem.
„Mých komunikačních kanálů je několik, každá věková skupina si musí najít to své gró,“ říká Marek Sovka ve své kanceláři na branišovickém obecním úřadě, kde v rohu stojí kamera se stativem, kterou používá pro natáčení měsíčních zpravodajů. Ty jsou spolu s Instagramem, kde Sovka vystupuje jako „Mladosta“, určené mladé generaci, Facebook, kde je mladý starosta také velmi aktivní, potom pro střední třídu. Nejstarším obyvatelům obce je stále dostupný také tištěný zpravodaj a spolehnout se mohou také na hlášení místního rozhlasu.
Šestisethlavé Branišovice jsou na první pohled jednou z mnoha podobných jihomoravských vesniček: rozkládají se kolem kulturně chráněného římskokatolického Kostela svatého Vavřince na kopci. Při příchodu od autobusové zastávky – z brněnské Zvonařky sem cesta hromadnou dopravou trvá půl hodiny – na blízké hlavní silnici procházíme udržovanou návsí kolem vinných sklípků a hotelu s restaurací.
Zvlášť v létě jsou Branišovice oblíbeným cílem turistů, které přitahují blízká jihomoravská turistická lákadla – k Pálavě a Novomlýnským nádržím je to odtud jenom patnáct kilometrů. Součástí Branišovic je také část Vinohrádky – původně samostatná obec, která byla v roce 1848 s Branišovicemi sloučena. Mezi oběma částmi dodnes panuje lehká rivalita – Sovka ostatně v reportáží o tříkrálové branišovské sbírce ve videozpravodaji neopomene zmínit, že „parta z Vinohrádek“ letos vybrala více než tři králové z Branišovic.
„Já sám vždycky říkám, že jsme takové území nikoho. Jsme na hranicích okresu, dříve jsme patřili pod Znojmo, teď jsme okres Brno-venkov, ale s tím se někteří místní nesmířili a pořád inklinují ke Znojmu,“ směje se Marek Sovka.
Osmadvacetiletý Sovka se starostou jihomoravské obce stal v roce 2018 ve svých čtyřiadvaceti letech, kdy jím vedená kandidátka TOP 09 získala sto procent hlasů a obsadila všech sedm křesel v místním zastupitelstvu. „Už když jsem byl malý, tak jsem se různě zajímal a vyptával se, a tehdejší dlouholetý starosta mi říkal: Ty seš chytrej jak rádio, ty jednou budeš starosta,“ usmívá se Sovka. Jak říká, k zájmu o dění ve své obci se později dostal skrze založení spolku Branišovická chasa, který v obci obnovil několik tradičních akcí, včetně masopustních hodů.
„Když máte obecní spolek, tak jste závislý na spolupráci s obcí. Ať už to je půjčování sálu, zvukové techniky, tisk plakátů, domlouvání volných míst, sponzorské dary, tak potřebujete přímou linku s úřadem,“ říká Sovka. Tehdejší vedení obce podle něj z jejich aktivit nebylo nadšené. „Byla z nich cítit podezíravost a nedůvěra v duchu ´je moc mladej, kdo ví, co s těma penězma udělá´“, vypráví.
Věk byl podle mladého starosty handicap a bylo těžké si získat od ostatních respekt. „Respekt nebo přirozená důvěra se pak dostavily spolu s činy, kdy jsme obnovili tradici dvoudenních hodů a spolu s ostatními spolky uspořádali akce jako pálení čarodějnic nebo masopust,“ říká Sovka. Vzhledem k tomu, že jeho spolek pořádal stále více akcí, byla třeba čím dál užší spolupráce s obcí. Osmnáctiletý Sovka proto tehdy začal docházet na zasedání branišovického zastupitelstva.
„Měl jsem kolem maturity, studoval jsem informační technologie, tak mě to i ovlivnilo i v tom, že jsem šel studoval ekonomii,“ vypráví Sovka. Kvůli organizaci akcí a intenzivní činnosti pro obec však těsně nezískal dostatek kreditů za studium a vysokou školu nedokončil. „Začal jsem studovat Hospodářskou politiku a správu, abych měl vhled do veřejných financí,“ vysvětluje.
Ostatní v obci Marka Sovku následně podle jeho slov začali ponoukat k tomu, aby do obecního zastupitelstva kandidoval. „Říkali: Stejně na to zastupitelstvu chodíš a hájíš tam naše zájmy, tak kandiduj. Tím, že jsem od osmnácti byl i členem Topky, tak jsem to měl v tu chvíli o to jednodušší, že jsem mohl požádat o rady kolegy zkušené starosty,“ říká Sovka.
K TOP 09 se Sovka, který se v době svých studií na střední škole o politiku příliš nezajímal a věnoval se spíš počítačům a technologiím, dostal úsměvnou náhodou. „Tím, že přišlo žluté tsunami, všichni měli trička a mikiny s Karlem Schwarzenbergem s jeho kohoutem, tak vždycky, když jsme v Brně jezdili šalinou do školy, jsme to všude viděli,“ vzpomíná.
„Na Hlinkách bylo zrovna výdejní místo, kam jsem si přišel pro to tričko, protože jsem ho chtěl taky. Navíc historie, jižní Čechy a Schwarzenbergové jsou věci, co mě vždycky zajímaly,“ říká Sovka. Protože triček na kampaňovém stánku TOP 09 měli už jenom pár, zdejší dobrovolník částečně z legrace říkal, že trička nedávají jenom tak, že každý zájemce musí vyplnit stranickou přihlášku.
„Já jsem v některých věcech střelec, tak jsem říkal, že s tím nemám problém, Karel je osoba, se kterou souhlasím a nemám problém se s ním ztotožnit,“ usmívá se Sovka. Byl tehdy rok 2013, kdy se země probírala z ekonomické krize, a Sovkovi se, jak říká, zamlouvala také politika tehdejšího ministra financí z TOP 09 Miroslava Kalouska.
„Veřejností tehdy nebyla příliš uznávaná, ale ve mně Mirek evokoval to, že chce šetřit a myslí na další generace. Na základě jeho tehdejších kroků následně vláda Bohuslava Sobotky v letech 2014 až 2017 sklízela plody a měla se tak, jak měla,“ míní Sovka.
Mladosta jako překlep
Do povědomí lidí mimo Branišovic a okolí se Sovka začal v poslední době dostávat díky přezdívce Mladosta, jak si začal říkat. Na této značce Sovka založil merch a vystupuje tak na svých sociálních sítích, kde se snaží přibližovat mladým lidem zájem o komunální a lokální politiku a pravidelně informovat o dění v Branišovicích. Krom toho dělá také besedy se studenty a lidmi, kteří plánují kandidovat.
I přezdívka Mladosta, stejně jako Sovkovo členství v TOP 09, se zrodila náhodou. Na podzim 2018, v den, kdy byl tehdy čtyřiadvacetiletý Marek Sovka poprvé zvolen starostou Branišovic, si předem chystal příspěvek s poděkováním za voličské hlasy, který hodlal zveřejnit na sociální síti Facebook po sečtení hlasů.
„Vím, že jsem napsal slovo starosta a vedle toho něco o mládí, a udělal jsem tam překlep: mladosta. Tak jsem to tam napsal a nijak jsem nad tím nepřemýšlel. A lidi, co si to přečetli, mi tak začali sami od sebe říkat,“ usmívá se osmadvacetiletý starosta ve své kanceláři na branišovickém obecním úřadu nad hrnkem kávy s velkým modrým nápisem „I am the Boss“.
Dnes tak Sovka vede Branišovice čtyři roky jako starosta, čemuž předcházelo dvouleté angažmá v pozici místostarosty – a funkci bude obhajovat také v komunálních volbách letos na podzim. „Já vždycky říkám, že starosta by měl být alespoň na dvě volební období. I když ostatní kolegové říkají, že jsem velice aktivní a stihli jsme toho hodně, ať už jde o rychlou realizaci projektů jako je komunitní centrum, nové hřiště a hasičská stanice, tak jsou věci, třeba nová zástavba, které mají svoje postupy, předpisy, vývoj a nejde o projekty, které se dají zrealizovat za čtyři roky, je potřeba delší čas, když tomu například předcházela změna územního plánu,“ říká Sovka.
„Na to se nabalují běžné problémy lidí, mezilidské vztahy, soužití, hrozby, které přicházejí z vnějšku. Ať už to je Ukrajina, pandemie covidu, to jsou věci, na které občané nebyli dlouhou dobu zvyklí,“ vysvětluje.
TOP 09 jako koníček
Komunální politika v Branišovicích nicméně není zdaleka jedinou politickou perspektivou, jakou Sovka disponuje. V loňských volbách do Poslanecké sněmovny kandidoval z jedenáctého místa za koalici Spolu v Jihomoravském kraji. Do dolní komory Sovka nepronikl pouze těsně: získal 6023 preferenčních hlasů, poslední zvolený jihomoravský poslanec Spolu Pavel Kašník (ODS) získal o pouhých čtyři sta hlasů více. Branišovický starosta je v současnosti druhým sněmovním náhradníkem na jižní Moravě.
„Novým příležitostem a výzvám se nebráním. Po určité době by se starostové měli měnit, musí přijít nová krev, nové myšlenky a nápady,“ říká Sovka, kteří figuroval také v kampani koalice Spolu určené nejmladším voličům, na níž ve starostově obecní kanceláři upomíná vyvěšená kampaňová cedule s nápisem „Fiala for premier“.
Sovkova popularita u místních se potom promítla i do výsledků říjnových sněmovních voleb: koalice Spolu, složená z dnes vládních stran ODS, lidovců a TOP 09, tu dalo hlas čtyřicet procent voličů.
Angažmá v TOP 09 však Sovka označuje spíše za „koníček“, přestože strana v Branišovicích při posledních volbách jako jediná postavila kandidátku a získala sto procent hlasů. „Politika na vesnici je spíše o osobnostech,“ říká Sovka. „Tehdy jsem chtěl, aby na mojí kandidátce byli předsedové spolků, učitelé a lidé, kteří tvoří kulturní život a ve veřejném životě se stejně pohybují a pomáhali by nám přemýšlet koncepčně.“
„Zastupitelstvo pak netvoří lidé odtržení od reality, ale lidé, kteří makají na akcích a všem, co obec dělá,“ míní Sovka. Jak sám říká, po zvolení do funkce starosty pro něj bylo složité zvyknout si na zvýšené pracovní tempo. „Starosta je starostou 24 hodin sedm dní v týdnu a nemá de facto pevně stanovenou pracovní dobu, protože je starostou pořád,“ říká Sovka.
„Je to vždy na starostovi, jak si to naplánuje, kdy bude v práci. Mně se osvědčilo, že dělám pravidelné shrnutí Co se dělo minulý týden v Branišovicích a vždy v neděli odpoledne po celé volební období tak už chodím do práce,“ vysvětluje. „V neděli odpoledne se lidská psychika připravuje na pracovní týden, takže já ten čas využívám k tomu, abych si naplánoval práci na příští týden a zapsal to, co se minulý týden dělo.“
Nedělní odpoledne je podle mladého branišovického starosty také nejproduktivnější čas, kdy má klid na práci. Zpočátku pro něj totiž bylo těžké se koncentrovat. „Když jsem začal starostovat, bylo pro mě těžké naučit se soustředit v momentě, kdy jsou tu otevřené dveře, lidé chodí stále platit poplatky a ptát se na vše možné.“
Sovka ve své kanceláři ukazuje na okno za svým stolem v přízemí obecního úřadu, za kterým vede hlavní místní tepna a z chodníku na něj kdokoliv z kolemjdoucích může dosáhnout a zaklepat a na cokoliv se zeptat nebo upozornit na problém. „Najednou člověk od dokumentace ke kácení stromů přesune pozornost na opravu chodníku nebo nesvítící světlo, do toho ještě někdo zavolá, že se zaběhl pes,“ říká.
Kroje a respekt ke generacím
Přestože měl Marek Sovka díky členství v TOP 09 kontakty na starosty po celém Česku, které mohl požádat o rady, vedení obce je nakonec něco, co si každý stejně musí sám zažít. „Já vždycky říkám, že jedna věc jsou knížky a rady, a druhá věc je vlastní zkušenost,“ říká. „Ty obce mají stejné problémy, ale každá je v podstatě úplně jiná. Každá má jiný katastr, majetek, rozlohu, finanční situaci, jiné obyvatelstvo, co se týče priorit. Vždy je to konkrétní kuchařka, konkrétní recept na danou lokalitu,“ míní.
Mladému starostovi pomohlo také to, že v rámci praxe na vysoké škole působil v dotační politice a v tomto oboru později i pracoval. Měl tak zkušenosti s procesy a návaznostmi žádostí o dotace, které jsou pro obec nezbytné z hlediska realizace projektů. Těch se Sovkovi za dobu jeho působení v Branišovicích povedla realizovat celá řada.
Zřejmě největším je loňské otevření místního komunitního centra, které vzniklo přestavbou starého kulturního domu a jež bylo z velké většiny prostředků realizováno z dotací Evropské unie. Ve třech etapách tu vznikl prostor, kde se mohou scházet kluby – například keramická dílna nebo cvičení – a organizovat dětské kroužky, nebo velký sál s pódiem, kde probíhají kulturní akce.
Organizace společenských událostí je s Branišovicemi a Sovkovým působením zde spjatá. Jak jsme zmiňovali v úvodu, k angažmá v branišovické samosprávě se Sovka dostal skrz založení spolku Branišovická chasa, který obnovil pořádání několika kulturních akcí v obci, jako jsou masopustní hody nebo pálení čarodějnic.
Ostatně, na Sovkových sociálních sítích narážíme na mnoho fotografií branišovického starosty v tradičních krojích. „V okamžiku, kdy si oblečete kroj, tak se cítíte slavnostně a jste jiným člověkem. Máte respekt vůči generacím a máte radost z toho, že ve kroji můžete chodit a vyniknout v něm,“ říká Sovka.
Branišovice ovšem dnes nemají vlastní tradiční kroje, proto, jako většina obcí v okolí, používá kyjovské kroje. Dnešní Branišovice byly součástí Sudet, v roce 1930 tu z osmi set místních obyvatel žilo asi pouze zhruba sto Čechů. Při znovuobsazování pohraničí sem přišli lidé z Valašské Polanky nebo z Volyně, české menšiny na dnešní Ukrajině.
„Nejsme v tomto typická vesnice jako třeba Pavlovice, Vrbice nebo Kyjov. Zábava a hody jsou lokální, takže nás nemůžete srovnávat s velkými akcemi,“ říká Sovka. „Nebylo tu na co navazovat, tradice byly pošramocené. Postupně třeba přejdeme ke svým krojům, ale všechno to je o financích. Ten kroj vymyslet, realizovat, stojí to třeba padesát tisíc,“ vysvětluje.
Z toho, jak Sovka osvětluje složitou historii Branišovic a vývoj místních tradic, je znát jeho hluboký zájem o historii. „Historii mám fakt rád,“ potvrzuje Mladosta, nad jehož stolem v kanceláři na obecním úřadě na stěně skví malba prvních dochovaných pečetí Branišovic z roku 1675. Zobrazený vodní pták a svazky vína naznačují, že z historických pečetí vychází i dnešní obecní znak.
Při prohlídce obcí procházíme kolem hotelu a restauraci U Císařské cesty, na jehož zahrádce na trampolíně skáčou dva malí chlapci. „To jsou malí Ukrajinci, přijeli včera,“ říká starosta – majitel místního hotelu měl volné ubytovací kapacity, které nabídl ukrajinským uprchlíkům prchajícím před válkou.
Do Branišovic jsme zavítali necelý týden po nečekané ruské vojenské invazi na Ukrajinu, která převrátila Evropu vzhůru nohama a ovlivnila také dění v Branišovicích: na radnici od počátku visí ukrajinská vlajka a obec zorganizovala materiální sbírku pro Ukrajince v nouzi.
Při procházce po Branišovicích Marek Sovka ukazuje na to, co se mu už ve funkci starosty povedlo, se stejnou energií, jako na svých pravidelných měsíčních zpravodajích. „Tady máme novou zbrojnici dobrovolných hasičů, tady jsme nedávno na obou stranách ulice postavili nové chodníky,“ vypráví.
Procházíme kolem Kostela svatého Vavřince, který se nedávno dočkal nových schodů a nové střechy, a nového dětského hřiště, které by mělo být otevřeno každým dnem s blížící se sezónou. Vedle čeká na první jarní hráče zbrusu nové víceúčelové hřiště i se šatnou.
Každých pár metrů Mladosta poukazuje na něco nového, nově vybudované nebo nedávno obnoveného a zrekonstruovaného, a popisuje, jaké dotace a příspěvky při realizaci obec využila. „Tady je nová autobusová zastávka, kam nám dodaly výzdobu ženy z místního klubu,“ ukazuje Sovka. „Ještě tu máme jednu zastávku, takovou starou, komunistickou, tu bych taky chtěl opravit,“ plánuje.
Branišovický starosta však při zvelebování obce nemyslí pouze na velké projekty jako je komunitní centrum či nová hasičská stanice. „Tady jsme obnovili hrob neznámého vojína,“ říká v místě nedaleko nájezdu na hlavní silnici na Brno a Znojmo a blízko místního hřbitova. Na opačném konci Branišovic ukazuje na loni opravená boží muka, kde poblíž plánuje vysadit svatojánskou stromovou alej.
Nad novými projekty Sovka neustále uvažuje a popisuje své plány. „Tady bych chtěl mokřad, až nám na něj dají,“ říká při návratu k obecnímu úřadu. „Já vždycky říkám, že starostování je řehole a řemeslo. Pokud to má starosta nastavené tak, že to dělá pro lidi, musí být kulturní akce, musíme to opravovat, nakoupit nové technologie, tak se najde tolik práce, že neví, kdy skončit,“ říká Sovka.
„Starosta má tolik práce, kolik si ji na sebe nechá naložit. Já si v tomto nejsem schopný říct míru, takže si toho na sebe naložím tolik, že to potom těžko rozdýchávám. Ale chci, je tu vůle zlepšit věci k lepšímu. Chuť a cíl, že se něco zlepší, je tím pohonem a potom už se nepřemýšlí nad tím, kolik to toho starostu bude stát času,“ vypráví.
„Když člověka něco začne bavit, už jede na autopilota,“ uzavírá Mladosta náš rozhovor.
Vojtěch Petrů, Studentské listy
14. března 2021
