Hospice ale necháváme ve vakuu
JIŽNÍ ČECHY – Vedle řešení problémů školství, kde profesně ředitel malšické základní a mateřské školy Pavel Klíma působí, si kandidát strany TOP 09 na senátora velmi přeje také legislativní zakotvení domácích hospiců do českého zdravotnického a sociálního systému. Hospice, ačkoliv mnoha lidem přinášejí tolik potřebnou službu v posledním stádiu jejich nemoci, stále zůstávají mimo úhradový systém zdravotních pojišťoven. Jsou závislé na dotacích a darech.
Obrázky pomáhají
Pavel Klíma pomáhá táborskému Domácímu hospici Jordán od jeho vzniku v roce 2009. „Tehdy mě a moji ženu Jana Špačková s Marií Sovadinovou pozvaly na úvodní schůzku, kde mluvily o záměru založit domácí hospic. Máme se ženou kamaráda kněze v Lubici u Kežmaroku na Slovensku, kde katolická církev hospic provozuje. Několikrát jsme tam byli, takže „kamenný“ hospic, se sídlem v konkrétním objektu, jsem si uměl představit. Pojmu domácí hospic jsem nerozuměl a byl jsem zpočátku nedůvěřivý,“ vybavuje si první kontakt Pavel Klíma. „Jenže podle statistik si 80 procent lidí přeje zemřít doma. Podaří se to jen zlomku z nás. Dost lidí by to svým blízkým i rádo umožnilo, ale nemají k tomu podmínky. Když jsem pochopil, že právě to řeší domácí hospic, jehož lékaři, ošetřovatelky a sociální pracovníci docházejí do rodiny umírajícího člověka, začal jsem si lámat hlavu, jak bych mohl pomoci. Bylo jasné, že z platu ve školství toho moc nezmůžu. V Holandsku jsem ale viděl dobročinné aukce, a protože jsem výtvarník, oslovil jsem kolegy, jestli by věnoval každý nějakou svou práci, kterou bychom vydražili na pomoc hospici Jordán. Hned napoprvé se sešlo 24 obrázků a první dobročinnou aukci jsme uspořádali v roce 2010 v táborské Střelnici. Podařilo se obrázky vydražit za 140 tisíc korun,“ vzpomíná Pavel Klíma. Až nedávno se dozvěděl, že tyto peníze pomohly hospici Jordán přežít jeho první rok. Od samotných klientů nemohou hospice vybírat plné náklady za své služby, to by bylo neúnosné.
Letos přibydou židličky
„Od organizátorů obdobných akcí jsem se nechal poučit, že rozumný interval je jednou za tři roky. V roce 2013 jsme tedy na Střelnici uspořádali další aukci, sešlo se už 49 děl a získali jsme pro hospic kolem 160 tisíc. Letos opět uplynuly tři roky, takže příští aukci ve prospěch hospice chystáme na první adventní neděli do galerie Špejchar v Želči. Už teď máme pohromadě obrázky od třiceti výtvarníků a další stále přibývají. Věřím, že dáme dohromady 60 až 70 děl. Vystavíme je ve Špejcharu na předaukční výstavě, která začne 24. září. Zatím jsou věnovaná díla k vidění na webu naší galerie v Malšicích www.galerie.malsice.eu. Lze si je tam prohlédnout a třeba si i něco hezkého vyhlédnout,“ doufá Pavel Klíma. Do sbírky pro aukci pokaždé získá něco z díla Františka Peterky od jeho dědičky, letos jeden z dárců věnoval autorské sklo Bořka Šípka, připraveny jsou obrázky Romana Franty, Teodora Buzu, Karla Práška nebo manželů Marschalových.
Součástí aukce je také projekt Židlička pro hospic. Pavel Klíma shromáždil 16 vyřazených židliček ze školek v Malšicích a v Chýnově. Poskytl je známým výtvarníkům, aby je pojali po svém. I židličky jsou na webu malšické galerie k vidění. Tím, že jinak židličku ztvárnil a ozdobil architekt, jinak sochař, fotograf, malíř, grafik nebo konceptuální umělec, vznikla velmi zajímavá kolekce. Momentálně je vystavena v galerii v kostele svatého Marka v Soběslavi, v červenci se přesune do Bechyně a v srpnu do Galerie M v Milevsku.
„Hospic sám se nemůže z etických důvodů účastnit reklamy. Osvětu a pomoc přitom potřebuje, takže my kolem děláme, co umíme a můžeme. Já se snažím aukcemi a vnímám je jako svou omluvu, že jsem zpočátku myšlence domácího hospice nevěřil. Byl jsem prostě neinformovaný, ale teď s nadšením sleduju, jak nás kolem hospice přibývá. Hudebník Jiří Sycha pomáhá pořádáním benefičních koncertů a když přijdete na pravidelný bleší trh, který hospic pořádá, uvidíte tam desítky lidí, kteří se angažují na jeho organizaci, aby pomohli,“ vyjmenovává Pavel Klíma.
Legislativa pokulhává
Na téma umírání se komunikuje s veřejností obtížně. „Je to těžké. Už jen jak posoudit kvalitu takové služby. Když jdete od zubaře a nebolí vás zuby, víte, že zubař odvedl dobrou práci. Ředitelka hospice Marie Sovadinová říká, že cílem jejího týmu je rodina vyrovnaná a smířená se smrtí svého blízkého. Hospic nepomáhá jen pacientovi s odcházením, například psychickou podporou či tišením bolesti, ale pomáhá i lidem kolem pacienta. Lékaři, ošetřovatelky i další odborníci jsou připraveni na telefonu 24 hodin denně, aby na zavolání přijeli. Měl jsem před časem možnost začíst se do dopisů, které hospic od rodin svých klientů dostává. Jedna paní lidi z hospice označila za anděly, protože tak jim říkal i její manžel, než odešel. Bohužel jsem měl za poslední rok i dvě smutné zkušenosti s lidmi ze svého okolí. Teď znám jejich pocity a pro mě hospic žádnou reklamu nepotřebuje. Jenže bohužel realita je o něčem jiném,“ uzavírá Pavel Klíma.
Hospice podle Pavla Klímy vznikly z přirozené potřeby společnosti. Vyzrálá společnost se dokáže postarat o člověka od narození až do smrti doma, v jeho soukromí. U nás tomu chybí zákonný rámec, který by fungování hospiců usnadnil.
V Německu existovalo v roce 2013 na 277 mobilních domácích týmů paliativní péče, tedy péče o pacienty v posledním, nevyléčitelném stádiu nemoci. V péči těchto týmů bylo 8,5 procenta umírajících. V Rakousku je to dokonce 11 procent. U nás jedno procento. V Německu v roce 1998 uzákonili tuto péči jako součást zdravotnického systému a 90 procent nákladů se hradí ze zdravotního pojištění. Je samozřejmě něco úplně jiného hledat u sponzorů 10 procent potřebných peněz anebo 60 procent jako je tomu u nás, kdy granty a příspěvky státu, kraje a obcí pokrývají 40 procent nákladů. „V Německu navíc mají od roku 1999 paliativní péči zakotvenu jako povinnou součást vzdělávání studentů medicíny,“ poznamenal na závěr Pavel Klíma.
Senát má možnost iniciovat řešení těchto věcí. Pro Pavla Klímu je to jeden z důvodů, proč se rozhodl kandidovat na Táborsku a Milevsku do Senátu.
Libuše Kolářová
převzato z Jihočeských týdeníků
