V jižních Čechách se poté, co ČSSD uzavřela koaliční sňatek s KSČM, rozhořela nebývale silná polemika, která dala vzniknout nezávislým občanským iniciativám odmítajícím nejdříve jmenování komunistky radní pro školství a kulturu, později účast komunistů v krajské radě obecně. Co začalo peticemi, přerostlo ve shromáždění na českobudějovickém náměstí k výročí Dne boje za svobodu a demokracii a pokračuje stávkami studentů středních škol v osmi jihočeských městech i studentů Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity. V této souvislosti jsme z úst radní Vítězslavy Baborové mohli slyšet, že studenti jsou zmanipulováni svými učiteli a jsou zneužíváni k politickým účelům. Jejich projev nesouhlasu pak podle ní diskvalifikuje to, že sami minulý režim nezažili. Předseda KSČM a poslanec za jižní Čechy Vojtěch Filip také neváhal zmínit manipulaci se studenty ze strany učitele a dokonce vydával veřejné vyjádření názoru za fašizující projev. Jihočeský hejtman za ČSSD Jiří Zimola zas poukázal na to, že studenti svým protestním hlasem nerespektují výsledek demokratických voleb a že nechce polemizovat s tím, jací komunisté byli a jací jsou dnes.
Chci k těmto proklamacím poznamenat, že stejně jako radní Vítězslava Baborová či hejtman Jiří Zimola i já jsem učitel. A s panem hejtmanem mám i společný obor historii. Proto mě překvapují jejich postoje. Doba se změnila, změnili se studenti i jejich učitelé. Dnes již nemáme povinné hodiny marxismu-leninismu s prázdnými frázemi. Dnes již nemáme soudruhy učitele či soudružky učitelky - alespoň v to pevně věřím - vyžadující úplný a bezvýhradný souhlas. Dnes již ale také nemáme studenty, kteří by se obávali veřejně vyjádřit své pochybnosti a nekriticky přejímali veřejně prohlašované „pravdy“.
Proč si tedy namísto hledání třídního nepřítele jednoduše nepřipustit, že studenti svůj nesouhlas projevili na základě vlastního svědomí, ze své vlastní autonomní vůle jako svobodné myslící bytosti. Proč se nesmířit s faktem, že studentům se dnes zpřístupňují moderní dějiny bez zamlčování a že – i když minulý režim nezažili – mají možnost dozvědět se o zločinech komunismu tolik, že cítí potřebu se vyjádřit. Je to stejné, jako bychom německým studentům přikazovali, že nemohou odsuzovat zločiny nacismu, protože tento totalitní režim neznají z vlastní zkušenosti.
Možná nakonec zjistíme, že ač si někdo otázku, zda komunisté nezůstali s předlistopadovým režimem spojeni pupeční šňůrou, neklade, pro mladé je velmi důležitá. A to i bez ohledu na to, co si může myslet většina voličů. Ostatně také o tom lze diskutovat, neboť na jihu Čech existovaly pro ČSSD dvě rovnocenné koaliční varianty – nekomunistická a komunistická.
Mgr. Zdeněk Bezecný, Ph. D
