Vaňousová: Týrání zvířete může skončit násilím na lidech

Muž z Prachaticka, který surově zbil štěně labradora, množírna psů v Kamenici nad Lipou, kde žilo v otřesných podmínkách přes 200 psů... To jsou jen ty mediálně nejznámější a nejotřesnější případy týrání zvířat. Jsou však jen malou špičkou ledovce. Týrání má totiž celou řadu forem a podob a netýká se navíc pouze psů a koček, ale i koní, hospodářských či volně žijících zvířat.

Pojďme se ale podívat na samotné příčiny. Ty by nás měly zajímat, protože násilím zdaleka nejsou ohrožena jen samotná zvířata... Důvody, které vedou některé jedince k týrání, bychom mohli rozdělit na neúmyslné, kdy dochází k zanedbání řádné péče ať již z důvodu nezájmu či z nedostatku vlastních sil nebo prostředků. Další důvody mohou mít příčinu psychiatrickou a sociální – např. patologické hromadění velkého množství zvířat, o která se nedokážou jedinci postarat, a konečně i jasnou psychiatrickou příčinu má úmyslné a kruté týrání zvířat. A právě to by nemělo ujít naší pozornosti.

Z dlouhodobých šetření totiž vyplývá, že na zvířata se může přesouvat nenávist vůči lidem. Analýzou pachatelů násilí a mučení zvířat bylo zjištěno, že 96% z nich má kriminální minulost a 41% z nich bylo již dříve odsouzeno za násilnou trestnou činnost, jako je těžké ublížení na zdraví, týrání dětí a domácí násilí. Zvlášť varující je statistika zaměřená na dětství pachatelů brutálních násilných trestných činů, první projevy týrání zvířat se u nich projevovaly už mezi 5. a 7. rokem věku. Navíc pokud je pachatel týrání zvířat mladší 10 let, zvyšuje se několikanásobně pravděpodobnost, že se bude v budoucnu dopouštět dalších deliktů, majetkových i násilných, a to i pod vlivem drog.

O to více by nás mělo zajímat, jak v naší zemi funguje systém ochrany zvířat. A bohužel – byť existuje zákon na ochranu zvířat proti týrání a pachatel se týráním dopouští přestupku nebo dokonce trestného činu – samotný systém ochrany zvířat de facto nefunguje. O tuto oblast se sice stará celá řada jednotlivců i dobrovolníků z různých zájmových skupin, neziskových organizací, ale úředník si s tímto problémem neporadí. Neexistuje jasný systém, koncepce nebo metodika, a tak je cesta k záchraně zvířat přes úřad velmi obtížná. Na druhou stranu se potkávám se  zapálenými úředníky – dobrovolníky, kteří  se nad rámec svých povinností a ve svém volném čase starají, aby se týraným či zatoulaným zvířatům dostalo náležité péče.

Protože ochrana zvířat souvisí i s ochranou člověka i společnosti, nemělo by toto téma stát stranou zájmu politiků. TOP 09 se k této odpovědnosti hlásí, a proto nově ustavila expertní komisi na ochranu zvířat. Jejím cílem by měla být jak osvěta veřejnosti, tak především příprava legislativních podkladů na všech úrovních  pro skutečně fungující systém ochrany zvířat v naší společnosti.