Nemusíte se děsit žádného nového komplikovaného systému, naopak je to ten nejstarší pilíř důchodového systému od dob, kdy lidstvo chodí po světě – osobní odpovědnost za vlastní budoucnost. Vlastní životní strategie, kterou máme ve vlastních rukou.
Poslední pokus o důchodovou reformu byl zbytečně utopen v emocích. Tak dlouho pořád diskutujeme o roli státu v důchodovém zajištění, až úplně zapomínáme, že mnohem důležitější vliv na naši životní úroveň máme a musíme mít my sami.
TOP09 proto přichází se smysluplnou důchodovou reformou, která jednak stabilizuje první průběžný pilíř proti hospodářskému cyklu a zároveň ponechá nemalou část našich peněz v naší kapse, kde je jim přirozeně nejlépe.
Prvotním zájmem státu je, aby byli bohatí především jeho občané. Stát nám neumí připravit šťastné stáří, už proto, že každý z nás má úplně jiné preference, co se týká prožívání života, přístupu k rodině, usazení se na jednom místě nebo potřebě cestování a změn. Máme právo na svobodnou volbu, kolik peněz a jak utratíme dnes a kolik a v jaké formě si odložíme na stáří.
Snížení sociálního pojištění o 8% se okamžitě projeví na našich výplatních páskách a jedná se o nejrazantnější snížení zdanění práce od roku 89. V případě hrubé mzdy 30 000 Kč měsíčně je náklad zaměstnavatele na pracovní místo 40 200 Kč. Čistá mzda zaměstnance je pouhých 22 740 Kč. 43,4% u této mzdy končí u státu aniž byste si na tyto peníze sáhli. Čím vyšší plat, tím je podíl státu na nákladu zaměstnavatele vyšší.
Podle návrhu TOP09 ve verzi 4% dolů u zaměstnance a 4% dolů u zaměstnavatele by byla čistá mzda nikoliv 22 740 Kč, ale 25 140 Kč, 2 400 Kč čistého navíc, aniž by se změnil náklad zaměstnavatele. Stát by si tak z takovéto výplaty sebral 37,46 %, pořád dost, ale už to vypadá snesitelněji.
Dopad na důchodový účet cca 106 mld. dle celkového pojistného 417 mld. Kč vybraného v roce 2016. Tato „díra“ bude zalepena výnosy z DPH. To má mimo jiné ten přínos, že výběr DPH kolísá při hospodářském cyklu podstatně méně, než je tomu u výběru sociálního pojištění.
Ono ten výnos DPH také něčemu sloužil, takže správnou otázkou je, kde vezme státní rozpočet oněch 106 mld. Kč. S meziročním růstem HDP 2,3 % přiteklo do státní kasy v roce 2016 o 60,75 mld. Kč více (očištěno od příjmů z EU, které se neřídí hospodářským cyklem, ale zděšením z poslední šance čerpat po pěti letech poflakování). Stačilo by tyto peníze nerozfofrovat do nového náboru státních zaměstnanců, jak učinila tato vláda. To nebude tak těžké.
Zbývá buď proškrtat zbylých 45 mld. nebo to snížení pojistného rozložit do dvou let. Varianta rozložení do dvou let dává smysl i makroekonomicky – zmírní se šokový dopad do růstu spotřeby a následků v podobě inflace a reakce ČNB v rychlejším růstu úrokových sazeb.
Přestože po dva roky dojde k poklesu odvodů, bude možné každoročně navýšit výdaje státu o 7,5 mld. Kč a především přizpůsobit jejich strukturu skutečným potřebám ČR. Investiční pobídky v roce 2016 v objemu 12 mld. Kč nejen dnešní České republice neprospívají, ale přímo škodí. Jak má rozvíjející se malý český podnik zaplatit své zaměstnance, když mu je zahraniční podnik s pobídkou až 3 mil. Kč na jedno pracovní místo hravě přeplatí, aniž by musel vytvářet vyšší přidanou hodnotu? Dává nějaký smysl dotovat úroky z úvěrů velkým zemědělským podnikům za 1 mld. Kč ročně? Ve státním rozpočtu jsou eufemisticky řečeno nerozumně alokovány desítky miliard, což nelze změnit ze dne na den, ale za jedno volební období už ano.
Martin Procházka (TOP 09)
člen krajské komise Pro zdravotnictví a sociální péči
