Vyvěšení tibetské vlajky už není dávno jen symbolem, že nám není nesvoboda druhých ukradená a že nezavřeme oči před porušováním lidských práv ani kvůli čínským investicím. V dusné atmosféře vyvolané prezidentem i dalšími nejvyššími ústavními činiteli je vyvěšení vlajky vlastně takovým osobním hrdinstvím. Sám jsem se setkal s případem svého kolegy, který na podnět svých studentů, zajímajících se o ochranu lidských práv, vyvěsil na škole tibetskou vlajku a vysloužil si stížnost občana, směřovanou na vedení školy, v níž stěžovatel žádal vysvětlení, proč na škole vlaje vlajka „teokratického otrokářského státu“, zaštiťoval se přitom i nesouhlasem části „kolektivu“. Za této situace si každý pedagog napříště rozmyslí, zda chce se svými žáky a studenty nadále debatovat otázky lidských práv a svobody a aktivně spolupracovat s lidskoprávními organizacemi. Co kdyby si nesouhlas „části kolektivu“ a nálepku demagoga a manipulátora vysloužil třeba za téma homosexuality, migrace či rovnosti žen?
Pavel Klíma
místopředseda jihočeské TOP 09 a krajský zastupitel
