Vláda předkládá svůj program přesvědčena, že obsahuje racionální a politicky stabilní řešení úkolů, které stojí před českou společností. Česká republika není v roce 2010 v nejlepší kondici. Naše mezinárodní postavení jako členské země Evropské unie a NATO je zajištěno a z tohoto pohledu je bezpečnost naší země nejlepší v moderní historii. To však neplatí o poměrech domácích. Pokud se rychle nezmění způsob hospodaření státu, hrozí České republice zadlužení, které nebude schopna zvládnout, a její rozpočet se zhroutí.
Naše vnitřní politika trpí vážnými nedostatky. Namísto silných a kompetentních vlád vznikají vlády politicky slabé a nestabilní. Politická scéna je dlouhodobě nepřátelsky polarizovaná. Místo hledání společných řešení, byť i kompromisních, převažují hrubé osobní útoky a věcně vyprázdněná ideologická hašteření. Chybí vědomí společné odpovědnosti. Globální ekonomická krize a s ní spojený propad hrubého domácího produktu naplno odhalily dlouho neřešené problémy hospodaření českého státu - neúnosně vysoký objem zákonem určených výdajů a nedokončené reformy penzijního, sociálního a zdravotního systému. Důsledkem je obrovský nárůst státního dluhu, který začíná ohrožovat samotné fungování státu.
Vážným problémem je všeobecný úpadek vlády práva. Silné ekonomické skupiny spolu s neprůhlednými skupinami lobbistů ovlivňují veřejné a státní instituce, včetně politických stran a médií. V některých oblastech a regionech vliv těchto lidí téměř přerostl v jakousi formu „privatizace veřejné moci". Občané mají právem pocit, že rovné podmínky neplatí pro všechny, ale pouze pro někoho. To vše oslabuje důvěru v demokratický systém a představuje ohrožení základních institutů svobodné společnosti. Problémem jsou též dlouhodobě přehlížené ekonomické, a tedy i sociální rozdíly mezi jednotlivými regiony, velkými městy a venkovem. Vláda je odhodlána tuto situaci, která rozděluje společnost, změnit.
Prvořadým úkolem vlády je vyvést zemi z ekonomické krize a v tomto smyslu musí být nejen vládou vysoce kompetentní, ale i vládou "krizového řízení". Rozhodně nemůže slibovat nové výdaje, další snižování daní či investice do megalomanských projektů. Vláda nevymění šanci na dlouhodobě stabilní ekonomické a sociální prostředí vedoucí k prosperitě za krátkodobé populistické efekty. Cenou za populismus by byla těžká sociální situace nejvíce zranitelných a demotivace odpovědných.
Následující kapitoly Programového prohlášení popisují cesty a způsoby, jakými bude vláda postupovat.
