Česká doprava potřebuje celkový restart. Dálniční síť je i po mnoha desítkách let budování nedokončená, silnice nižších tříd vůbec neodpovídají dopravním nárokům současnosti a jsou příčinou velkého počtu dopravních nehod s tragickými následky. Řada obcí a měst je zatížena negativními dopady dopravy na zdraví obyvatel a životní prostředí. Železniční doprava dlouhodobě zaostává za vyspělými zeměmi, nereaguje na moderní trendy a měnící se poptávku cestujících. Špatná dopravní obslužnost vede k vylidňování některých jinak atraktivních regionů a ke koncentraci obyvatel v předměstích. Nákladná modernizace železničních koridorů není dokončená a nepřinesla efekty, které se od ní očekávaly. Dále zaostáváme v aplikacích moderních telematických systémů. Legislativa pro dopravní investice je složitá. Kombinací občanského odporu, špatné kvality práce investorů a nevýkonné státní správy byla výstavba dopravní infrastruktury téměř paralyzována.
Bouřlivý rozvoj technologií a služeb v posledním desetiletí přináší zásadní inovace i do oblasti dopravy (samoovládací auta, systémy dynamického řízení, metro bez řidiče, chytré navigační systémy, sdílené služby). Jako automobilová a historicky i železniční velmoc se nechceme těmto novinkám bránit, ale sebevědomě jim jít vstříc. Vytvoříme podmínky, aby tyto moderní technologie a služby mohly být rozvíjeny a aby nositeli těchto inovací byly české firmy.
V silniční dopravě považujeme za prioritu do roku 2030 dostavbu české dálniční sítě. Jelikož chybí dokončit asi 900 km, je nutné ročně uvádět do provozu zhruba 70 km dálnic. Tomu musí odpovídat tempo přípravy staveb a rozsah rozestavěnosti. Z pohledu dnešní intenzity dopravy, bezpečnosti, politiky soudržnosti a ekonomického přínosu nejcitelněji postrádáme chybějící části Pražského okruhu (D0), úseku D35 mezi Opatovicemi nad Labem a Mohelnicí (severní, částečnou alternativu k brněnské dálnici D1), středočeský úsek budějovické dálnice D3, propojení strukturální nezaměstnaností postižených regionů Chomutovska a Mostecka (D7) a Karlovarska (D6). Dále jde o komunikace D43 (Svitavy – Brno) a nedokončený úsek D1. Velkým handicapem jsou i chybějící propojení na sousední země (Polsko – D11, Rakousko – D52 a D3 a Slovensko – D49).
Pro železnici pokládáme na příští desetiletí za hlavní infrastrukturní projekt výstavbu rychlých spojení, jejichž klíčovou součástí jsou vysokorychlostní tratě, které nabídnou zcela novou veřejnou službu v podobě kvalitní dopravní obslužnosti celého území České republiky a kratší časové dostupnosti metropolí okolních států. Stavby budou projektovány podle místních podmínek na konstrukční rychlosti 300–350 km/h na samostatných drážních tělesech a budou umožňovat odbočení na koridorové a regionální tratě.
Dlouhodobě neuspokojivý stav údržby a oprav veškeré dopravní infrastruktury postupně napravíme zaváděním systému BIM (Building Information Management). Tento systém s využitím moderních digitálních technologií umožňuje sledovat stavební objekt od fáze projektování až do ukončení jeho životnosti. Tím je možné efektivně plánovat údržbu, opravy a velké rekonstrukce.
Velkorysé plány na rozvoj a modernizaci dopravní infrastruktury si vyžádají do roku 2050 náklady v řádech 2–3 bilionů korun. Proto považujeme za nezbytné do investování zapojit soukromý kapitál. Soukromí investoři také přispějí k efektivnímu nakládání s investicemi.
V žádném případě nebudeme podporovat projekt kanálu Labe – Odra – Dunaj, který považujeme za přežitý, neekonomický a nešetrný ke krajině. V dotčených územích prosadíme zrušení stavebních uzávěr.
