Úvodem…
V letošním roce zažívá české zdravotnictví malou revoluci. Nové reformní zákony přináší změny, které jsou přirozeným důsledkem vývoje medicíny 21. století, ale také vnímají postavení pacienta nově coby rovnocenného partnera. Proto reforma zdravotnictví klade důraz nejen na ekonomickou stabilitu systému zdravotnictví, která je základem v letech ekonomických hrozeb a krachů, ale zejména na posílení práv pacientů. Právě zákon o zdravotních službách, který nahrazuje zákon o zdraví lidu ze šedesátých let minulého století, zabezpečuje ve zdravotnictví silnější postavení všem pacientům, než měli doposud.
Do systému jsou uváděny novinky jako elektronické aukce, které významně snižují cenu například u léků. Díky novému systému platby pojišťoven nemocnicím jdou peníze přímo za námi pacienty. Nemocnice se tak bude více zajímat o naši spokojenost, protože je v jejím zájmu, abychom se do ní vraceli, nebo si ji zvolili v případě potřeby. Poprvé si můžeme vybrat, jestli si připlatíme na nákladnější variantu péče podle platných a známých ceníků nemocnic. Pokud ji nechceme, dostaneme dosavadní kvalitní péči z veřejného zdravotního pojištění. Někdy bohužel nejsme právem spokojeni se zdravotní péčí nebo s lékařem. Pro takové případy je stanoven jasný postup pro stížnosti, v oprávněných případech pak může zdravotnické zařízení dostat i pokutu. Novinek je opravdu dlouhá řada a pro pacienta, pro kterého jsou primárně zaváděny, mohou být často obtížně pochopitelné. Cíl průvodce pacienta po změnách je jednoduše vysvětlit smysl učiněných kroků a vnést světlo do této klíčové oblasti.
Změny se netýkají jen nových zákonů, ale také dalších kroků Ministerstva zdravotnictví ČR. Neméně zásadním opatřením je zprůhlednění hospodaření nemocnic a ostatních zařízení řízených ministerstvem, které vede k omezení korupce. Významnou aktivitou je i přizpůsobení počtu akutních lůžek v zařízeních tak, aby byla plně využita. Chybně je tato aktivita vnímána jako jen pouhé snižování lůžek, protože často dochází i k jejich převedení na jiná potřebná lůžka. Mohou se například měnit na lůžka následné péče, kterých je mnohdy málo.
Proč vlastně potřebujeme nové zdravotnické zákony? Vždyť systém funguje.
Starý zákon o zdraví lidu byl již z pohledu Evropy 21. století velmi zastaralý. Zákon z 60. let byl postaven na společenských standardech totalitní socialistické společnosti. Nový zákon o zdravotních službách definuje, na co má pacient nárok, v jaké kvalitě mu má být služba poskytnuta a především jaká sankce čeká poskytovatele, pokud pacienta poškodí. Dodnes byl pacient jen pasivním účastníkem. Nově nejen že bude vyzbrojen arzenálem práv a potenciálních stížností, ale také s sebou ponese díl peněz ze systému zdravotního pojištění, čímž se stane vzácným. Zdravotnická zařízení budou bojovat, aby k sobě pacienty přilákala.
Proč se zdravotní péče stává služba? Vždyť v nemocnici dostávám péči.
Zdravotní péče ze zákona samozřejmě nezmizela. Zdravotní služby zahrnují širší spektrum činností a zdravotní péče je jednou z nich. Pokud je ale například pacient převážen zdravotní dopravní službou, nejedná se o poskytnutí péče, ale služby, tedy převozu vozidlem. Zdravotní služba je tedy jakýsi nadřazený obecnější pojem. Zdravotní péče je zdravotní službou, ale ne každá zdravotní služba je zdravotní péčí.
Práva pacientů jsou alfou a omegou kvalitního systému zdravotnictví a právě proto jsou nejvyšší prioritou Ministerstva zdravotnictví. Bez dobře vymezených a vymahatelných práv podepřených systémem sankcí za jejich porušování nemůže zdravotnictví dobře fungovat. Dobře si uvědomujeme, že pacient je z nejslabší účastník z trojice poskytovatel, pacient a plátce. Právě proto jeho práva musí být velmi dobře ošetřena.
Jak mohu odsouhlasit či odmítnout výkon, když jako pacient problematice vůbec nerozumím?
Lékař je povinen Vám srozumitelně vysvětlit celý problém a veškeré možné důsledky a alternativy tak, aby pacient mohl učinit vědomé rozhodnutí. Nebojte se zeptat lékaře na veškeré důsledky Vašeho rozhodnutí, je tu od toho, aby Vám pomohl. Lékař je povinen ctít přání pacienta a bez jeho písemného souhlasu nemůže provést žádný zákrok, vyjma urgentních situací, kdy jde o rychlost jednání a je ohrožen život pacienta, jako například v připadě úrazu či infarktu.
Může mě lékař odmítnout ošetřit?
Pacient má ze zákona právo na volbu zdravotnického zařízení, ve kterém chce být ošetřen. Vybrané zařízení ho nesmí odmítnout vyjma případu, kdy již není možné přijetí z důvodu vyčerpané kapacity. V rámci daného zařízení ovšem není možné trvat na ošetření konkrétním lékařem. Konkrétního lékaře je možné si v některých případech zaplatit v rámci nadstandardu.
Co když lékaři nedůvěřuji nebo nesouhlasím s jeho postupem?
V případě, že pacient lékaři nedůvěřuje či nesouhlasí s jeho názorem, má právo na bezplatné vyšetření u jiného lékaře, tedy na druhý názor. Důvěra mezi lékařem a pacientem je klíčová a opatření povede k předcházení chybným rozhodnutím.
V České republice je mnoho pacientů se zdravotním postižením, zdravotnická zařízení pro ně často nejsou příjemným místem, jak zákon řeší jejich práva?
Zdravotně postižení pacienti, kteří nejsou svéprávní, mají posílená práva, například právo na přítomnost svého právního zástupce. Práva postižených pacientů jsou obecně stanovena tak, abychom maximalizovali jejich bezpečí a komfort. Pacient neschopný komunikace má například ze zákona právo na tlumočníka, pacient s asistenčním psem zase na přítomnost svého psa.
Dokumentace obdržená od lékaře je pro laika nesrozumitelná. Jak se vlastně dozvím, jaké mám zdravotní problémy?
Lékař je povinen pacienta informovat o jeho zdravotním stavu. Informován musí být srozumitelným způsobem. Pokud nerozumíte odbornému medicínskému vyjádření, lékař je povinen Vám problém přiblížit a vysvětlit. Lékař nesmi zatajovat informace pacientovi vyjma situace, kdy se pacient písemně vyjádří v tom smyslu, že některé aspekty svého zdravotního stavu nechce znát.
Pouze pacient má plné právo umožnit či zakázat přístup ke své zdravotnické dokumentaci třetím osobám.
Co když se ocitnu ve stavu, kdy již nebudu schopen komunikace. Je možné nějak vyjádřit svou vůli ohledně léčby?
Ano, tato možnost je novinkou. Člověk má právo sepsat takzvanou „living will“(vůli), ve které stanoví, jakého postupu se mají lékaři držet v případě, kdy již nebude schopen komunikace. Jediné omezení je takové, že žádaný postup nesmí vést k usmrcení pacienta lékařem. Opatření tedy nelegalizuje diskutovanou euthanasii.
Co mohu udělat v situaci, kdy lékař jedná v rozporu se zákonem a s mými právy?
V takovém případě je na místě si stěžovat. Mnoho pacientů dnes přechází excesy lékařů a zdravotnických zařízení a myslí si, že by stejně ničeho nedosáhli. To ovšem není pravda. Nový zákon věnuje rozsáhlou oblast stížnostem pacientů.
Porušuje-li zdravotnické zařízení Vaše práva, obraťte se na příslušný správní orgán. Tím je v případě nemocnic včetně nemocnic fakultních krajský úřad toho kraje, v němž zdravotnické zařízení působí. Krajský úřad musí stížnost posoudit a vyřešit do lhůty dané zákonem. Ta je podle závažnosti a komplikovanosti případu 30, 90 či 120 dní (záleží na tom, je-li třeba posudek nezávislého odborníka či dokonce celé komise).
Pokud správní orgán shledá pochybení na straně poskytovatele, může mu uložit vysokou pokutu až v řádu milionů korun.
V případě nevhodného profesního chování lékaře je možné také podat stížnost na Českou lékařskou komoru a samozřejmě pokud jde pouze o postup lékaře, nikoli celého zařízení, také přímo ve zdravotnickém zařízení. To se Vaší stížnosti bude pod hrozbou pokuty od krajského úřadu muset věnovat a vyřešit ji.
Jakým způsobem stát chrání v oblasti zdravotnictví práva dětí?
Děti mají právo na přítomnost zákonného zástupce po celou dobu provádění zákroku, stejně jako mají právo na nepřetržitý kontakt s rodiči po dobu hospitalizace. Jde-li ovšem například o týrané dítě, bude samozřejmě možné přístupu rodiče naopak zamezit.
Lékař nebude moct dítěti provádět zákroky bez souhlasu rodičů. Dětem starším patnácti let může udělit rodič souhlas i písemně, předejde se tak případným komplikacím. Zároveň ovšem pokud je si dítě schopno uvědomit důsledky zákroku a má jiný názor než rodiče, bude ustanoven opatrovník, který konkrétní situaci posoudí.
Proč se mění dojezdový čas sanitek z 15 na 20 minut? Mám se obávat, že v případě potřeby nepřijede dostatečně rychle?
Na naprosté většině území České republiky je dojezdový čas záchranné služby mnohem nižší. Zákon upravuje dojezdovou dobu kvůli nemožnosti splnit limit 15 minut v některých velmi odlehlých územích, například na některých místech v horách. Původní časový limit neodpovídal v takových případech realitě. Celkově naopak dojde k posílení sítě zdravotnické záchranné služby.
Ta také dostane některé nové pravomoci, jako například v případě ohrožení vstupovat na soukromý pozemek či žádat přítomné o pomoc.
Co mohu dělat, když mě v nemocnici odmítnou zákrok provést a řeknou, ať přijdu za půl roku?
Každá nemocnice je povinována na svých internetových stránkách uvést, jak dlouho se u ní na zákrok čeká. Podívejte se tedy na stránky jednotlivých nemocnic a vyberte si tu, kde budete čekat nejméně.
Ministerstvo zdravotnictví navíc připravuje závazný seznam maximálních čekacích dob na jednotlivé zákroky. Pokud je zdravotnické zařízení nedodrží, může si pacient stěžovat u své zdravotní pojišťovny. Opatření začne platit od roku 2013.
Ozdravit financování českého zdravotnictví není možné pouze přidáváním peněz do systému, ani čistě za pomoci zefektivňování procesů a protikorupčních opatření. K dosažení maximálně přínosného řešení pro všechny je potřeba jít oběma cestami zároveň. Proto Ministerstvo zdravotnictví zvyšuje spoluúčast pacientů. Idea spojená se spoluúčastí je taková, že na levné banality si může připlatit naprostá většina z nás s tím, že ti úplně nejchudší jsou ze spoluúčasti vyjmuti, a v momentě potřeby nákladné léčby, kterou si většina obyvatel nemůže dovolit, je potřebná péče plně hrazená zdravotními pojišťovnami. Spoluúčast je zvyšována sociálně šetrným způsobem a po předchozí důkladné analýze. Šetrné rozkládání spoluúčasti vede k tomu, že skutečně potřebná péče je dostupná každému z nás.
Je i ve světě normální, že si lidé za péči připlácejí tolik jako v České republice?
Ano, nejenže si připlácejí jako v České republice, ale připlácejí si většinou výrazně více. Česká republika je mezi vyspělými zeměmi, co se spoluúčasti týče na chvostu. I v zemích, ve kterých je stát mnohem sociálnější, jako například ve Švédsku, Francii či Finsku dosahuje podíl soukromých peněz ve zdravotnictví vyšších hodnot.
Kolik peněz vlastně česká domácnost za zdraví měsíčně utratí? Česká republika je chudší než zmiňované Švédsko, Francie či Finsko. Nemůže se potom dostat do finančních problémů?
Spoluúčast není pro naprostou většinu českých domácností zásadní položkou. Tvoří přibližně 2,7 % spotřebních výdajů domácnosti. Taková částka je srovnatelná s tím, co domácnost utratí za alkohol a tabák, tedy statky, které mají na zdraví přesně opačný efekt. Tento vztah platí i u deseti procent nejchudších domácností v zemi. O něco vyšší jsou výdaje na zdraví u domácností důchodců, kde dosahují přibližně 4,5 %.
Často se uvádí, že spoluúčast na zdravotní péči je 17 %, jindy zase že necelá 3 %, jaký je mezi údaji rozdíl?
Údaj uvádějící 17 % znamená, že když vezmeme veškeré finance, které jdou v této republice na zdraví, což je cca 250 miliard Kč ročně, tak 17 % z nich jde z přímo z kapes pacientů. Údaj 2,7 % nám říká, jakou část svých měsíčních výdajů domácnost na zdraví dá. To je číslo, které lidé opravdu cítí ve svých peněženkách.
Z pohledu domácnosti je tedy klíčový údaj, že utratí necelá tři procenta svých výdajů na zdraví. Co se pod tím ale vlastně skrývá?
Pouze necelá polovina z výdajů na zdraví jsou výdaje nutné, kupřílkadu za léky, zubaře či poplatky. Přibližně 53 % je zaplaceno za různé vitamíny, doplňky stravy, homeopatika, obinadla a podobné věci. Necelá čtvrtina výdajů jde na doplatky za částečně hrazené léky. Tuto část je možné změnšit, pokud pacient bude po svém lékaři vyžadovat předpis plně hrazeného léku. Zbytek, tedy nějakých 12 % je utraceno za poplatky. Přehledné schéma nabízí další obrázek.
Od prosince 2011 platí zvýšení poplatku za den strávený v nemocnici z 60 Kč na 100 Kč. Není to pro některé domácnosti neúnosé v případě delšího pobytu v nemocnici?
Valorizace poplatku proběhla po důkladné analýze dopadu právě na ty nejchudší. Je třeba si uvědomit, že ti opravdu nemajetní, kteří žijí v hmotné nouzi, jsou od placení poplatků osvobozeni. Ministerstvo zdravotnictví analyzovalo výdaje 10 % nejchudších domácností v České republice a vybralo ty výdaje, které nejsou placeny, leží-li člověk v nemocnici. Tyto výdaje dosahují právě u těch nejchudších přibližně 100 Kč denně.
V případě položek jako elektrický proud je třeba si uvědomit, že zálohy jsou sice placeny předem, nicméně na konci zúčtovacího období jsou porovnány s reálnou spotřebou a případné přeplatky jsou vráceny.
| Denní náklady 10 % domácností s nejnižšími příjmy v ČR na osobu (2010) | |
| Potraviny a nealkoholické nápoje | 43,97 Kč |
| Alkoholické nápoje a tabák | 4,80 Kč |
| Vodné a stočné | 3,32 Kč |
| Elektrická a tepelná energie, plyn, paliva | 25,01 Kč |
| Ambulantní zdravotní péče | 0,85 Kč |
| Pohonné hmoty a oleje | 8,68 Kč |
| Kulturní služby | 3,38 Kč |
| Rekreační a sportovní služby | 1,25 Kč |
| Herny a loterie | 0,07 Kč |
| Restaurace, kavárny a podobné služby | 4,17 Kč |
| Jídelny | 4,22 Kč |
| CELKEM | 99,74 Kč |
Údaje jsou získány ze Statistiky rodinných účtů Českého statistického úřadu.
Ekonomicky náročnější varianta péče, či lidově „nadstandard“, je v českém zdravotnictví zdánlivě novinkou. Tato oblast budí mezi lidmi vášnivé rozepře o tom, že nahrazuje rovný přístup k pacientovi rozdělením péče na chudobnou a tu pro bohaté. Je tomu ale skutečně tak?
Dodnes nebyl zákonem dostatečně jasně definován nárok pacienta. To vytvářelo podhoubí pro bujení šedé ekonomiky, kdy pacient nevěděl, na co má ze zákona nárok a nemocnice po něm mohla za některé „nadstandardní“ zákroky požadovat rozličné sponzorské dary a obálky.
Pacient dnes rozhodně vždy dostane plně státem hrazenou takovou péči, která plně odpovídá jeho zdravotnímu stavu a aktuálním poznatkům v medicínské vědě. Ekonomicky náročnější varianta připadá v úvahu až v ten moment, kdy k vyléčení pacienta vede více medicínsky rovnocenných cest.
Proč dostane lepší péči jen ten, kdo je bohatý a pro většinu pacientů zbude jen péče základní?
Strach z nerovného zacházení s pacienty podle příjmu je zbytečný. Přijdete-li k lékaři s nějakou nemocí, lékař musí vždy zvolit ten postup, který je k Vašemu uzdravení ten nejlepší, tedy takzvaný postup účelný. Jak se má ale lékař rozhodnout, když k Vašemu uzdravení vede více odlišných postupů se stejně kvalitním výsledkem? Musí zvolit ten nejlevnější. Rozdíl mezi základní a dražší péčí není v léčebném efektu, jen například v pohodlnosti, jako v případě odlehčené a běžné sádry.
Jaký má pro mě tedy smysl si připlatit, když léčebný efekt je stejný jako u základní varianty?
Pro některého pacienta má smysl si připlatit za vyšší pohodlí. Například při operaci šedého zákalu pojišťovna zaplatí základní oční čočku a brýle. Pokud si ovšem připlatíte ekonomicky náročnější variantu, dostanete takovou čočku, která zároveň odstraní Vaši zrakovou vadu a brýle nebudou třeba. Nemuset nosit brýle je pro některé lidí pohodlnější. Zároveň nově zaplatíte pouze rozdíl mezi cenou dražší a základní varianty. Dříve, pokud byste chtěli variantu finančně nákladnější, bylo nutné zaplatit plnou cenu. Dražší produkty jsou tak dostupnější více lidem.
Budu si v nemocnici moct zajistit ošetření konkrétním lékařem?
Ano, pokud to bude vzhledem k vytíženosti zařízení možné, nově si budete moct legálně zaplatit například operaci panem primářem či lékařem, který Vám je osobně sympatický.
Pokud si ovšem bohatí lidé zaplatí ty nejlepší lékaře, zbude pak kvalitní péče na ostatní?
Zdravotnické zařízení musí zajistit kvalitní péči pro všechny pacienty. Pokud tedy nemá další kvalifikované odborníky, musí lékaři, o které je zájem, nejprve ošetřit případy akutní. Až poté se může věnovat pacientům, kteří si zaplatili čas vyhlášeného odborníka kupříkladu k zákrokům, ke kterým jinak není potřeba. Rozhodně není možné za peníze „předbíhat“ ve frontě akutní případy.
Když se rozhodnu pro nadstandardní péči, jak zjistím, kde mají nejnižší ceny?
Nemocnice musí mít vyvěšené ceníky péče na svých internetových stránkách i přímo v zařízení. Pokud je ve Vašem konkrétním případě možné nabízet ekonomicky náročnější variantu, lékař Vás o tom musí informovat včetně jasné informace o ceně.
Nehrozí, že zdravotnická zařízení budou protěžovat platící pacienty a tlačit pacienty k pořizování nadstandardů?
Zdravotnická zařízení by se v takovém případě chovala v rozporu se zákonem. Takové chování systematicky odhalují revize. Zdravotnická zařízení o něj odrazuje možnost udělení velmi vysokých pokut, které pacienta chrání. Pokud máte pocit, že Vás ve zdravotnickém zařízení diskriminují nebo lékař vyvíjí nátlak k pořízení nadstandardu, neváhejte si stěžovat na lékaře u České lékařské komory, vedení nemocnice a především na zdravotnické zařízení na Krajském úřadě a u Vaší zdravotní pojišťovny.
Proč by mne mělo zajímat jakým způsobem je zdravotní péče placena?
Na to jednoduchá odpověď: za prvé je zdravotní péče placená z našich daní, a tak každé plýtvání bere peníze z naší peněženky. Za druhé platí, že způsob placení výrazně ovlivňuje a (de)motivuje chování poskytovatelů péče k správnosti a efektivitě. Přestože tedy není na první pohled vidět, ve skutečnosti je systém, jímž je zdravotnictví financováno, velice důležitý především pro pacienta, kterým je každý z nás.
Je nějaký důvod ke změnám financování?
Ano, důvodů je hned několik. V první řadě je to stárnutí naší společnosti. Žijeme déle, zatímco počet narozených dětí klesá. Z toho plyne, že v české populaci je čím dál tím více starých lidí a čím dál tím méně pracujících. Bude tomu tak i v budoucnu, což ukazuje obrázek. Pro financování péče přitom platí přímý vztah – čím starší člověk, tím vyšší jsou náklady na jeho uzdravení (viz graf). Jak tedy naše populace stárne, náklady na její léčbu jsou stále vyšší. Přitom je stále méně pracujících lidí, kteří tyto náklady ze svých daní platí.
Vedle stárnutí obyvatelstva se také neustále rozvíjí medicína. Jsme schopni léčit stále obtížnější případy a různé vzácné choroby. I velmi nemocného člověka je možné udržet dlouho při životě. To je velmi dobře pro pacienty, ale zároveň je to velmi nákladné. S časem tak je léčba stále dražší a dražší. Je třeba dělat preventivní kroky již dnes, než problém přeroste do takové míry, že již nebude řešitelný.
Již nyní platí, že HDP roste dlouhodobě méně než náklady na zdravotnictví, čímž se zdravotnictví stává čím dál tím větším nákladem v rámci našeho českého rozpočtu (viz křivky grafu).
Má na naše zdravotnictví nějaký vliv stále diskutovaná ekonomická situace v Evropě?
Ano, ekonomická situace okolních zemí má vliv nejen na naše zdravotnictví, ale na celou ekonomiku. Jako malá ekonomika založená na vývozu je Česká republika velmi závislá na vývoji v ostatních zemích Evropské unie. Podle aktuálních informací se zdá, že evropská ekonomika bude stagnovat a velmi podobný osud s největší pravděpodobností čeká i ekonomiku českou. Počet zaměstnaných lidí navíc pravděpodobně lehce poklesne, což by mohlo vést ke snížení příjmů ve zdravotnictví.
Přestože současná stabilní ekonomická situace českého zdravotnictví je velkým úspěchem zdravotních pojišťoven, poskytovatelů zdravotní péče a ministerstva zdravotnictví, změna je nutná. Tváří v tvář zmíněným trendům je ale především zapotřebí racionální reforma, hledat vnitřní hluchá místa a skončit s naléváním peněz do „černé díry“, která není efektivní. Musí však nadále platit, že zdravotní péče zůstane všem občanům dostupná na úrovni odpovídající aktuálním vědecko-medicínským poznatkům.
Jak se tedy situace řeší? K jakým změnám v oblasti financování dochází?
Od roku 2012 v Česku poprvé dojde k použití placení dle skupin podle diagnózy (tzv. DRG). Podle tohoto principu budou nemocnice a další zdravotnická zařízení placena za každého léčeného pacienta. DRG s sebou nese velké výhody. Jelikož nemocnice již nebudou placeny za výkon, ale jen za vyléčení, vykonané výkony přestávají být jejich příjmem a nemocnice tak začnou léčit účelně.
Úkolem DRG není primárně zmenšit objem prostředků v systému, ale zajistit jejich efektivnější využití a tím oslabit tlaky na navyšování rozpočtu – jde o metodu „za stejně peněz více muziky“.
Pro pacienty tak odpadnou zbytečné dny pobytu v nemocnici, zbytečně dlouhý pobyt na jednotce intenzívní péče či zbytečná laboratorní vyšetření – dnes má přitom Česko kupříkladu jednoznačně nejdelší pobyty v nemocnicích nesrovnání s vyspělou Evropou či sousedními státy.
Stejně tak se i u nás nejméně zkrátila doba hospitalizace od roku 1975 (viz tabulka).
Průměrná délka pobytu ve dnech: ústavní péče
ČR zaostává ve srovnání s rozvinutou Evropou i sousedními státy střední Evropy
Zdroj: data OECD; pozn: tučně vyznačeny jsou nejvyšší hodnoty v daném roce
Co je to DRG?
Tzv. DRG je „jazykem“, kterým se mohou dobře domlouvat jak lékaři, tak ekonomové, a který umožňuje srovnávat pacienty a nemocnice mezi sebou podle onemocnění i nákladů. Činnost zdravotníků tedy přestává být „černou skříňkou“ a je dobře popsatelná. DRG má obecně několik velkých výhod. Za prvé nastoluje spravedlnost, neboť nemocnice budou stejně placeny za stejnou službu a skončí dohadování mezi většími a menšími nemocnicemi kvůli vyšším úhradám tu či jinde. Za druhé, peníze „půjdou za pacientem“. Protože se jeho vyléčení (a ne již na něm provedené výkony jako doposud) stane příjmem nemocnic, pacient při výběru pro sebe nejlepší nemocnice rozhodne o tom, která nemocnice získá jeho vyléčením. DRG tak napomůže změně postavení pacienta v nemocnicích z trpěného ve vítaného hosta. Třetí výhoda nového systému spočívá ve vyšší transparentnosti a možnosti srovnávat a hlavně zlepšovat efektivitu i kvalitu nemocnic (DRG poskytovatele motivuje např. k inteligentnější a rychlejší diagnostice, kratší čekací době mezi diagnostickou a terapeutickou fází nebo lepší organizaci mezioborové spolupráci).
Mají opatření vedoucí k lepšímu hospodaření nemocnic nějaké skutečné výsledky?
Ano, první výsledky prosazených opatření jsou již v nemocnicích řízených ministerstvem vidět. V těchto zařízeních jsou přijata protikorupční opatření v oblasti nákupů a veřejných zakázek uvedená níže (viz. Výčet opatření přijatých v boji s korupcí). Pro vyšší kontrolu se postupně zavádí povinnost uvádět veškerou dokumentaci k zakázkám na internet. Každý občan se tak může podívat, jak nemocnice hospodaří. Všude, kde je to možné, nemocnice používají k nákupům elektronické aukce, kdy na internetu veřejně vypíší, co potřebují, a dodavatelé se pak musí předhánět ve snižování cen, aby zakázku získali. V současné době přinesla již opatření úspory přesahující 800 milionů Kč a předpokládáme, že úspory dále porostou. I díky tomu je možné například bez větších problémů zvýšit ve fakultních nemocnicích platy lékařů.
Vývoj provozních nákladů v nemocnicích řízených Ministerstvem zdravotnictví
Zadluženost nemocnic řízených Ministerstvem zdravotnictví
Mnoho peněz ale ze systému také utíká kvůli korupci. Řeší ministerstvo i tento problém?
Protože zmiňované DRG pomůže jen v boji proti neefektivitě a nekvalitnímu léčení, dochází nad jeho fungování i k zavádění dalších specifických protikorupčních opatření. Fakultní nemocnice nesmí přijímat sponzorské dary od dodavatelů a všechny další sponzorské dary musí zveřejňovat na internetu. Všechny jejich veřejné zakázky musí projít transparentním procesem, ať už jde o vypisování zadávání či jen schvalování zakázky. Lékařům a farmaceutickému průmyslu se novelou zákona o regulaci reklamy ztíží „kongresová turistika“, během níž doktor vyjíždí za peníze farmaceutických firem na lukrativní cestu oplátkou za předepisování určitého léku. Ministerští úředníci nemohou schvalovat zakázky většího rozsahu bez schválení odpovědného náměstka a ministra. V plánované novele zákona o zdravotních pojišťovnách by ze správní rady VZP měli odejít poslanci a jejich politický vliv.
Výčet opatření přijatých v boji s korupcí:
Omezení takzvané „kongresové turistiky“, kdy lékař je farmaceutickou firmou poslán na „kongres“ do atraktivní turistické destinace na dovolenou a jako protislužbu potom předepisuje konkrétní léky touto společností vyráběné
Protikorupční opatření na ministerstvu:
schvalování zakázek
zakázky nad 1 milion Kč musí schválit ministr
do 1 milionu schvaluje odpovědný náměstek
dvě fáze schvalování – před připravením a před zveřejněním
stanovení náležitosti dokumentace k veřejným zakázkám (archivace originálů apod.)
při každé zakázce je třeba vypracovat analýzu potřebnosti poptávaného
existence jasného procesu schvalování zakázky (věcně příslušný odbor, oddělení veřejných zakázek, schvalovatel)
Protikorupční opatření ve fakultních nemocnicích a dalších organizacích řízených ministerstvem zdravotnictví
opatření proti zneužívání komplexnosti zakázek k vyřazení konkurence – nemocnice mají povinnost vždy, když to zákon umožňuje, nakupovat od dílčích dodavatelů a zbytečně nezadávat zakázky tak, aby je mohl splnit pouze velmi omezený počet firem
rozsah a způsob prokázání musí být zadávány účelově tak, aby vyřazovaly relevantní uchazeče o zakázku
v rámci otevírání obálek musí být vždy zveřejněny nabídkové ceny dodavatelů
nemocnice nesmí přijímat sponzorské dary od dodavatelů – zejména ne účelově vázané sponzorské dary pro určitá oddělení například na účast na zahraničních kongresech
zaměstnanci podílející se na rozhodovacím procesu při zadávání zakázky nesmí pro uchazeče vykonávat za úplatu jakékoliv činnosti (s výjimkou činností dle jiné smlouvy mezi zadávající organizací a uchazečem)
veškeré sponzorské dary musí organizace zveřejnit na webu
V loňském roce proběhla akce „Děkujeme, odcházíme“. Jak jsou vlastně lékaři v České republice placeni? Jakým způsobem probíhá zvyšování platů?
Ministerstvo zdravotnictví se snaží v součinnosti s nemocnicemi, zdravotními pojišťovnami a lékaři vyřešit nespokojenost lékařů s jejich příjmy co nejvhodnější cestou. Je třeba si uvědomit, že v době, kdy stagnuje ekonomika a mnoho lidí se ocitá bez práce či s nižší mzdou, není možné na úkor pacientů neúměrně navyšovat platy lékařů. V loňském roce byl dle dohody průměrný plat lékaře navýšen z 50 000 Kč na 61 000 Kč. V letošním roce již tak vysoké navýšení není možné.
Vzhledem k nejistotě budoucího vývoje budou nejprve v prvním pololetí nevýšeny platy lékařů do úrovně 64 500 Kč a v druhé polovině roku, umožní-li to finanční situace, dále 67 000 Kč.
Z médií zaznívá, že v nemocnicích se platy takovýmto způsobem nezvyšují. Co ministerstvo udělá, pokud nemocnice platy nenavýší?
Problém navyšování platů je dvojí. v nemocnicích řízených Ministerstvem zdravotnictví bylo ředitelům přikázáno platy navýšit dle dohody. Lednové platy již tedy budou navýšeny ve všech zařízeních dle dohody. Všechny nemocnice řízené ministerstvem podepsali s odboráři dohody, ve kterých se shodli na postupech při zvyšování platů.
Ministerstvo zdravotnictví ovšem nemůže donutit k navyšování platů nemocnice vlastněné kraji. Tam se o dodržení dohod s lékaři musí postarat krajští hejtmani. Krajské nemocnice dostávají dle nového systému úhrad více peněz, než nemocnice fakultní. Když tedy ve fakultních nemocnicích je možné na platy ušetřit, v krajských nemocnicích to musí jít ještě snáz.
V Praze 29. 2. 2012
