Volby na internetu musí být bezpečné, musí projít testy a musíme tomuto způsobu odevzdání hlasu věřit. Současný návrh nedává mnoho nadějí, že bychom této důvěry nabyli. Nenabízí mechanismy, které tuto nezbytnou důvěru posilují, jako je možnost volit vícekrát nebo možnost dát svůj definitivně platný hlas ve volební místnosti. Stál jsem u zrodu pravděpodobně prvního programu, který před osmi lety navrhoval zavedení internetových voleb v naší zemi. Přesto mi návrh pana Gabala (KDU-ČSL) radost neudělal. Může bohužel internetové volby torpédovat na dlouhou dobu ke dnu.
Je totiž jedna základní věc, které musíte dosáhnout, aby podobný systém fungoval – a tou věcí není nic jiného než důvěra. Vím, nezní to moc sexy, a technologii za tím hledejte jen z části. Pravda však je, že kde se důvěra v tento způsob volby vytratí, tam se vracejí k tužce a papíru. Nevěříte? Věřte. Holandsko a Británie mají tuto cestu už za sebou.
Je několik cest, jakými státy řeší to, aby internetové volby byly důvěryhodné. Podobné systémy zkouší a testují. Provádějí se pilotní projekty, aby se zjistilo, kde může být zakopán pes. Na základě těchto zjištění se pak může řešení nasadit na širší skupinu voličů. Experiment na všech voličích, kteří se zdržují v zahraničí, nepovažuji za takový způsob testování. Jde o docela dost lidí a v případě chyby jsou ohroženy parlamentní či prezidentské volby nebo volby do Evropského parlamentu. V programu TOP 09 je zdůrazňována role důvěryhodného a bezpečného řešení, touto změnou volebního zákona riskujeme prostě to, že občan tomuto řešení přestane věřit a v nejlepší případě vyhodíme milióny korun za zavedení tohoto způsobu volby.
Některé země, konkrétně Estonsko, dokonce ve snaze dosáhnout maximálně důvěryhodného řešení zveřejnilo zdrojové kódy programů, které jsou použity. Volební software je tedy v režimu open source. Ani o tomto není v návrhu zákona žádná zmínka.
Debata je také vedena o zvýšeném riziku nákupu hlasů. To v případě vybraných a výše zmíněných voleb není zásadní problém, ale otázkou, jak ověřit to, že člověk byl v zahraničí, když volí elektronicky. Internet, jak známo, hranice nezná, a i v tomto případě bude docházet ke zbytečným právním sporům. Příslib autorů, že volbě z České republiky „prostě“ zabrání, mi připomíná spíše program jiné strany. Prostě nezabrání.
Dalším opatřením, které komplikuje nekalým nákupcům hlasů život, je možnost odvolit ve volební místnosti osobně. Takový hlas má pak přednost před hlasem odevzdaným korespondenčně nebo přes internet. I toto opatření (má jej například Norsko nebo Estonsko) chybí. V internetových volbách bychom měli mít možnost opakovat své hlasování (poslední hlas se počítá) a ještě by mělo být možné změnit volbu v hlasovací místnosti. Za plentu totiž žádný dozor se stovkou v ruce bez pozornosti volební komise neprojde.
Za zmínku stojí i jedno zajímavé zjištění – ministerstvo vnitra odhadlo v roce 2012 náklady na 342 milionů, autoři návrhu zákona hovoří o asi 20 milionech. Byť si nemyslím, že by suma musela být (jako obvykle u nás) děsivě vysoká, bylo by fajn tento „drobný“ rozpor ujasnit. Konečně vládní koalice má v kompetenci i ministerstvo vnitra...
Internetové volby jednou zavedeny budou. Je to přirozený vývoj, nezvednou zásadně volební účast, ale pomohou postiženým i našim občanům žijícím v zahraničí. Totéž může již dnes zajistit korespondenční volba. Volby přes internet pro nás budou pohodlným způsobem volby, proto mají naši podporu. Jejich nepromyšleným zavedením a nadšením z nové hračky dosáhneme jediného – odsoudíme se na dlouhou dobu k tužtičce a papíru.
Jaroslav Poláček
předseda expertní komise pro informační a komunikační technologie
www.echo24.cz, 2. 12. 2014
