Ministerstvo práce a sociálních věcí v rámci své kompetence zabezpečuje v současné době pomoc nízkopříjmovým skupinám osob při úhradě nákladů spojených s bydlením prostřednictvím příspěvku na bydlení ze systému dávek státní sociální podpory a doplatkem ne bydlení ze systému dávek pomoci v hmotné nouzi.
Příspěvek na bydlení je dávkou státní sociální podpory poskytovanou podle zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon), kterou stát přispívá na krytí nákladů na bydlení rodinám či jednotlivcům s nízkými příjmy.
Na příspěvek má v současné době nárok vlastník nebo nájemce bytu, který je v bytě přihlášen k trvalému pobytu, jestliže jeho náklady na bydlení přesahují částku součinu rozhodného příjmu v rodině a koeficientu 0,30 (na území hlavního města Prahy koeficientu 0,35) a zároveň součin rozhodného příjmu v rodině a koeficientu 0,30 (na území hlavního města Prahy koeficientu 0,35) není vyšší než částka normativních nákladů na bydlení daná zákonem.
Doplatek na bydlení je dávkou pomoci v hmotné nouzi, poskytovanou podle zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon). Tato dávka řeší nedostatek příjmu k uhrazení nákladů na bydlení v případech, kde nestačí vlastní příjmy osoby či rodiny, a to včetně příspěvku na bydlení ze systému státní sociální podpory, pokud na něj má osoba či rodina nárok.
Doplatek na bydlení lze poskytnout i na jinou než nájemní, vlastnickou
a družstevní formu bydlení. Za jinou než nájemní formu bydlení se považuje zejména podnájem, ubytovna, ubytování v azylovém domě, v domovech pro seniory, domovech pro osoby se zdravotním postižením, domovech se zvláštním režimem
a v chráněném bydlení.
Do 31. 12. 2011 nebyla v těchto případech stanovena hranice pro výši doplatku
a někteří provozovatelé ubytoven proto celkovou částku neúměrně navyšovali.
Od 1. 1. 2012 jsou pro tuto formu bydlení stanoveny maximální hranice uznatelných nákladů na bydlení, a to ve výši normativních nákladů podle zákona o státní sociální podpoře.
Ke zlepšení sociální situace chudých občanů ze strany Úřadu práce ČR není směrována pouze finanční pomoc v rámci poskytování dávek, ale též vlastní sociální práce s osobami dlouhodobě setrvávajícími v situaci vyžadující pomoc společnosti. Avšak nezastupitelnou úlohu v této otázce hrají i obce. Stále se počítá s tím,
že je na úrovni obcí zachován přirozený a obecnímu zřízení odpovídající rozsah kompetencí. Obce mají zákonem stanovenou povinnost v přenesené působnosti vykonávat sociální práci. Jedná se především o komunitní a případovou sociální práci, jejímiž hlavními cíli jsou vytváření podmínek pro co nejlepší využití veřejných
a soukromých zdrojů v řešení nepříznivé sociální situace osob nebo skupin osob
a pozitivní působení na osoby či skupiny ohrožené sociálním vyloučením. Nadále
by měla být zachována spolupráce obcí s dalšími orgány veřejné správy tak, aby byla průběžně monitorována případná „selhání“ v oblasti využívání dávek a způsobu zajištění péče či pomoci, a to i v otázce bydlení.
Důvodů pro nové řešení dávkové podpory v oblasti bydlení je několik. V současné době jsou sociální dávky, kterými stát přispívá nízkopříjmovým skupinám osob k úhradě nákladů spojených s bydlením, řešeny v rámci dvou samostatných systémů. Ze systému státní sociální podpory je poskytován příspěvek na bydlení, ze systému pomoci v hmotné nouzi doplatek na bydlení. Pro každou dávku jsou stanoveny různé okruhy oprávněných osob a vlastní podmínky nároku, při rozhodování o nároku se posuzují a dokládají odlišné skutečnosti a za jiná časová období. Tyto rozdílné okolnosti kladou značné nároky na klienty obou sociálních dávkových systémů. Osoby, které mají problémy s úhradou nákladů na bydlení, mohou žádat o dvě dávky, což jim ztěžuje orientaci v podmínkách nároku a náležitostech žádostí a komplikuje také např. schraňování patřičných dokumentů potřebných k doložení určených skutečností. Sjednocení dávkové pomoci v oblasti bydlení je krokem směrem k žádoucímu zjednodušení a zpřehlednění sociálního dávkového systému a zvýšení komfortu jeho klientů.
Příspěvek na bydlení i doplatek na bydlení administrativně řeší a vyplácí tentýž státní orgán - Úřad práce České republiky, resp. jeho krajské pobočky a kontaktní pracoviště. Vytvořením jednotného výplatního místa pro všechny nepojistné sociální dávky od ledna 2012 ztratilo opodstatnění posuzování nároku na finanční podporu v oblasti bydlení ve dvou samostatných dávkových systémech. Organizační hledisko je tedy dalším z důvodů, proč je racionální opustit dosavadní praxi dvou dávek poskytovaných na stejný účel ze dvou systémů sociálních nepojistných dávek a agendu dávkové podpory bydlení sjednotit procesně a věcně pod jednu dávku, kterou má provádět Úřad práce ČR.
Nová dávka příspěvek na náklady na bydlení vzniká spojením principů obou sociálních dávek poskytovaných v oblasti bydlení. Konstrukce nové dávky primárně vychází z příspěvku na bydlení ze systému dávek státní sociální podpory a jeho atributů v podobě komplexně pojímaných nákladů na bydlení a jejich zastropování diferencovaného podle formy bydlení, velikosti obce a počtu společně posuzovaných osob.
Hlavními prvky, které nová dávka přebírá z původního doplatku na bydlení ze systému pomoci v hmotné nouzi, je cílenost podpory na skutečně potřebné osoby, u kterých se hodnotí celkové sociální a majetkové poměry a u některých také pracovní aktivita, resp. ochota zapojit se na trhu práce. O nároku se rozhoduje nejen ve vztahu k nízkému příjmu, ale posuzuje se také, zda si osoby nemohou nebo nejsou schopny tento příjem zvýšit vlastním přičiněním kvůli svému věku, zdravotnímu stavu nebo z jiných vážných důvodů.
Vzhledem k těmto výchozím podmínkám je nová dávka začleněna do systému pomoci v hmotné nouzi.
Právní úprava příspěvku na náklady na bydlení je obsažena v novele zákona o pomoci v hmotné nouzi. Nárok na příspěvek na náklady na bydlení má osoba v hmotné nouzi, jestliže její náklady na bydlení jsou přiměřené a zároveň vyšší než 50 % rozhodného příjmu. Výše dávky za kalendářní měsíc se vypočte jako rozdíl mezi přiměřenými náklady na bydlení a rozhodným příjmem osoby, vynásobeným koeficientem 0,50.
Do nákladů na bydlení se obdobně jako dnes započítávají nájemné a náklady za plnění poskytovaná s užíváním bytu, případně srovnatelné náklady, a náklady za energie. Zákon stanoví, kolik činí srovnatelné náklady na bydlení u družstevních bytů, bytů vlastníků a jiné formy bydlení a za pevná paliva, a to v závislosti na počtu společně posuzovaných osob. Zákon rovněž stanoví limitní výše přiměřených nákladů na bydlení, a to odlišně pro různé formy bydlení. Zatímco u nájemní formy bydlení limitní výše přiměřených nákladů na bydlení zohledňuje jak počet společně posuzovaných osob, tak velikost obce, pro družstevní, vlastnickou a jinou formu bydlení se mění pouze v závislosti na počtu společně posuzovaných osob. Tyto pevně stanovené částky může vláda zvýšit nařízením.
Aby se zamezilo konkurenci starého a nového dávkového systému, novely dotčených zákonů stanoví, že dosavadní dávky na bydlení ze systémů státní sociální podpory a pomoci v hmotné nouzi náleží naposledy za měsíc březen 2013 a že nová dávka příspěvek na náklady na bydlení náleží nejdříve za měsíc duben 2013. Pro usnadnění administrace náběhu nové dávky se umožňuje požádat o ni již v měsíci březnu 2013.
Řešení dávkové podpory v oblasti bydlení vychází z úsporných opatření schválených usnesením vlády ČR ze dne 11. dubna 2012 č. 275 k přípravě státního rozpočtu na léta 2013 až 2015 a k návrhu střednědobých výdajových rámců na léta 2013 až 2015. Proto je návrh MPSV součástí návrhu zákona o změně daňových, pojistných a dalších zákonů v souvislosti se snižováním schodků veřejných rozpočtů, který předložilo Ministerstvo financí a který schválila vláda ČR na schůzi dne 23. května 2012. Navrhovaná právní úprava má pozitivní fiskální dopad, což je velmi důležité z hlediska vládní politiky zaměřené na postupné snižování schodku veřejných rozpočtů. Je odhadováno, že počínaje rokem 2013 může celková úspora prostředků státního rozpočtu dosahovat cca 1, 4 mld. Kč ročně.
MPSV
