Připravili jsme pro Vás slovníček se základními pojmy, díky kterému se rychleji zorientujete v důchodové reformě.
Opt-out se obecně používá pro mechanismus či úkon, kterým se může občan vyvázat z nějaké povinnosti. Proč se tento název používá v souvislosti s naší důchodovou reformou? Každý jsme povinně účastníkem státního důchodového pojištění. Ať se nám to líbí nebo ne, musíme České správě sociálního zabezpečení z každé stokoruny naší hrubé mzdy posílat prostřednictvím zaměstnavatele 28 korun (28 procent). ČSSZ tyto peníze potřebuje, a proto je ihned použije na výplatu důchodů našich starších spoluobčanů.
Důchodová reforma nám umožní částečně se z této povinnosti vyvázat (opt-out). Pokud si opt-out zvolíme, od zaměstnavatele půjde na účty ČSSZ a na výplatu důchodů již jen 25 procent a zbývající tři procenta (spolu s dalšími vlastními dvěma procenty) budou přesměrována na náš individuální účet. Tyto peníze budou vyvázány z důchodového pojištění na individuální účty, nebudou hned spotřebovány a budou se dlouhodobě zhodnocovat.
Zahrnuje státem vyplácené důchody. Prvním pilířem se nazývává proto, že je prvním důchodovým systémem, který ve vyspělých zemích vznikl, konkrétně koncem 19. století. V České republice je to základní a naprosto nejdůležitější zdroj příjmu v důchodu a více než 2,2 miliónu našich spoluobčanů každý měsíc z průběžného pilíře dostává starobní důchod v průměru přes 10 tisíc korun.
Průběžným se nazývá proto, že peníze tímto systémem jen protékají. Česká správa sociálního zabezpečení jako správce prvního pilíře vybírá od zaměstnavatelů a od živnostníků ročně více než 300 miliard korun pojistného od přibližně 4,8 milionu ekonomicky aktivních osob a hned veškeré tyto prostředky průběžně vyplácí důchodcům.
Průběžný systém je tak nástrojem solidarity ekonomicky aktivních občanů s občany staršími. Každý z pracujících ví, že po skončení pracovní kariéry bude od státu dostávat z prvního pilíře pravidelný doživotní důchod. Jiný způsob výplaty ale možný není. První pilíř nám tak na jedné straně poskytuje jistotu, že ve stáří budeme mít příjem, na druhé straně pro pozůstalé neposkytuje žádnou formu dědictví při předčasném úmrtí.
Protože ale důchodců přibývá a ekonomicky aktivních občanů ubývá, průběžný systém se dostává do ekonomické nerovnováhy a důchody neporostou tak rychle jako mzdy. Proto se i v jiných zemích EU doplňují důchodové systémy dalšími pilíři.
Druhý kapitálový pilíř je státem organizovaný důchodový doplňkový systém. Forma účasti je buď povinná, nebo dobrovolná. Druhý pilíř úzce navazuje a doplňuje základní průběžný systém. Příjmy jsou ze stejného zdroje jako v prvním pilíři, tzn. část pojistného zaměstnavatelů a živnostníků.
Kapitálovým se nazývá, protože s příjmy se hospodaří odlišným způsobem. Nejprve jsou příjmy každého účastníka tohoto systému ve fázi spoření shromažďovány na osobním účtu a jako jeho kapitál jsou po několik desetiletí zhodnocovány na finančních trzích. Do zhodnocování jsou téměř vždy zapojeny zahraniční finanční instituce (Švédsko, Chile, Švýcarsko, Nizozemí, Dánsko, Polsko, Slovensko...). V jiných oblastech jako výběr pojistného nebo výplata penzí je obvyklé i zapojení státu.
Po dosažení důchodového věku se z osobního účtu vyplácí penze. Druhý pilíř nabízí širší možnosti výplaty než první pilíř, je možné zvolit výplatu s pozůstalostní penzí, ve vybraných případech nastává dědění naspořených prostředků.
Třetím pilířem důchodového systému jsou soukromé úspory na stáří. Zatímco v prvním a druhém pilíři pochází příjmy z pojistného od zaměstnavatelů, příspěvky třetího pilíře platí vždy klienti ze svého osobního majetku (z příjmu po zdanění). Stát jen obvykle spoření určitým způsobem zvýhodňuje - v České republice státními příspěvky i daňovým zvýhodněním. V řadě dalších zemí většinou daňovými výhodami, v Německu jako v ČR státním příspěvkem.
Anuita je doživotní penze vyplácená životní pojišťovnou. Pokud si klient druhého fondového pilíře při odchodu do důchodu zvolí výplatu anuity, získá za své úspory druhý doživotní měsíčně vyplácený důchod, který doplní jeho starobní důchod od státu. Velkou výhodou je, že bude vyplácen vždy do konce života. Příjemce anuity se nemusí bát, že třeba v 80 nebo 90 letech dojdou peníze na osobním účtu a výplata bude ukončena. To se stát nemůže, pojišťovna je povinna udržovat a každoročně případně doplňovat finanční rezervy, které výplatu doživotních důchodů kryjí.
Naopak nevýhodou je, že při úmrtí výplata vždy skončí, stejně jako u státního důchodu. Může se tak stát, že příjemce anuity dostane ve splátkách měsíčních důchodů méně, než měl naspořeno.
Anuita je tedy formou solidarity mezi těmi, kdo se dožijí méně, s občany, kteří se dožijí velmi vysokého věku, podobně jako u státního důchodu. Výhoda doživotní výplaty bez omezení doby je vyvážena nevýhodou ukončení výplaty i po poměrně krátké době.
Pokud si účastník důchodového spoření vybere jako formu výplaty doživotní anuitu s pozůstalostní penzí, po jeho smrti výplata penze nekončí. Po další tři roky vyplácí životní pojišťovna osobě, kterou účastník ve smlouvě uvedl, pozůstalostní penzi ve stejné výši jako byla starobní penze pro účastníka.
Renta na dvacet let je jedním ze způsobů výplaty, který si účastník druhého fondového pilíře může zvolit při odchodu do penze. Výplata bude probíhat tak, že penzijní společnost rozpočítá prostředky na účtu účastníka právě na dobu 20 let a pak vyplácí měsíčně odpovídající část prostředků z účtu. V průběhu výplaty jsou prostředky také zhodnocovány a jejich zhodnocení se promítne v každoročním zvýšení splátky penze. Ke snížení dojít nemůže, penzijní společnost musí garantovat minimálně stejnou penzi jako v předchozím roce. Po dvaceti letech je výplata ukončena.
Může se stát, že příjemce renty zemře dříve než po 20 letech. I v takovém případě výplata pokračuje, a to dědicům. Důchod se vyplácí vždy celých 20 let, vždy se vyplatí veškeré prostředky z účtu včetně jejich zhodnocení.
Výhoda vyplacení celého účtu je ale vyvážena nevýhodou, že ve velmi vysokém věku po 20 letech dojde k ukončení výplaty. Renta na 20 let je tak vhodná spíše pro ty, kdo mají vyšší důchod, případně mají jistotu, že se o ně ve stáří po skončení výplaty postarají potomci.
Pozůstalostní penze se z druhého fondového pilíře vyplácí v několika různých situacích, kdy účastník důchodového spoření zemřel dříve, než mu bylo vyplaceno vše, na co měl nárok.
1. V případě, že zemře ve fázi spoření a má nezletilé děti, jsou prostředky z účtu účastníka dětem vyplaceny během pěti let v pravidelných měsíčních splátkách.
2. V případě, že si zvolil účastník důchodového spoření rentu na 20 let a zemřel dříve, jeho dědicům je zbývající část nevyčerpaných prostředků z účtu vyplácena formou pozůstalostní penze po zbývající dobu.
3. V případě, že si účastník důchodového spoření zvolil jako výplatu doživotní anuitu a k ní si doplnil možnost pozůstalostní penze na tři roky, vyplácí životní pojišťovna osobě, kterou účastník ve smlouvě uvedl, po dobu tří let pozůstalostní penzi ve stejné výši, jako byla starobní penze pro účastníka.
Investiční strategie určuje, jakým způsobem budou prostředky klientů zhodnocovány. Přestože je problematika investování velmi složitá, rozhodování účastníků, jakou investiční strategii zvolit, složité být nemusí. Základní charakteristikou investiční strategie je rizikovost a tomu odpovídající očekávaný výnos. Penzijní společnosti budou nabízet klientům druhého pilíře čtyři investiční strategie:
- strategie státních dluhopisů
- konzervativní (opatrnější) strategie
- vyvážená strategie (střední riziko)
- dynamická strategie (vyšší riziko)
Základní pravidlo, které pomůže při výběru strategie, je délka trvání smlouvy ve druhém pilíři. Je tomu tak, že strategie s malým rizikem (konzervativní a státních dluhopisů) sice přináší každý rok spolehlivý výnos, ale tento výnos je poměrně malý, dá se očekávat přibližně v rozmezí inflace. Taková strategie je vhodná pro člověka, který spoří méně než 10 let.
Tomu, kdo bude spořit 10, 20 nebo i 30 let, doporučujeme vyváženou strategii se středním rizikem nebo dynamickou s vyšším rizikem. Investování s vyšším rizikem má sice jednu nepříjemnou vlastnost, a to je, že výnosy mohou z roku na rok hodně kolísat. V některém roce může majetek klientů vzrůst klidně i o 20 procent a v jiném zase může o 20 procent poklesnout. Nabízejí ale v průměru v delším období lepší výnos. A kolísání hodnoty úspor v jednotlivých letech při dlouhé době spoření nevadí, protože se v čase vyrovná.
Jen velmi málo klientů penzijních společností může být profesionály v oblasti investování. Proto bude v zákoně upravena funkce autopilota investiční strategie. Chrání v posledních deseti letech před důchodem účastníky, kteří zvolili strategii investování s vyšším kolísáním. Jejich úspory budou od 55 let postupně převáděny z rizikových investic do investic s menšími výkyvy v hodnotě majetku. Nemůže se tak stát, že někomu poklesne hodnota jeho celoživotních úspor těsně před odchodem do důchodu o desítky procent. Autopilot bude opatření penzijním společnostem ze zákona nařízeno. Nehrozí, že si klient riziko zapomene včas omezit přiměřeně jeho věku.
Jedním z nových prvků důchodové reformy bude přímá finanční podpora od pracujících dětí rodičům, příjemcům starobního důchodu. Každý, kdo má alespoň jednoho rodiče v důchodu, bude moci částku, která se rovná výši jednoho procenta jeho vyměřovacího základu (z hrubé mzdy) poslat svým rodičům. Těmto potomkům se přitom nesníží ani jejich čistý příjem ani důchod z prvního nebo druhého pilíře. jedná se o bonus od státu, který budou moci děti svým rodičům v penzi poukázat vyslovením souhlasu.
Finanční instituce, které nakládají s prostředky klientů (banky, pojišťovny, penzijní fondy, investiční společnosti) tak musí činit bezpečným způsobem, aby neohrozily svěřené prostředky. Zda tak činí, kontroluje státní dozor České národní banky. Jejími hlavními úlohami při výkonu státního dozoru nad penzijními fondy v budoucnu nad penzijními společnostmi jsou:
- prověření každého nového žadatele o licenci; ČNB kontroluje původ kapitálu, bezúhonnost a profesionální odbornost vedoucích pracovníků a pracovníků pověřených vnitřní kontrolou, reálnost podnikatelského plánu, smlouvy na dodávky služeb apod.
- schvalování banky depozitáře
- průběžná kontrola všech transakcí s majetkem účastníků
- schvalování změn majitelů penzijních fondů, případně sloučení penzijních fondů
- průběžná kontrola hospodaření penzijních fondů a finanční stability těchto společností
- nápravná opatření při jakémkoli vybočení z pravidel (např. nařízení výměny vedoucích pracovníků, mimořádný audit, pozastavení nakládání s majetkem, nařízení změny depozitáře)
Správu důchodových úspor může vykonávat jen taková penzijní společnost, která splní zákonem stanovené podmínky. Aby nebylo pochyb, zda všechny podmínky splňuje, musí projít nejdříve prověrkou u České národní banky. Česká národní banka může nevyhovujícího žadatele odmítnout. Co je ještě důležitější, může tomu, kdo licenční podmínky následně nedodržuje, licenci i odebrat a nařídit převod klientů k jinému zodpovědnějšímu správci.
Dnešní penzijní fondy spravují prostředky svých účastníků společně s prostředky akcionáře. To se po schválení zákonů důchodové reformy radikálně změní. Mezi hospodařením správce a svěřeného majetku vznikne „čínská zeď". Všechny výnosy z majetku účastníků budou připisovány jen ve prospěch účastníků. A účastníci budou dopředu vědět, jaký poplatek si správce z výnosu strhne, nic navíc není přípustné. Budou si tak moci svého správce lépe vybrat. Pokud správce - penzijní společnost utratí zbytečně mnoho peněz např. za provize obchodníkům nebo za neefektivní informační systém, účastníků se náklady jeho obchodní činnosti po změně zákonů vůbec nedotknou.
Každá penzijní společnost musí uzavřít smlouvu s bankou depozitářem, který bude mít veškerý majetek účastníků v úschově. Depozitáře schvaluje Česká národní banka a jeho role je zásadní. Každou transakci s majetkem v důchodových fondech totiž realizuje penzijní společnost prostřednictvím depozitáře. Při nákupu nebo prodeji akcií, dluhopisů či jiných investic penzijní společnost požádá depozitáře o provedení transakce. Depozitář je povinen před provedením transakce přezkoumat, zda je pokyn v souladu se zákonem a teprve pak jej může provést. Při nesouladu pokyn odmítne a informuje státní dozor - Českou národní banku.
