Proč podle nás prezident republiky chybně vetoval zákon o sociálně právní ochraně dětí

Autor:

Pozvánka na debatu s Leošem Hegerem

14. 9. 2012

Novela nebyla přijata pod tlakem mezinárodních institucí. Reaguje na současný neuspokojivý stav systému, který je popsán řadou odborných výzkumů a analýz. Reaguje na detailní rozbory selhání systému v konkrétních kauzách, která vedla k nezajištění ochrany dětí.
Je několik desítek let (mj. díky výzkumům českých vědců) jsou známy negativní dopady ústavní péče na děti, zejména na děti v prvních letech života. Moderní sociální systémy proto dělají vše proto, aby byl tento typ péče o děti co nejvíce omezen. Neznamená to ovšem, že jsou děti zbavovány odborných služeb a odborné péče. Tato péče je jim doručována do přirozeného, tedy rodinného prostředí, včetně péče ošetřovatelské, která je dominantní činnosti kojeneckých ústavů (ošetřovatelský personál tvoří v kojeneckých ústavech naprostou většinu, odborná lékařská péče je již dnes poskytována v nemocnicích). Český systém dělá pravý opak: aby mohl dětem poskytnout odbornou péči, musí je „doručit“ do pobytových zařízení. Tento způsob je zastaralý a neefektivní.
Zákon neobsahuje a v žádné z verzí neobsahoval žádná ustanovení o rušení kojeneckých ústavů a dětských center. Je logické, že čím více dětí bude moci zůstat bezpečně ve své rodině či nalezne odpovídající péči v náhradním rodinném prostředí, tím méně bude potřeba zařízení ústavní péče.
Vágně a široce jsou vymezeny povinnosti orgánů sociálně-právní ochrany ve stávající právní úpravě. Orgány sociálně-právní ochrany mají v některých ohledech větší pravomoci než Policie ČR. Dopady rozhodování pracovníků krajů a obcí na konkrétní osudy dětí jsou přitom zásadní a ovlivňují mnohdy celý jejich život. Novela nepovede k většímu zasahování do života rodin, ale naopak stanovuje jasné postupy a mantinely činnosti orgánů sociálně-právní ochrany. Vytváří rovněž podmínky pro její kvalitní výkon.
Opatření na podporu pěstounské péče reagují na hlavní důvody, proč pěstounská péče v České republice tak často selhává. Nedostatečná příprava budoucích náhradních rodičů, nepřesné informace o dětech, které přicházejí do náhradní rodiny, slabá podpora při výkonu pěstounské péče, a to jak ve formě odborného poradenství, tak hmotného zabezpečení, nedostupnost odborných, doprovázejících a odlehčovacích služeb, to vše jsou problémy, které komplikují výkon pěstounské péče. Jsou také jedním z důvodů, proč v současné době existuje nedostatek zájemců o náhradní rodinnou péči a téměř 11 000 dětí musí trávit své dětství mimo rodinné prostředí. Novela tyto nedostatky odstraňuje.
Institut pěstounské péče na přechodnou dobu byl do českého právního řádu zaveden již v roce 2006. Je určen pro děti, u nichž je zřejmé, že se budou moci ve velmi krátké době vrátit do své původní rodiny nebo že ve velmi krátké době naleznou trvalou péči v náhradní rodině. Novela pouze odstraňuje zásadní nedostatek současné právní úpravy a to nedostatečné hmotné zabezpečení tohoto typu pěstounů.
Podle dlouhodobých statistik Ústavu zdravotnických informací a statistik (ÚZIS) jsou zdravotní důvody u dětí přijímaných do kojeneckých ústavů příčinou umístění v cca 36 % případů. Zmiňované zdravotně–sociální důvody jsou ze strany ÚZIS definovány jako „zejména každá situace, kdy dítě pro své postižení – handicap, nemůže vyrůstat v rodině, i když nevyžaduje uvedenou speciální ošetřovatelskou péči, případně zácvik rodičů před propuštěním dítěte.“ V této souvislosti je nutné připomenout, že prezident republiky v září 2009 Úmluvu o právech osob se zdravotním postižením, která mj. zaručuje, že každému dítěti se zdravotním postižením bude zajištěna péče v rodinném prostředí:
Článek 23 Respektování obydlí a rodiny

4. Státy, které jsou smluvní stranou této úmluvy, zajistí, aby dítě nebylo odděleno od svých rodičů proti jejich vůli, vyjma případů, kdy příslušné úřady na základě soudního rozhodnutí a v souladu s platným právem a v příslušném řízení rozhodnou, že takové oddělení je potřebné v zájmu dítěte. Dítě nesmí být za žádných okolností odděleno od rodičů z důvodu jeho zdravotního postižení nebo zdravotního postižení jednoho či obou rodičů.

5. Pokud nejsou nejbližší příbuzní schopni pečovat o dítě se zdravotním postižením, státy, které jsou smluvní stranou této úmluvy, vyvinou veškeré úsilí k zajištění náhradní péče v rámci širší rodiny, a pokud to není možné, v rámci společenství v rodinném prostředí.
Stanoviska citovaných odborných společností byla vždy iniciována Společností sociální pediatrie při České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně. V sedmičlenném výboru této společnosti je šest pracovnic a pracovníků kojeneckých ústavů. Nelze tedy hovořit o nezávislém odborném pohledu.