Před několika týdny TOP 09 upozornila na nezanedbatelný nárůst zakázek v režimu jednotného řízení bez uveřejnění (dále JŘBÚ či neveřejné zakázky) v naší zemi. Ten nárůst dokumentovala především mezi lety 2012 a 2014 a přiřkla jej stávající vládě ČSSD, ANO a KDU-ČSL. V reakci na to upozornil Jiří Skuhrovec, že výtka ohledně vysokého množství neveřejných zakázek je sice správná, ale nejde za vládou. Ta podle autora vypsala pouze 5,2 miliardy. Pokusil jsem se rozšířit základní a mediálně zjednodušený pohled na tuto problematiku a okomentovat kritiku, která se objevila.
Nebudu polemizovat se základním faktem Jiřího Skuhrovce, že ve srovnání byly použity všechny JŘBÚ zadané v daném časovém období. Za stejně důležité však považuji, že stejný „metr“ byl použit i na jiné roky. Tedy, pokud se nespravedlivě čísla za rok 2014 přisoudila současné vládě, stejně zakázky za rok 2012 byly označeny za problém vlády předminulé. I z tohoto pohledu nešlo o zas tak zavádějící informace, jak by se mohlo zdát.
Zjištění první – nikdo nic (moc) neví. Otevření tématu neveřejných zakázek (či zakázek z ruky, jak se někdy říká) ukázalo, že se ve veřejném prostoru objevuje takové množství dat, že nikdo vlastně neví, jaká je pravda. Takže premiér mluví 3. února o 27,8 mld. v roce 2012 a 20,1 v roce 2014. O den později své čísla upřesňuje na tiskové konferenci. V inkriminovaných letech 2012 uvádí15,3 mld. a v roce 2014 11 mld. korun. Všimněte si, že změny v rámci dnů jsou v řádech miliard. NKÚ uvádí za rok 2014 toto: ze zakázek v celkové výši 52 miliard nebylo 38 procent vůbec vysoutěžených (tedy 19,7 miliard). Autor článku označuje za zadavatele stát. A konečně Jiří Skuhrovec uvádí číslo 5,2 mld. Korun. Dovolím si parafrázovat slova prvního předsedajícího naší horní komory: „Tak kolik teda utrácíme bez soutěží?“
Zjištění druhé – ministerstva utrácí v neveřejných zakázkách skutečně více než v roce 2012. Nechme stranou data premiérů, protože zdroje chybí a pojďme se detailněji podívat na data organizace Oživení. Abychom se neztratili v tom, jaké státní podniky a organizace zahrneme pod stát, možná nebude nezajímavé podívat se přímo na ministerstva (a Úřad vlády, který dva ministry hostí). Takže v roce 2012 spočítáme soutěže za přibližně 3 mld. korun. O dva roky později najdete číslo o něco vyšší. O sto milionů korun. Viz tabulka:
Byť do statistické analýzy by to nepatřilo, tak v této debatě nemůžeme zanedbat kontext, ve kterém TOP 09 upozornila a rostoucí počet JŘBÚ. Současná rétorika vlády (zejména jedné strany) líčila hrůzy spálené a rozkradené země. Evidentně tato rétorika nebrání ministrům zvyšovat objem zakázek bez soutěže. Pro úplnost je třeba dodat, že relativní poměr JŘBÚ klesl, protože se zvedl docela zásadně objem zakázek „státu“.
Jiří Skuhrovec pravděpodobně vzal „do hry“ i vybrané státní podniky a organizace, byť nám vyšlo číslo o zhruba 200 milionů vyšší, v tomto srovnání vláda nevyjde špatně. Otázka je, oč je tato metodika férovější než jiné.
Pokud by interpretace dat TOP 09 neměla být fér, bylo by vhodné podívat se i na další vypisovatele zakázek, které šly napřímo.
Zjištění třetí – kraje a statutární města JŘBÚ zvýšily. Pokud v nich nevládla TOP 09.
Pokles v krajích včetně Prahy je viditelný do té doby, dokud neodeberete z analýzy právě Prahu (v roce 2012 navíc v Praze TOP 09 nevládla). Pak je vidět jasný nárůst (z 991 milionů na 1 649 mld.) stejně jako to, že ve většině krajů panuje ČSSD a dalšími partnery. (A opět jde o přímé zadavatele, nejsou zde zakázky, které by vypsaly krajské/městské společnosti).
A když už jsme u těch odpovědností, tak zbývá pohled na města. Do analýzy jsme zahrnuli statutární města. I zde je pohled celkem jednoznačný. Objem zakázek bez soutěže ve městech, kde se na vládě podílela TOP 09 klesal. A to se započítáním Prahy nebo bez ní.
Nepochybně můžeme vést další polemiky o tom, čí metodika je víc fér. Nakonec bychom se zcela jistě dostali i k zákonnému výčtu státních organizací, které by bylo možné monitorovat. To je možný podnět pro Oživení. Tento text si kladl za cíl poukázat na příklady, ze kterých je vidno, že kritika vlády se opírala o relevantní analýzy, byť by interpretačně bezpečnější byl termín „stát“ nebo „vládní strany“. Na veřejných zakázkách bez uveřejnění konečně nebývá nejzajímavější jejich objem, ale spíše příjemci těchto nevysoutěžených peněz, což je téma úplně jiné a podle mého názoru potřebnější analýzy.
Zcela určitě bylo správné, aby opoziční strana ve světle předcházející rétoriky vládních stran upozornila, že vláda káže vodu a pije víno. Příkladem mohou být neveřejné zakázky na energie na některých ministerstvech (například ministerstvo kultury). Tento způsob pořizování energií (tedy komodity, která se běžně soutěží, vzbuzuje přinejmenším pochybnosti. Proto se TOP 09 věnovala neveřejným soutěžím ve svých následných auditech.
Nechtěným efektem bylo to, že jsme zjistili, že sama vláda a její nejvyšší představitelé nemají tušení v jakých objemech vypisují své zakázky. Materiál pro vládu citovaný na serveru ceska-justice zpracovaný pravděpodobně na MMR nemá žádnou ambici hlubší analýzy, která by v dané oblasti udělala pořádek a dovolila veřejnosti udělat si vlastní názor z relevantních dat. Zůstává pak řečnickou otázkou, zda vláda s tímto přístupem je odpovědná za nárůst veřejných zakázek bez uveřejnění v naší zemi.
Jedna malá douška. Poděkování určitě patří tvůrcům webu http://vsechnyzakazky.cz/, který otvírá dveře do této oblasti. A všem, kteří se snaží upozornit na to, že takhle vysoký objem nesoutěžených zakázek nám dělá nejen ostudu, ale i škodu.
Jaroslav Poláček, předseda expertní komise pro informační a komunikační technologie
