Němec: Buďme konzervativní, ale zároveň dynamickou stranou

(projev kandidáta na předsedu TOP 09 Pavla Němce na 5. celostátním sněmu TOP 09)

Dobré ráno, dámy a pánové,

zachránce je zde! V posledních dvou, třech měsících a nejvíce poslední měsíc slýchám, že není, kdo by se postavil Jiřímu Pospíšilovi jako protikandidát. Proto jsem oslovil svou mateřskou organizaci v Prostějově, že bych se rád tohoto úkolu zhostil. Byl jsem podpořen všemi kandidáty, bohužel olomoucká organizace to odmítla. To je jedna z prvních věcí, na kterou bych chtěl upozornit. Jestli se chceme jako strana měnit, neměli bychom zašlapávat naše členy do země a naopak, pokud se někdo přihlásí a chce pomoci straně, tak ho v tom podpořit.

Olomoucká organizace by se měla zamyslet nad tímto chováním a možná i nad výsledkem voleb, kterého v Olomouckém kraji dosáhla.

Připravil jsem si pro vás projev asi před deseti dny. Protože jsem včera na jednání nebyl, možná už padlo vše, co v tom projevu mám, proto vás dopředu upozorňuji, že tento projev mám připravený již 10 dnů.

Dámy a pánové, vážení hosté,

protože jsem pro naprostou většinu z vás osobou zcela neznámou, dovolte mi, abych se nejprve krátce představil. Jmenuji se Pavel Němec, jsem ročník ´73 a momentálně žiji v Plumlově, což je malé město nedaleko Prostějova. Jsem ženatý, mám dvě děti a již asi deset let stojím v čele menší rodinné firmy s 15 zaměstnanci zabývající se prodejem a servisem textilních strojů. Co se mé politické minulosti týče, v 90. letech jsem byl krátce členem Občanské demokratické aliance. V mém bydlišti, které je tradičně jinak spíše výspou levicových stran, nyní již druhé volební období zastávám místo radního za TOP 09 a myslím, že v prostějovském okrese se mohu považovat za jednoho ze zakládajících členů naší strany.

Vždy jsem se cítil být pravicovým voličem, a program TOP 09, stejně jako charizmatická osoba Karla Schwarzenberga, mne kdysi natolik zaujaly, že jsem se rozhodl do naší strany vstoupit a v rámci svých skromných možností se na místní úrovni spolupodílet na prosazování jejího konzervativního programu i hodnot. Nikdy jsem členství v TOP 09 nespojoval s možností obživy politika, nebo jako výtahu na post primátora či ministra. Do strany jsem vstoupil na základě přesvědčení a dlouhodobého názoru. Nikoliv pár týdnů před touto volbou.

A nyní bych se Vám rád svěřil se svou motivací ke kroku tak zásadnímu a odpovědnému, jakým kandidatura na post předsedy politické strany bezesporu je.

V této souvislosti pak nemohu nevěnovat alespoň krátce pozornost dosavadnímu předsedovi TOP 09. Miroslava Kalouska pokládám za jednu z největších osobností moderní české politiky, bez ohledu na případné kontroverze, které svým osobitým politickým stylem a vystupováním vždy vzbuzoval a nadále vzbuzuje. Břitký polemik, brilantní rétor a člověk pohybující se v prostředí politiky s obdivuhodnou lehkostí a přehledem, byl nepochybně důstojným nástupcem Karla Schwarzenberga, a jsem hluboce přesvědčen, že mu TOP 09 vděčí za mnohé.  Vždyť provedl stranu nelehkým obdobím, kdy se všechny politické strany bez rozdílu potýkaly s úbytkem voličů a se sílícím tlakem nových politických subjektů, které se ostře vymezovaly vůči tzv. tradičním politickým stranám. Ačkoli ani při nejlepší vůli nelze náš poslední volební výsledek označit za úspěch a celkem pochopitelně zaznívají hlasy, které za tento výsledek činí odpovědným vedení strany v čele s jejím předsedou, nemohu se zbavit dojmu, že to byla – pro mnohé možná paradoxně – právě osoba Miroslava Kalouska, která nám umožnila opět zasednout do parlamentních lavic.

Stejně jako on ani já nepodceňuji nebezpečí nástupu autokratických či populistických stran a hnutí, nebezpečí postupné vulgarizace politiky a plíživé eroze demokratických institucí tohoto státu. Dost možná to byla právě jeho angažovanost v tomto směru a jeho nasazení, co bylo sympatické velké části našich voličů a co je tedy vedlo k tomu, aby svůj hlas odevzdali právě TOP 09. Problém však vidím v něčem jiném a tím se současně dostávám i k důvodům, které mne přiměly k mé nynější kandidatuře.

Na rozdíl od našich dosavadních praktických zkušeností se totiž ukazuje, že některé víceméně soukromé politické projekty mohou ve veřejném prostoru přetrvat i déle než jedno volební období.

Naše úsilí bylo přitom zejména v několika posledních letech veřejností vnímáno jako snaha o vymezování se vůči nejrůznějším pokusům o laciné korumpování voličů či zpochybňování výsledků demokratického polistopadového vývoje v České republice. Konkrétně mám na mysli antibabišovský, resp. antizemanovský diskurs, který v podstatě ovládl i naši nedávnou volební kampaň do Poslanecké sněmovny, vyjadřovaný oním heslem „Neuhneme!“. Jakkoli byla tato kampaň upřímně míněná a dle mého názoru i čitelná, ukázalo se, že k oslovení podstatnější části našich někdejších či dokonce nových voličů jednoduše nestačila. Jsem přesvědčen, že nejjednodušším řešením je oprášení našeho vlastního politického programu, jeho důsledné prosazování, a jeho srozumitelné tlumočení veřejnosti. Pouhé vymezování se vůči politické konkurenci se ukazuje jako nedostatečné, nebudeme-li současně schopni dle aktuálních možností uvádět do života maximum z našich programových bodů.

Náš politický program přitom považuji za hodnotný a dobrý. Dokonce natolik dobrý, že některé z jeho bodů – na mysli mám například efektivní a úsporný stát - si dokonce přivlastnilo i hnutí ANO, které je dnes vydává za svůj vlastní úspěch. Přitom je škoda, že v této souvislosti nemáme dostatečnou schopnost pragmaticky využívat průniků našich politických protivníků do našeho vlastního politického programu a získávat tak politické body tam, kde je jinak bezpracně zužitkuje naše konkurence.

V neposlední řadě jsem také přesvědčen, že v rámci každodenního naplňování našeho politického programu bychom měli intenzivněji uchopovat vybraná témata, která jsou celospolečensky vnímána jako dostatečně důležitá, a prosazovat jejich naplňování způsobem - a to zdůrazňuji - který musí být souladný s naším ideovým ukotvením.

 Mám-li být na tomto místě zcela konkrétní, pak mne jen letmo napadají např. chronické problémy doprovázející fungování ministerstva dopravy, které skrze jím řízeného Ředitelství silnic a dálnic ČR projevuje až udivující neschopnost v rozumném čase a bez hysterických střetů se stavebními firmami zrekonstruovat 200 kilometrů dálnice D1, realizovat desetiletí plánované dálniční spojení jižní Moravy s Rakouskem, či dokončit jakýkoli delší, smysluplně vedený úsek dálnice, který by nekončil v polích. Mohu zmínit Ministerstvo pro místní rozvoj a jeho neprávem opomíjený „protikorupční“ počin v podobě nedávno přijatého zákona o zadávání veřejných zakázek, který je nicméně právním předpisem, jehož korupční potenciál je ve skutečnosti výrazně vyšší než v případě právní úpravy předešlé. V této souvislosti nelze nezmínit ani Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, jehož nefunkčnost je mezi odbornou veřejností již vyhlášená. Dále lze uvést například problematiku nedostatečně čerpaných unijních dotací, neúnosně složitá a dlouhá stavební řízení či obrovskou byrokratickou zátěž zejména malých a středních podnikatelů, u níž bych se rovněž rád krátce zastavil, protože se jedná o problematiku mně důvěrně známou, která by mimo jiné i s ohledem na jádro naší voličské základny měla trvale stát v popředí našeho zájmu.

Již takřka 25 let rezonuje v politických debatách otázka podpory malých a středních firem. Bohužel ani ty vlády, na kterých se podílela TOP 09, pro tuto podporu téměř nic neudělaly. Malé a střední podniky přitom zaměstnávají většinu zaměstnanců v této zemi, a to vše s minimální podporou státu. Evropské dotace jsou pro ně často nedostupné již jen z toho důvodu, že jsou příliš malé anebo nemají dostatek prostředků na zaplacení nejrůznějších agentur parazitujících na nesmírné byrokratické náročnosti příslušných dotačních procedur. Byrokracie je přitom všudypřítomná a zdaleka se netýká jen zmíněných dotací. Neustále rostoucí byrokratická zátěž malé a střední podniky plíživě rozkládá a ničí. Stačí, chcete-li například jen rozšířit svoji provozovnu o novou budovu či přístavbu, a zjistíte, jak dlouhé, administrativně náročné a nákladné je u nás stavební řízení. 

Nicméně vraťme se zpět k původnímu tématu, kterým je aktuální pozice TOP 09 na tuzemské politické scéně a otázka jejího dalšího směřování. Zejména po posledních parlamentních volbách jsem se smířil s tím, že určitou nezanedbatelnou část voličů zřejmě nebudeme schopni nikdy oslovit, což je limitující faktor vymezující přinejmenším ve střednědobém horizontu i pozici naší strany v české politice.  Je pro mne i osobním zklamáním, že významná část české společnosti je ochotna nechat se zlákat kupříkladu sliby zastavení tzv. migrační vlny ve státě, v němž se počet usazených i procházejících migrantů limitně blíží nule, anebo že dopřává sluchu slibům zvyšování mezd a důchodů od bezskrupulózního velkopodnikatele, jehož přirozený zájem je zcela opačný a který se i ve svých vlastních podnicích podle toho chová. Jako velkou morální devizu vidím to, že TOP 09 se nesnížila ke zneužívání iracionálního strachu z neznámého, a že na rozdíl od řady jiných tradičních stran nepodlehla svodům svézt se na vlně nezodpovědného a laciného populismu. Na druhé straně se nemohu zbavit dojmu, že se poněkud vzdalujeme od prosazování konzervativních hodnot myšlenkově vycházejících z židovsko-křesťanských základů evropské civilizace. To, že základním pilířem naší společnosti by měla být funkční a státem podporovaná rodina, že bychom se měli hrdě hlásit k svému národu a vlasti (jakkoli to v dnešní době může znít frázovitě), anebo že bychom měli být pyšní na takové výdobytky euroatlantické civilizace, jako je rovnost žen a mužů, právo kdykoli svobodně vyjádřit svůj názor či náboženské, politické nebo jiné přesvědčení, pochopitelně neznamená, že bychom současně neměli respektovat jakoukoli odlišnost, že bychom se měli uchylovat k primitivnímu šovinismu, anebo že bychom měli přecházet mlčením pokusy zbavit nás našich svobod pod rouškou tak zvané politické korektnosti.

Co se vhodných témat týče, je tedy prostor pro prosazování politického programu TOP 09 více než široký. Navíc jsem přesvědčen, že bychom se neměli předem zříkat ani možnosti využívat názorových průniků našeho volebního programu s návrhy předkládanými našimi politickými oponenty, anebo alespoň usilovat o pragmatické prosazování maxima možného v případech, kdy jsme jednoduše neměli sílu určitá politická rozhodnutí či legislativní záměry zvrátit a tyto byly původně prosazeny i proti naší vůli. Tyto apely vám možná mohou znít jako poněkud idealistické blouznění, ale podívejme se na příklad našich slovenských sousedů, kde tzv. maďarská strana „MOST – HÍT“ s několika málo poslanci obdobně prozíravou politikou prosadila valnou část svého programu.

V jádru jde tedy o to, abychom našim voličům či potenciálním voličům vyslali jednoznačný vzkaz, a sice že jsme odhodláni důsledně prosazovat jednotlivé body našeho politického programu, že tak budeme činit srozumitelně a pragmatickým způsobem, kterému nicméně nebude chybět názorová konzistentnost. Jsem přesvědčen o tom, že touto cestou můžeme do značné míry eliminovat negativní obraz, který si o nás určitá část veřejnosti utvořila, a jenž spočívá v představě TOP 09 coby strany tvrdošíjně se vymezující vůči každé vládě, jejíž není součástí, strany založené primárně jen na negaci a zpochybňování jejích politických soupeřů.

Vyzývám Vás, nepromarněme jednu z posledních šancí a pojďme změnit naši politiku. Buďme konzervativní, ale zároveň dynamickou stranou, která dělá aktivní politiku a napomáhá řešit palčivé problémy naší společnosti. A že jich zde je! Výsledkem této politiky musí být suverénní dynamický stát a sebevědomý národ. Skončeme s politikařením obstruováním a negováním. Věřte mi občané naší země chtějí stabilní vládu a kultivované politické prostředí. Zkuste častěji chodit mezi obyčejné lidi a možná mi dáte zapravdu. Naší povinností jako politiků je dohodnout se, nikoliv dohadovat se.

Dámy a pánové, rozhodl jsem se kandidovat na post předsedy TOP 09 i přesto, že nemám vyjednanou podporu v jednotlivých krajích, a navzdory tomu, že mě prakticky neznáte. Nevím, zdali se mi to podařilo, ale svým vystoupením jsem zamýšlel pozvednout hlas ve prospěch návratu TOP 09 k jejímu tradičnímu konzervativnímu programu a ukotvení. Mohu vás ubezpečit, že své šance na zvolení do funkce předsedy TOP 09 hodnotím velmi střízlivě, nicméně pokud bych i přesto obdržel vaši důvěru, slibuji vám, že dle svého nejlepšího vědomí a svědomí učiním vše pro to, abych ji nezklamal.

Děkuji Vám za pozornost, přeji krásný den a šťastnou ruku při volbě nového vedení. Mimochodem z Plumlova do Prahy je to podstatně blíž než z Bruselu.      

A ještě bych chtěl vzkázat, pokud bude zvolen pan Pospíšil, tak ho zvu na oběd do Olomouce a tam mu řeknu, proč jsme dopadli tak špatně ve volbách.