Vážené dámy, vážení pánové, milí přátelé,
již podruhé před Vás předstupuji s žádostí o Vaši podporu při volbě 1. místopředsedy strany. Činím tak na sněmu, který završuje proces demokratického budování naší strany. Před dvěma lety – na ustavujícím sněmu – jsme byli teprve na samém počátku. Měli jsme zárodky krajských organizací, minimální aparát a vesměs jsme se viděli poprvé. Měli jsme však společnou ideu, na jejímž prosazení jsme začali soustředěně a usilovně pracovat.Vedle samozřejmého úsilí o volební úspěch jsme intenzivně budovali standardní demokratickou stranickou strukturu. K dnešnímu dni ji tvoří 241 místních, 85 regionálních a 14 krajských organizací s vymezenými pravomocemi i odpovědností. V rámci programové rady jsou vertikálně budovány odborné komise pro jednotlivá společenská témata. Ač je tedy stále co rozvíjet a zlepšovat, disponujeme již demokratickými procesy a mechanismy, které umožňují rozhodování na příslušné úrovní a dávají prostor k celostranické politické a odborné diskusi. Dvouleté úsilí o vznik této struktury byla nádherná tvořivá práce stovek našich členů, kterým bych rád upřímně poděkoval a vyjádřil jim svou úctu a obdiv. Máme tak základní instrument, který nám umožňuje profesionálně a kvalifikovaně zastupovat zájmy té části veřejnosti, které je sympatický náš program a naše hodnotové principy.
O nezbytné přítomnosti a historické úloze našich ideových hodnot na politické scéně přemýšlím v posledních týdnech tím více, čím více je zřejmé, že nás čekají velmi nesnadné časy. Obávám se, že společnost nejen v Česku, ale v celé Evropě bude brzy čelit potížím a výzvám, jakým dlouho čelit nemusela, má s nimi pramálo zkušeností a není tedy na ně dobře připravena. Zjevně totiž končí relativně bezstarostná zhruba čtyřicetiletá éra, kdy evropské vlády uměle přifukovaly životní úroveň veřejnosti na dluh budoucích let a generací. Veřejné výdaje byly trvale vyšší, než příjmy. Banky na tento rozdíl rády půjčovaly, neboť dlouho neexistovala jistější investice, než státní dluhopis. Jedinec, který bezstarostně utrácí víc, než jsou jeho příjmy se velmi brzy ocitne v krizi a jsou-li jeho dluhy veliké, mohou ohrozit i jeho věřitele. Státy s takovou politikou vydrží mnohem déle. Konec je však stejný, jen s mnohem většími potížemi pro dlužníka i věřitele. Ten čas nastává a já se obávám, že Evropa stojí na prahu vleklé finanční krize, která sice neohrozí český bankovní systém, ale vyvolá v ČR krizi poptávky, tedy krizi hospodářskou.
Není vyloučeno, že budeme čelit větším rozpočtovým i sociálním dopadům než v roce 2009. Je naší povinností vůči našim voličům nezpanikařit, nepodlehnout populismu a řešit předpokládané potíže důsledně z pozic našich ideí. Musí být jasně řečeno, že dluhovou krizi nelze řešit dalšími bezhlavými dluhy tak, jako nedává smysl hasit požár rafinerie benzinem. Musíme dokázat, aby nezbytné slovo solidarita nebylo vnímáno jako automatická povinnost státu postarat se o všechny a o všechno. Pojem solidarita musíme spojit s pojmem odpovědnost. Především odpovědnost svobodného občana za svůj vlastní osud. Solidarita znamená také odpovědnost v rámci rodiny, v rámci obce. Solidarita znamená i odpovědnost podnikatelů za své zaměstnance. Teprve tam, kde selžou přirozené sociální vazby a s nimi spojená odpovědnost, by měl svou solidaritu uplatnit stát.
Musíme dokázat prosadit, aby jeden z našich postulátů – „rovné podmínky pro všechny“ nebyl chápán jako právo na rovnost ve spotřebě, ale právo na rovné šance. Nebojme se přiznat, že žádná vláda nemůže sama od sebe zvýšit občanům životní úroveň. Může jen kultivovat prostředí, kde každý může zvýšit svou životní úroveň díky svému většímu výkonu a tvořivosti. Vlády mají povinnost přímo ovlivňovat životní úroveň těch opravdu handicapovaných. Těm ostatním v tom jenom nesmí bránit.
Musíme počítat s tím, že pod heslem „protikrizová opatření“ budou rozličné skvěle organizované menšiny usilovat o peníze neorganizované většiny, které se říká daňoví poplatníci. To je věčná bitva ve veřejných zdrojích, která v krizových časech vždy zesílí. Klasickým příkladem, který si pro názornost půjčuji z minulé krize, je tzv. „šrotovné“, popřípadě z komunální politiky "tunel Blanka". Naši úlohou bude vždy stát na straně té neorganizované většiny. Je to úloha nevděčná, protože organizované menšiny se na rozdíl od neorganizované většiny dokáží reálně revanšovat. Pro nás, jako pro jedinou stranu, která není klientalistická, je to však úloha povinná.
Musíme být připraveni na to, že ztížená sociální situace ve společnosti posílí poptávku po tzv. jednoduchých, tedy extremistických, tedy revolučně totalitních řešeních. Budou dvě. To jedno je trvale přítomné, je to řešení rovnostářské – (staré heslo nerezaví) – „každý podle svých možností, každému podle jeho potřeb“. To je politika, která z chudých neudělá bohaté, ale která do bídy uvrhne úplně všechny. Na opačné straně spektra (obsahově však na téměř stejném bodě, neboť spektrum není úsečka, ale kruh) bude viditelné „hnědnutí“ politiky. Nacionalismus, xenofobie, antisemitismus, nesnášenlivost k imigrantům, kteří nám „ujídají z talířů“ to vše bude pro určitou část společnosti přitažlivým a proto politicky relevantním tématem. V tomto případě bude mít TOP 09 jako moderní konzervativní strana odpovědnost o to větší, že tito novodobí „náckové“, ať už se budou institucionalizovat jakkoliv, si budou říkat „konzervativci“ a budou svou nahnědlou politiku prezentovat jako konzervativní.
Bude proto naším úkolem vysvětlit veřejnosti, co je obsahem konzervativní politiky. Že to je respektování tradičních hodnot, které ale nesmí být vykládány jako brzda nezbytné modernizace. Jsou naopak její stabilizační kotvou. Jsou-li naše hodnotové principy obsaženy v modernizační systémové změně, pak máme záruku kontinuity a tedy i trvanlivosti.
Bude naší historickou úlohou přesvědčit veřejnost, že konzervativní politika neznamená zpátečnictví. Že v podmínkách české společnosti to neznamená návrat do „národoveckých“ emocí Druhé republiky. Toto není akademická úvaha. Důslednost konzervavtivních postojů a jejich aplikace při dílčím rozhodování bude mít praktický dopad v podobě míry občanské svobody, již se v nadcházející turbulentní době podaří zachovat.
V prostředí Evropské unie pak musíme prokázat české veřejnosti, že konzervatizmus neznamená negaci všeho a demontáž všeho, čeho bylo dosaženo od Maastrichtu a od Lisabonu. Pozice ČR v procesu dalšího vývoje EU, bude totiž další historickou odpovědností TOP 09. Dostanu-li Vaši důvěru na funkci 1. místopředsedy a předsedy Programové rady, chci iniciovat na toto zásadní téma širokou expertní i politickou vnitrostranickou diskusi. Musíme být především schopni jasně formulovat a přesvědčivě odargumentovat, co jsou naše skutečné národní zájmy z hlediska prosperity, v nemenší řadě pak z hlediska bezpečnosti.
Jsem totiž přesvědčen, že hrozící model „dvojrychlostní“ Evropy je v přímé kontradikci se zájmy ČR. Jeho důsledkem by záhy byly negativní dopady na jednotu vnitřního trhu a projevy protekcionismu, což by proexportní ekonomiku naší země poškozovalo zejména. Pokud by tento vývoj nebylo možné odvrátit a Evropa by se skutečně dvourychlostní stala, pak je přímo proti skutečným národním zájmům být mimo hlavní integrační proud EU. Nejsme Velká Británie, velký ostrov s širokými obchodními i finančními vazbami do celého světa. Nejsme Norsko s jeho plynem, ani Švýcarko s jeho bankami. Jsme Česká republika se svou nezměnitelnou geopolitickou i ekonomickou pozicí. Buďme si sebevědomě vědomi svých výhod, ale mějme také stále na paměti svá zranitelná místa. Mimo hlavní integrační proud EU se paradoxně staneme více závislými nikoliv na EU jako celku, kde můžeme spolurozhodovat, ale na některých jednotlivých zemích, kde žádné pravomoci nemáme. O to komplikovanější pak je fakt, že v tomto případě se jedná o země, s jejichž vlivem nemáme právě ty nejlepší historické zkušenosti.
Naše historická úloha při formování naší pozice v EU je o to důležitější, že na pravé části politického spektra budeme zřejmě jedinou relevantní silou s touto jasnou, odpovědnou a nealibistickou pozicí. Bude poctivé a pro voliče přehledné, pokud se toto téma stane i zásadním předvolebním tématem. Nebudeme totiž rozhodovat zdaleka jenom o sobě, ale především o svých dětech a vnucích. Na tomto tématu budeme rozhodovat o tom, zda jim připravujeme život v relativní prosperitě a bezpečí, či budoucnost v izolaci od hlavního evropského trendu.
Pokládám proto za životně důležité, abychom uměli pojmenovat pro budoucnost české národní zájmy z hlediska pragmatické úvahy o budoucí prosperitě, svobodě a bezpečnosti nikoliv z hlediska nostalgických emocí.
To jsou, dámy a panové, z mého pohledu ty hlavní výzvy, na které budeme muset umět odpovědět z celospolečenského hlediska. Dáte-li mi svoji důvěru, budou mojí povinností i výzvy vnitrostranické. Funkci prvního místopředsedy někdy z legrace říkám „náčelník generálního štábu Jeho Jasnosti“. Ono je to skutečně tak. 1. místopředseda odpovídá předsednictvu strany za vnitrostranické procesy a za profesionalitu aparátu. V dalším období bych se rád soustředil na dvě priority. Tou první je zkvalitnění a „provzdušnění“ komunikačních kanálů jak uvnitř TOP 09, tak mezi námi a Starosty. Nemělo by se stát, že se uvnitř strany či mezi našimi strategicky spřátelenými subjekty překvapíme veřejně sděleným kontroverzním stanoviskem. Tam, kde se to v minulosti stalo, nebyla nikdy zlá vůle. Vždycky jen absence komunikačních mechanismů. Na jejich kvantitativní, především však kvalitativní vývoj bych rád kladl mimořádný důraz. Cílem této snahy bude, aby náměty a návrhy neztrácely vnitřní provázanost s hodnotovými principy, na kterých spočívá naše politika.
Druhou prioritou pak je vnitrostranické vzdělávání. Jsme nadáni potenciálem mladých, vzdělaných, nadšených, leč totálně nezkušených členů a příznivců, o jejichž kvalifikaci a profesionalitu musíme usilovat. Musíme být mladým členům vděčni za odvahu vstoupit do ohně komunální politiky, ale pak je tam nesmíme nechat svému osudu bez odborné i politické podpory. Budu věnovat maximum sil jak programům odborného školení, tak komunikační prostupnosti mezi komunální, regionální a celostátní úrovní naší politiky. Otevřeně přiznávám, že v oblasti vnitrostranického vzdělávání se odvažuji spoléhat na podporu našich přátel a partnerů z Konrad Adenauer Stifftung a Hanns Seidel Stifftung.
Zkrátka, čeká nás spousta práce a vůbec nebude lehká, spíše naopak. Právě proto je dobře, že jsme tady. Do této práce Vám nabízím svou kompetenci, své zkušenosti a svou energii. Nabízím i příslušnou dávku pokory, se kterou přijímám Vaše dobře míněné rady, zda bych svou energii přece jenom občas trochu nekrotil... Především ale nabízím schopnost koordinátora týmu. Nikdo z nás sám o sobě není schopen zvládnout odpovědnost, kterou nám voliči svěřili. To dokážeme pouze jako tým. Já si to nemyslím, já to vím, že tady je přítomen tým obdivuhodných lidí odhodlaných pracovat pro svoji zemi. Bude mi ctí, pokud vaše odhodlání, úsilí a kompetenci pomohu zharmonizovat do společného akordu. Akordu, který bude odvážný a nebude ani trochu falešný.
Děkuji Vám za pozornost.
V Hradci Králové 23. 10. 2011
