Ženíšek: Třicet let v psychiatrické léčebně za vyznání lásky
Komentář místopředsedy TOP 09 Marka Ženíška
Čtvrt století od vraždy Olofa Palmeho znovu oživilo úvahy v médiích o příčinách tohoto hrozného činu a možných pachatelích. Kdyby se Johnu Hinckleyovi před třiceti lety podařilo po atentátu na amerického prezidenta Ronalda Reagana nepozorovaně zmizet, také by ho zřejmě dodnes žádný vyšetřovatel neodhalil. Zločiny bez motivu nebo motivy zrozené v šílené hlavě se dají jen těžko vydedukovat.
Když 30. března 1981 odpoledne vycházel Reagan z hotelu Hilton, zastával svůj úřad teprve 69 dní a zatím nic nenasvědčovalo, že ho Američané jednou budou považovat za nejlepšího z prezidentů. Krátce před nastoupením do vozu na něj atentátník Hinckley během tří vteřin vystřelil z revolveru šest explozivních nábojů, z nichž však žádný naštěstí neexplodoval. Zasáhl tři muže z doprovodu a prezidentovu limuzínu, ale jedna z odražených kulek přece jen Reagana těžce zranila. Pomatenec byl okamžitě zadržen ochrankou a již po několika dnech se veřejnost dozvěděla neuvěřitelný motiv atentátu.
John Hinckley se prostřednictvím filmu Taxikář chorobně zamiloval do herečky Jodie Fosterové a ztotožnil se s hlavní postavou, která se ve snaze ochránit postavu Jodie Fosterové pokusí o atentát na senátora kandidujícího na prezidenta. V reálném životě herečka na pokus o kontakt nereagovala, a proto se Hinckley rozhodl stát se celebritou prostřednictvím zavraždění prezidenta. Nejdříve chtěl zastřelit Jimmyho Cartera, ale poté se soustředil na nově zvoleného Reagana.
Republikánský prezident průstřel plic přežil a již po třech týdnech se vrátil do úřadu. John Hinckley byl shledán nepříčetným a doživotně poslán do péče psychiatrické léčebny. Po skončení procesu napsal, že atentát na Reagana „byl největším vyznáním lásky v dějinách lidstva“ a nevyjádřil nad svým činem žádnou lítost. Šokující osvobozující verdikt vyvolal celospolečenskou diskuzi, která vyústila ve změny zákonů, týkajících se zproštění viny pro nepříčetnost. V téhle souvislosti je potěšitelné, že se pražským kriminalistům podařilo vypátrat pravděpodobného vraha z tramvaje číslo 22, jenž střelil neznámého muže do hlavy pouze proto, že se mu nelíbilo jeho chování.