Ženíšek: Slepota spravedlnosti se musí léčit

Bylo by hříchem nevyužít pro naše následující zamyšlení toho, že jste vzděláním sociolog…

… opravím vás, politolog. Ony jsou to obory dost blízké, takže se tak trochu přetahují o to, kdo má data „jenom“ sbírat a kdo je má interpretovat.

Tak tedy očima politologa – jak jste si vyhodnotil data z resortu zdravotnictví a co vás vedlo k tomu, že jste kvůli němu opustil ministerstvo spravedlnosti?

Člověk nemusí být ani graduovaný v politologii, stačí mít za sebou dva semestry obecné ekonomie, aby při pohledu na obecně známá fakta pochopil, že sektor zdravotnictví není, řekněme, úplně vlídný. Na mé rozhodování měla zásadní vliv osobnost pana ministra a jeho jasná vize. To mi, přiznám se, imponovalo už tehdy, kdy jsem ještě ani neuvažoval o tom, že bych na ministerstvo zdravotnictví šel. Za ty necelé dva měsíce, co jsem ve funkci, jsem se navíc jen utvrdil v tom, že pan ministr má jednotlivé kroky velmi dobře rozmyšleny a disponuje naprosto jasnou představou, kam chce zdravotnictví v ČR dovést. Za druhé si jej vážím i jako osobnosti, považuji jej za seriózního a férového člověka. Jeho vlastnosti se naplno osvědčily loni v době vrcholící akce Děkujeme, odcházíme. Naprosto klidný, distinguovaný a chytře vedený přístup byl korunován jasným výsledkem – myslím, že se tím může směle zapsat do historie. Můj obdiv k tomu, jak management ministerstva tehdy situaci zvládl, je veliký.

Právě jste potvrdil pověst, která vás provází – že jste týmový hráč. Kterou roli pro sebe coby politologa, ale také politika vidíte na ministerstvu zdravotnictví jako tu hlavní?

Uvědomuji si, že jsem nastoupil do rozjetého vlaku a řada věcí je již v chodu. Moje úloha je spíše podpůrná, abych pomohl to, co bylo zahájeno před mým příchodem, dokončit. Už proto, že z titulu mé funkce místopředsedy TOP 09 lze předpokládat i jistý politický vliv na kolegy z ostatních koaličních politických stran.

Ve funkci prvního náměstka ministra jste se veřejnosti poprvé představil před dvěma týdny při prezentaci výsledků hospodaření organizací přímo řízených ministerstvem. Proč jste si na začátek vybral právě ekonomické téma?

Protože to byla příležitost ukázat ostatním zřizovatelům a provozovatelům zdravotnických zařízení, že když se chce, dá se ušetřit, aniž by se to dotklo kvality poskytované péče. Naše nemocnice tak v minulém roce dohromady na majetkových nákladech uspořily dohromady 300 miliónů korun, které je teď možné přesunout do oblasti nákladů personálních. To nám otevírá cestu ke splnění úkolu, který od nás očekávají lékaři, odbory i média – tedy k navyšování platů.

Dobrá – to jsou výsledky fakultních nemocnic, ale co krajská a ostatní lůžková zdravotnická zařízení?

Víme, že v některých krajských nemocnicích lékaři v přidávání nedosáhnou ani na těch panem ministrem deklarovaných 6,25 procenta. V tom případě se ale musíme ptát proč. Z přímo řízených organizací máme jasný důkaz, že se na materiálových nákladech dá ušetřit významné množství prostředků. Byli bychom rádi, kdyby nám ostatní zřizovatelé vysvětlili, proč personální prostředky nenavyšují a nenaplňují loňské memorandum. Pokud za celý rok od jeho podpisu nebyli schopni přijmout manažerská opatření – tak, jak to udělaly fakultní nemocnice, protože věděly, že na tom budeme trvat –, ať to přiznají nahlas. Je to férovější hra než jenom opakovat: „Státe, dej nám peníze.“

Ale ani ve fakultních nemocnicích nepřidáte zatím lékařům původně slibovaných deset procent…

Pan ministr již několikrát opakoval, že to závisí na celkové ekonomické situaci, kterou letos v pololetí znovu zhodnotíme. Věřím, že si toho jsou vědomi jak lékaři, tak odbory – stejně jako toho, že doc. Heger je prvním ministrem, který lékařům skutečně přidal, dokonce dva roky po sobě. Jsou tak jedinou skupinou obyvatel, které i v době hospodářské krize rostou příjmy. Trvat si slepě na svém, bez reflexe ekonomické situace, by nebylo fér vůči ostatním občanům ČR. I to je potřeba říkat nahlas.

Vraťme se ale ještě jednou k menším nemocnicím. Vylučujete možnost, že by je nový systém úhrad podle DRG mohl přivést do úzkých natolik, že by nebyly schopny dostát svým závazkům – a to nejen těm mzdovým?

My se nezříkáme odpovědnosti a netvrdíme, že každé nemocnici v bývalém okresním městě nový systém úhrad pomůže. Naopak, o některých problémech víme již teď, ale jsou to problémy řešitelné. A k tomu mají přispět i zaváděné úhrady podle DRG – některé nemocnice prostě budou muset přehodnotit své priority, a pokud se do systému nevejdou, tedy pokud pro ně systém bude nevýhodný, budou muset přemýšlet o restrukturalizaci. DRG není systémem, který nemocnicím automaticky pomůže. Ale je to čitelný rámec, v němž si nemocnice může nastavit své činnosti – a pokud to udělá dobře, může jí to jen prospět.

Takže v první fázi systém DRG nepomáhá nemocnicím ničím jiným, než že jejich managementy vidí, co, jak a za kolik dělají?

Přesně tak. Systém je nastaven, aby peníze šly, jak se říká, za pacientem. A nemocnice se musejí snažit pacienty mít, jinak se některé z nich ukážou být ztrátovými. Ale i to je jedním z cílů DRG – vyselektovat ze systému neefektivitu. Není přece zájmem státu mít v každém místě republiky nemocnice s celým spektrem oborů a doplácet na ně. S touto logikou bychom došli k tomu, že taková nemocnice by měla být i u stanice lanovky na Špičák!

Jenže záhy nás čekají krajské volby, a jak si pamatujeme, zdravotnictví bývá v kampaních vždy jedním z hlavních trumfů. Takže se můžeme dozvědět, že by nemocnice neměla stát jen u dolní stanice lanovky na Špičák, ale také třeba rovnou na Špičáku…

Úkolem prvního náměstka je i zastupovat ministra při některých jednáních – a jsme dohodnuti, že právě kontakty s kraji asi budou v mé působnosti. To, že zdravotnictví bude leckde před volbami ve hře, očekáváme, ale nebojíme se toho. Všechny naše kroky jsou transparentní, a můžeme se proto bavit o faktech, nikoli o ideologii. Je to v podstatě jednoduché. Kdo léčí, dostane zaplaceno. Kdo neléčí – třeba má nemocnici na Špičáku jen proto, že ji ve volebním programu slíbil postavit –, ať si ji provozuje, ale ať počítá se ztrátou. Anebo ať si jako zřizovatel určí priority a rozvrstvení oborů ve svých zdravotnických zařízeních. Nejde přece o to, že pacient pojede do nemocnice 5 km a bude mít dobrý pocit z toho, že ji má za rohem, ale že pojede 20 km, ale bude vědět, že tam má zajištěnu nejvyšší možnou kvalitu péče…

… což pacient zatím úplně nedocení, když dosud nemá k dispozici hodnověrné a ucelené informace o tom, jak se kde léčí.

Zveřejňování dat je nepochybně jedinou obranou před lží či nepřesnými informacemi. A jak jsem se stačil za tu zatím krátkou dobu v úřadu přesvědčit, řada opatření, aby co nejvíce dat bylo veřejných, už byla učiněna. Ať už se jedná o průzkumy kvality viděné samotnými pacienty, nebo třeba v jiné oblasti o systém srovnávající ceny nákupů přístrojů a zdravotnické techniky, který spustíme ještě letos a který bezpochyby pomůže v systému ušetřit peníze. To, na co se ptáte, souvisí i s elektronizací. Je potřebná, ale také obtížná. Ruku na srdce, když se podíváme na celou oblast eGovernmentu, tedy elektronizace státní správy, zahájenou před zhruba šesti lety, najdeme jen málo projektů, na kterých by neležel nějaký ten stín podezření. Je to velké minus všech resortů, že dopustily, aby se eGovernment tímto způsobem zprofanoval.

Když pomineme všechny případy zlých či nekalých úmyslů, o kterých nechť rozhodne justice, čím to je, že nám v ČR v této oblasti chybí nějaká opravdová a velká „success story“?

Asi jsme se ještě nenaučili realizovat velké projekty. Přiznám se, že i já, když slyším nebo čtu, že se někde chystá velký tendr na projekt státní správy, z toho mám obavy, protože vím, jak to může skončit… Vezměte si jenom celou oblast tzv. projektů PPP, tedy public-private partnership. Všude ve světě ekonomice pomáhají, protože do ní i v době hospodářské krize přivádějí soukromé partnery. V ČR je naopak jen málo případů, kdy by byl projekt PPP opravdu úspěšný.

Kdo by se pak ale divil veřejnosti, která po všech minulých zkušenostech na každou dobře míněnou systémovou změnu nejen ve zdravotnictví reaguje podezíravě a místo pozitiv na ní už předem hledá to špatné?

Když jsem byl ještě na ministerstvu spravedlnosti, říkal jsem, že je to nespravedlivé, protože spravedlnost je slepá. Možná i proto jsem šel na ministerstvo zdravotnictví – protože slepota se musí léčit.