Šéfredaktoři českých médií jsou nesporně štěstím bez sebe, protože okurková sezóna zjevně v nejbližších měsících nehrozí. Vládní úsporná opatření doma zajišťují dostatek emotivních diskuzí a pravidelných protestů té které sociální skupiny, jenž má změny pocítit. V ostatní Evropě je také dostatek ekonomik v krizi a ve světě s železnou pravidelností vždy k nějakému zemětřesení, záplavě nebo jiné přírodní katastrofě rovněž dochází. Navíc, téměř v celé severní Africe vypukla revoluce nespokojeného obyvatelstva proti svým ne příliš demokratickým vládám, což znamená dostatek akčních a strhujících reportáží pro média minimálně na několik týdnů.
Pokud někdo čeká na spektakulární záběry vojenské invaze NATO v Libyii, bude zřejmě zklamán. Nedočká se nočních startů bojových letounů z palub letadlových lodí či letišť, ani následných černobílých záběrů inteligentních bomb zasahujících legitimní vojenské cíle s přesností Viléma Tella. Předně, není technicky možné rozlišit zvenčí Kaddáfího jednotky od povstalců, protože jako ve většině občanských válek, i zde mají obě strany podobné uniformy, výzbroj i dopravní prostředky. V Afghanistánu je rozdíl mezi vojáky spojenců, Talibanu a civilistů zdánlivě jasný a přesto tam dochází k omylům, na jejichž konci jsou stovky a tisíce nevinných obětí. Další otázkou je, kdo by měl tvořit hlavní síly případné invaze. Spojené státy ani Velká Británie si nemohou dovolit angažovat se v dalším konfliktu, ostatní státy ani takové ambice nemají. Vlády velmocí jako obvykle v těchto situacích nejdříve vyjádří znepokojení nad událostmi v Libyi, poté zvažují možnost vojenského zásahu a až získá jedna bojující strana vrch nad protivníkem, prohlásí se, že by případný zásah byl už bezpředmětný.
Ze začátku revoluce Kaddáfí označoval povstalce za teroristy, aby si získal sympatie západního světa. Kdyby do konfliktu zasáhly vojska NATO, okamžitě by se Kaddáfího odpůrci proměnili za bezvěrce a jeho věrní za bojovníky islámu. Tím by libyjský diktátor získal podporu celého islámského světa, což by znamenalo pouze eskalaci násilí a posílení celosvětového terorismu. Jako už několikrát v dějinách, i teď si budou muset povstalci z větší části pomoci sami. Ovšem plamenná diskuze o vojenském zásahu, odstartovaná oběma prezidenty, bude zaručeně plnit česká média až do posledního výstřelu konfliktu.
