MUDr. Zdeňka Drlíková kandiduje ve volebním obvodě č. 52 – právě v Jihlavě. Renomovaná lékařka je dlouholetou ředitelkou jihlavské psychiatrické léčebny. Ze všech zdravotnických zařízení v České republice je v současné době služebně nejstarším ředitelem. Mnoho let pracovala v radě Asociace nemocnic České republiky, v roce 2008 získala vyznamenání za zásluhy o rozvoj české psychiatrie a stala se čestnou členkou České psychiatrické společnosti.
Vážená paní Drlíková, za TOP 09 kandiduje poměrně dost lékařů, ale jediný psychiatr a to vy. Mohu se tedy zeptat jen Vás. Co byste ostatním politikům doporučila, aby si ve svém náročném povolání udrželi duševní zdraví?
I politik je člověk, takže pro něj v podstatě platí všechny zásady jako pro ostatní. Být duševně zdravý znamená být schopen žít plnohodnotný a tvořivý život, vnímat životní události jako výzvy, cítit se schopně, mít uspokojivé vztahy, vést nezávislý život a starat se o své tělo. Kriteriem duševního zdraví pak bývá to, jak si umíme poradit v obtížných situacích, jak je zvládáme, zda se poučíme z chyb a neopakujeme je. Možná bych tedy doporučila vyvážit jednotlivé oblasti života tak, aby se výsledek co nejvíce podobal výše zmíněnému obrazu. Každý by měl vědět, kde má své rezervy.
Co byste doporučila ostatním občanům, aby si naopak udrželi duševní zdraví v době krize a velkých změn, kterými naše republika právě prochází?
Vždy se lépe člověk vyrovnává s tím, čemu rozumí a může-li problém s někým sdílet. Nelze zabezpečit, aby všichni souhlasili se změnami nebo úsporami, proto je nutné vždy vše dobře vysvětlovat. Nejlepším řešením problémů je nakonec vždy prevence, bylo by dobré, kdyby se lidé zamýšleli nad svojí situací a hledali možné přístupy k řešením problémů. Chce to také podporu a pocit, že na to nejsme sami. Takovou oporu najdeme nejčastěji ve svém blízkém okolí, takže se vyplatí hodně investovat do vztahů s rodinou a přáteli.
Jaká je situace psychiatrické léčby u nás? Hovoří se poměrně hodně o stavu českého zdravotnictví, ale jaký je stav české psychiatrie?
Z celosvětového pohledu je stav české psychiatrie velmi dobrý. Z pohledu tradiční Evropy je ale psychiatrie silně podfinancovaná a tedy zanedbaná. Je orientována institucionálně, patriarchálně, v systému který má svoje výhody i nevýhody. Největší změny nastaly začátkem devadesátých let, kdy došlo ke snížení lůžkové kapacity v psychiatrických léčebnách, vznikala řada komunitních center, zvýšil se počet ambulantních psychiatrů. Nedošlo však ke zřízení lůžkových psychiatrických lůžek akutní péče v nemocnicích. Změny byly nekoordinované a přetrvával nezájem rozhodujících společenských sil o problematiku duševně nemocných. Řekněme, že se situace v posledních dvou letech částečně zlepšila. Otázka je, co bude dál, ekonomická krize nás dostihne v příštím roce.
Co tedy vidíte jako největší problémy tohoto medicínského odvětví. Co by se v něm mělo prioritně udělat?
Aby se stal plnohodnotným respektovaným oborem a měl stejné finanční možnosti jako např. kardiologie, onkologie a další obory. Nyní se v českém zdravotnictví hovoří o kvalitě péče, skloňuje se na všech urovních. Dalším tématem je kvalita života duševně nemocných. Co považuji za důležité je další zlepšování vztahu mezi ošetřujícím personálem a léčenými, slova jako respekt, úcta, důvěryhodnost, ochota naslouchat a rozumět, takt a tolerance by měly být samozřejmostí. To je priorita, která nic nestojí.
Jaký máte vztah k Jihlavě, za kterou vyrážíte do voleb? Jaké jsou problémy tohoto regionu, jejichž řešení byste chtěla pomoci?
Jsem narozená v Jihlavě, kromě studijních let zde žiji celý život, profesně jsem věrná psychiatrické léčebně, kde jsem již 20 let ředitelkou. Mám ráda naše město i krásnou Vysočinu, kdo by nemiloval rodný kraj, který je mu důvěrně známý. Jako zastupitel znám problémy města, pro region chci podpořit statut Krajské nemocnice v Jihlavě, vznik pracovních míst, zlepšit péči o seniory, zabránit, aby na Vysočině bylo úložiště radioaktivního odpadu, podpořit vytvoření integrovaného dopravního systému. Mým dalším tématem v souvislosti s profesí je zamezení nekontrolovatelného hazardu, který je ostudou celé společnosti.
Proč jste se rozhodla kandidovat do Senátu a proč pod vlajkou TOP 09?
Můj úmysl to původně nebyl, ale přišli za mnou lidé z TOP 09, moji přátelé, které znám mnoho let a kterých si vážím jako čestných, poctivých a důvěryhodných lidí. Ti mne přesvědčili, že moje celoživotní zkušenosti bych měla věnovat práci v Senátu. Prý mám politickou intuici a cit pro nalezení správných rozhodnutí. Když se Vám nabízí taková důvěra, nelze ji zklamat. TOP 09 je konzervativní strana, která pojmenovává zneklidňující společenské situace a zároveň nabízí věcnou cestu k jejich řešení. Neusiluje o popularitu za každou cenu a nepředkládá nereálné volební sliby. Vnímám její odpovědnost za správu naší země.
Jak se k Vašemu politickému angažmá staví rodina, vnoučata?
Myslím že kladně, jsou zvyklí že stále něco dělám, plánuji, organizuji. Práce mne baví, snad se mi podaří ještě nějaké projekty realizovat. Je pravda, že na vnoučata nemám tolik času, jak by babička měla mít, jsou ještě malá, nejstarší má 3 roky. Ale ta nejmladší denně usíná v postýlce s mým volebním propagačním materiálem, kde je babička na obrázku a dává mi pusu.
Ráda cestujete. Co vás na tomto koníčku nejvíce baví, kde jste byla naposledy.
V posledních letech to jsou několikatýdenní cesty za poznáním přírody, cizích kultur, ztracených civilizací. Zajímá mne historie těchto zemí, úroveň života a zvyky místních obyvatel, také jejich zdravotní a sociální podmínky, jaká je snaha o ochranu přírody. Jsou to většinou náročná putování, kde zapomenete na všechny starosti, žádné telefony, televize, noviny, politické úvahy. Poslední velká cesta byla koncem minulého roku Ecuador- deštné pralesy Amazonie, sopky And a pobyt na Galapágách. Po návratu se snažím informace a dojmy předat dál, přednáším spolupracovníkům, pacientům, studentům gymnázia a tento týden mám přednášku pro příznivce ZOO Jihlava, kam se těším.
Je cestování i poznávání jiných kultur cestou k duševnímu zdraví?
Ano, poznávání života na vzdálených místech planety je také cestou k duševnímu zdraví, ale hlavně se člověk těší domů. Návraty jsou krásné a uvědomíte si., v jaké klidné části světa žijete, jaká je zde životní úroveň a kdo stále vše kritizuje, měl by se jet podívat, jak žijí lidé jinde, s jakou pokorou snášejí bídu a přesto jsou šťastní a přátelští.
