Žantovský: V době Klause bych za ODS nekandidoval

Už jste podrobněji studoval, kdo proti vám kandiduje a s čím půjde do boje?

Moc jsem to nesledoval, mám hodně jiné práce. Vím samozřejmě, že současným senátorem za náš obvod je Václav Láska, který křeslo obhajuje, a tuším, že ČSSD a ANO chtějí navrhovat ředitele Fakultní nemocnice v Motole Miroslava Ludvíka. Nepochybuji ale, že budou i další kandidáti.

Neříkáte si: Přece jen jsem hodně známý, byl jsem senátorem, byl jsem velvyslancem v USA, Londýně a Izraeli, pracoval jsem pro Václava Havla, mám velké šance na zvolení?

Absolutně na nic nespoléhám a vůbec si nemyslím, že mám jisté zvolení. Vždycky je ve výhodě současný senátor, který přece jen věnoval své senátní práci posledních šest let svého času. Nepodceňuji nikoho, nechci vést žádnou konfliktní kampaň, nemám k tomu žádný důvod. Chci se soustředit na své priority a na to, co můžu nabídnout díky svému životnímu příběhu a zkušenosti. A o výsledku rozhodnou občané. 

U vašeho oznámení kandidatury byli předsedové hned tří stran - ODS, TOP 09 a STAN. Kdo vás oslovil jako první?

Podívejte, to je jako byste se ptal budoucí nevěsty, který chlapec kdy za ní chodil a který byl první. To já nebudu prozrazovat. Prostě jsem rád, že jsem nezůstal na ocet a že strany zájem jevily. A jsem rád nejen kvůli sobě, ale také kvůli tomu, že se tyto strany dohodly. 

Při oznamování vaší kandidatury zaznělo, že chvíli trvalo, než vás politici přesvědčili, abyste do kandidatury šel. Co nakonec rozhodlo?

Z mé strany jsem si kladl podmínku, že vznikne koalice tří stran a že já bych byl nestranický kandidát těchto tří koaličních stran. Nakonec se přidala ještě podpora Sdružení nezávislých kandidátů - Evropských demokratů.

A s nápadem na kandidaturu jste přišel na začátku vy sám, nebo vás oslovila právě některá ze zmíněných stran?

V tomto státě není dost lidí, kteří by chtěli jít do politiky, takže před každými volbami bývám politickými stranami oslovován. Já jsem o kandidatuře dopředu nepřemýšlel, ale moje znepokojení nad vývojem, kterým se naše země ubírá, a věrnost odkazu Václava Havla o osobní zodpovědnosti každého z nás za to, co se kolem nás děje, mě nakonec přesvědčily. Před takovou výzvou se uhýbat nemá. 

Nepláču nad hrobem žádné politické strany

Váš soupeř Václav Láska patří k výraznějším senátorům, založil například hnutí Senátor 21, předsedá Klubu pro liberální demokracii - SENÁTOR 21, je předsedou správní rady Transparency International. Když jste si rozmýšlel kandidaturu, hrálo nějakou roli to, že jdete právě proti němu?

Určitě to není lehký soupeř, nemám absolutně důvod ho podceňovat. Zároveň ale není správné stahovat kalhoty, když je brod daleko. 

Co byste řekl těm, kteří namítají, že je škoda, když vy a on kandidujete v jednom obvodu? A že možná dostanete ze Senátu někoho, kdo zastává podobné názory a hodnoty?  

Chápu a respektuji takové názory, ale ústředním motivem mé kandidatury je potřeba sjednocení a spojování. Zejména za situace, kdy neustále vznikají nové subjekty, nové kluby, nová hnutí, proti kterým stojí dobře zorganizovaná síla současné vládní koalice. Proti tomu je potřeba postavit stejně organizovanou sílu, která musí být jednotná a spojená. To nabízím já jako přidanou hodnotu.

Vy si samozřejmě pamatujete z minulosti Čtyřkoalici, která také mluvila o tom, jak je nutné sjednocování. A skončilo to jejím rozpadem a hádkami. Přesto si myslíte, že strany, za které kandidujete, by měly jít do parlamentních voleb v nějakém bloku? Třeba ještě i s některými dalšími stranami?

Určitě jsem toho příznivcem. Bez toho nedopadnou parlamentní volby příliš jinak než v roce 2017. Když si sečtete očekávané výsledky parlamentních stran, o kterých mluvíme, jejich podporu a potenciál a k tomu přičtete prémii od voličů za projev jednoty, domluvy a nehádání se a jistotu překročení volebního prahu, tak se dostanete ke stejným číslům, které má v průzkumech ANO. Tvrdím já.

Jestliže si přejete porážku hnutí ANO, řekl byste zároveň, že hlavním problémem české politiky je to, že je u moci předseda ANO a premiér Andrej Babiš?

Za svůj život jsem se naučil nepřemýšlet o politice jako o něčem osobním. Co vidím, je krize normálního, zdravého, demokratického prostředí v podobě ohrožení právního státu, střetu zájmů, klientelismu a také hrozící změny zahraničně politické orientace. Z tohoto důvodu si myslím, že změna současného stavu je nejenom žádoucí, ale nutná. To je vše, co k tomu mohu říci.

To ale mnozí spojují právě s Andrejem Babišem.

Já vám položím otázku. Kdyby, ale nepřeji mu to, spadl Andrej Babiš z koně a na jeho místa nastoupil Jaroslav Faltýnek, myslíte si, že to přinese jiný způsob politiky? Jiné ideály?

Vraťme se ještě ke spolupráci některých stran proti hnutí ANO. Není skutečně projekt dřívější Čtyřkoalice, tedy spolupráce několika rozdílných stran, varováním v boji proti ANO a Andreji Babišovi?

Čtyřkoalice byl dobrý koncept a myšlenka, která se nezdařila vinou osobních ambicí jednotlivců a třenic jak mezi jednotlivými stranami, tak i uvnitř stran. To ten projekt zničilo.

A je to varováním pro současné politiky?

Nikdo nemůže zaručit, že se to nestane podruhé nebo potřetí. Ale podle mého názoru je potřeba se o podobnou spolupráci pokoušet.

Součástí Čtyřkoalice byla i Občanská demokratická aliance, s kterou jste spojil určitou část života, byl jste i jejím předsedou. Přepadne vás někdy smutek či lítost nad tím, jak tato strana dopadla? Říkáte si, co a jak jste mohl udělat jinak vy a vaši tehdejší kolegové?

Rád vzpomínám na některé kolegy i kolegyně z té doby, ale na druhé straně můj postoj k politickým stranám není až tak vřelý. Nedomnívám se, že politické strany představují trvalé, neměnné hodnoty, politické strany jsou fauna politického života, která se rodí a umírá a navzájem se kříží a proměňuje. Spousta bývalých členů ODA skončila v jiných stranách. Nepláču nad hrobem žádné politické strany. A nad některými hroby politických stran bych se spíše radoval. 

Pokud byste ve volbách uspěl, do kterého klubu byste vstoupil? Do klubu ODS, nebo klub Starostů a nezávislých? Nebo případně jiný? Patrně víte, že strany dost zápasí o to, kdo bude mít nejsilnější klub.

Kluby mají vlastní dynamiku, například v klubu Starostové a nezávislí jsou i senátoři za TOP 09, v minulosti se klub jmenoval jinak, v budoucnosti se také může jmenovat jinak. Především jsem si ale ještě nevyzvedl legitimaci do Senátu, takže tento most přejdeme, až k němu dojdeme. To je jako střílet z jedoucího auta na běžícího zajíce. 

Saša říká věci často provokativním způsobem

Před oznamováním kandidatury jsem si všiml, že jste předsedovi ODS Petru Fialovi děkoval za to, že se také jeho strana připojila k podpoře vaší kandidatury. Nebyla to tedy ODS,  která vás oslovila jako první?

Věřte mi, že někdy se věcí dějí zcela jinak, než jak vypadají.

Ale nedovedu si moc představit, že by vás oslovila jako první právě ODS. Když si vybavuji vaše dřívější působení v politice, určitě jste neměl k ODS nejblíže.

Já se pohybuji v tomto politickém prostoru už hodně dlouho a určitě jsem měl za tu dobu střety s různými stranami, včetně ODS. A s některými jejími představiteli mám neshody dodnes. Ale to se netýká jen ODS. Pro mě je v této chvíli důležité, že současné vedení ODS prokazuje oddanost ideálům a hodnotám svobody, demokracie, západní orientace a právního státu.

Když jste vzpomněl odkaz Václava Havla, a zároveň mluvíme o ODS, oba asi cítíme, že řada Havlových příznivců nevnímala, a někteří nevnímají dodnes, ODS jako stranu, která by k němu měla blízko. Jak to vidíte vy?

Otázka vztahu mezi Václavem Havlem a jeho odkazem a ODS jako politickou stranou je většinou viděna prizmatem nepochybně komplikovaného vztahu mezi Václavem Havlem a Václavem Klausem. Ale Václav Klaus už není předsedou ODS. Jsem si celkem jistý, že v době jeho působení na vrcholu politické pyramidy bych za jeho stranu nekandidoval. A pochybuji, že by mě on o to požádal. 

Na sto procent ne. 

Ale politické strany nejsou monolity, které se v čase nemění. A pokud se chce člověk postavit k politickému životu reálně, tak to znamená i schopnost na některé věci zapomínat, některé věci přecházet, a to z obou stran. Já můžu k tomu říci jen to, že dnešní ODS pod předsednictvím Petra Fialy považuji za seriózní stranu a jsem plně oddaný koalici TOP 09, ODS a STAN. A to tak, že ke každé straně stejně.

Nelze nevzpomenout Havlova přítele a spolupracovníka Alexandra Vondru, který je nyní poslancem Evropského parlamentu za ODS a na nedávném kongresu strany se dočkal velkého aplausu. On, stejně jako vy, jste vnímáni jako určití nositelé Havlova dědictví. A někteří kritici namítají: To dědictví bylo přece jiné, než jak vypadá politické působení Alexandra Vondry.

Co Vás zajímá na Alexandru Vondrovi?

Váš pohled. Co byste podepsal vlastním jménem z toho, co on říká a píše v poslední době? A u čeho byste "zvedl obočí"?

Mám trochu potíž komentovat Alexandra Vondru. Ne proto, že je to politik, ale proto, že je to můj kamarád. Což samozřejmě náš vztah ovlivňuje. Ale jsou věci, které vidíme jinak, a vzájemně si to říkáme a on stejně tak vidí jinak některé věci, které zastávám já. Ale společně s Karlem Schwarzenbergem a Jirkou Křižanem, který už nežije, jsme celou dobu od začátku působení Václava Havla ve funkci prezidenta po jeho rezignaci v červenci 1992 strávili po jeho boku spolu a spoléhali se jeden na druhého. Vznikla z toho vazba, kterou já pokládám za nezrušitelnou a celoživotní. To je vše, co k tomu řeknu. 

Kamarádi znamená, že si zajdete například na pivo?

Ano. Někdy i něco sníme.

Jedna věc je kamarádství, což je úžasná věc, na druhou stranu patrně tuto zemi čeká zásadní debata, jak a kam dál uvnitř Evropské unie. A u Alexandra Vondry a některých dalších členů ODS jasně převažuje ve vyjádřeních kritika Evropské unie. Co byste vy prosazoval, pokud jde o budoucnost naší země, pokud byste byl zvolený?

Pokud má člověk kamaráda, tak k tomu patří i to, že si s ním otevřeně vyříká věci, které vidí jinak, což myslím s Alexandrem Vondrou děláme. A to bych chtěl dělat i dál. Co se týká jeho vyjadřování k EU, jsem zvyklý na to, že Saša říká věci často provokativním způsobem, zatímco já mám asi v sobě víc diplomacie. Neberu všechno, co on řekne a co na některé lidi působí jako červený hadr, tak úplně doslova.  

A jakou politiku, jaké směřování naší země v EU by prosazoval senátor Žantovský?

Členství v EU je něco, co jsme si svobodně zvolili, pro tuto volbu není žádná alternativa. Veškeré představy typu, že bychom mohli působit jako Švýcarsko střední Evropy nebo se stát nejzápadnější provincií Číny, jak si zřejmě někteří politici přejí, jsou naprosto zcestné. Nemůžeme se stát ani 51. státem USA. Členství v EU je něčím, čemu se v Americe říká "zjevný úděl", naše osudová volba, ale současně ke členství patří aktivní přístup a aktivní prosazování našich názorů, které se mohou lišit od názorů některých jiných členů EU, nebo někdy dokonce od většiny členů. A pokud jde o naše klíčové zájmy, ty bychom měli hájit nekompromisně, protože jsme tím povinováni občanům.

Ale které představy o budoucnosti EU jsou vám blízké a co odmítáte? Ať jde o migrační politiku, zelenou dohodu a další klíčové záležitosti?

Jsem principiálním stoupencem integrace, jsem stoupencem jednotného evropského trhu, jsem stoupencem základních svobod EU. Jsem ale také stoupencem sdílených hodnot a možná i větší koordinace v oblastech, kde můžeme společné hodnoty hájit navenek. Pokud se týká tzv. zeleného údělu, já se liším od Saši v tom, že podle mého názoru klimatické změny jsou skutečně jedním ze zásadních problémů současnosti. Musíme se k nim postavit jako k prioritě. Ale nejsem si na druhé straně jistý, jestli situace, která nastává po koronakrizi, je pro realizaci zelených priorit optimální. Obávám se, že jiné části světa tak postupovat nebudou. A pokud tomu tak bude, tak Evropa bude ztrácet konkurenceschopnost.

Pokud jde o oznámení předsedy Senátu za ODS Miloše Vystrčila ohledně jeho cesty na Tchaj-wan, předpokládám, že ho podporujete.

Podívejte se, já bych byl raději, kdyby taková situace vůbec nenastala. Ale v situaci, kterou pan předseda Vystrčil zdědil se vším všudy, neměl jinou volbu než tu, kterou učinil. V tom ho samozřejmě podporuji. 

Pojďme ještě na chvíli k programu. Na jakých tématech ho postavíte?

Moje kandidatura se jmenuje Michael Žantovský - Svoboda a demokracie, to je můj životní příběh, to je něco, co hodlám hájit a co budu mít na praporu. A možná o to více, že některé z těchto svobod byly zpochybněny během koronakrize a některé se snaží určitá část lidí zpochybňovat trvale. Myslím, že pocit ohrožení cítíme všichni.  

Dnes jsou zvyklí kandidáti na senátory mluvit také o komunálních tématech. Budete mít i nějaká taková?

Samozřejmě. Jedno z témat bude dostupné bydlení. Domnívám se, že ceny bytů v Praze dostoupily výše, která není únosná, a jedním z důvodů této situace je, že se nestaví. Musí se najít cesta, jak stavět i dostupné bydlení, a to především na družstevním základě. K tomu jsou na Praze 5 a Praze 13 velmi dobré podmínky. Tím se chci zabývat.

To je vše?

Určitě ne. Dalším tématem je vzdělání, a to nejen vzdělání dětí. Věnovat se chci také seniorům. Jsem přesvědčený, že je tady velký potenciál lidí, kteří mají celoživotní zkušenosti, znalosti a chuť něco dělat, a tento potenciál dostatečně nečerpáme. I senioři mají budoucnost. Chci také prosazovat mnohé, co se týká zeleně, volnočasových aktivit, rekonstrukce sportovních zařízení jako například zimního stadionu Nikolajka, i vznik fotbalových plácků, odkud vzejdou noví Panenkové a Nedvědové.

Všiml jsem si v programu i zmínky o zvířatech.

Rád bych přispěl k harmonickému soužití lidí a jejich zvířecích spoluobyvatel ve volebním obvodu tak, aby zvířata nepůsobila problémy občanům a občané ponechávali prostor pro zvířata. Což souvisí s infrastrukturou a vybaveností. A rád bych, aby děti a mladí lidé měli více možností se potkávat se zvířaty. Nějaká možná v kampani přivedu.