Český stát na alkoholu prodělává. Náklady na léčbu následků jeho konzumace převyšují to, co stát vybere na daních, velmi výrazně. Nahlas to naposledy řekl ministr zdravotnictví Leoš Heger.
Zároveň ale stát závislé na alkoholu neléčí, respektive nevěnoval jim ani zlomek pozornosti či prostředků, které dopřával jiným závislostem. Vláda nyní slibuje nápravu, že zavede licencované prodejce, že zatočí s podloudníky i s těmi, kteří vychovávají k alkoholové závislosti mládež. Držme jí palce, úspěch je zájmem nás všech.
Dalším a možná nejdůležitějším úkolem je prevence. Kdyby třeba zdravotní pojišťovny miliony, které vydávají na kampaně proti marketingově vděčné obezitě, věnovaly na boj s alkoholismem a na léčbu, možná by situace nebyla tak beznadějná. Opomíjeným zdrojem peněz jsou též kořalečníci, kteří si odváděním vysokých daní kupují legalitu, nikoliv však úctyhodnost. Co třeba nadekretovat jim, aby polovinu toho, co dávají na sponzoring „ušlechtilých“ kulturních akcí, povinně odvedli na podporu léčby alkoholiků, a nenechávat je, aby svou „dobročinnost“ demonstrovali reklamními kampaněmi za „rozumnou konzumaci alkoholu“?
Budeme-li problém alkoholismu nadále vytěsňovat, dočkáme se možná zákazů prodeje bůčku a černého trhu se zakázanými fritovacími hrnci, ale jen těžko se dočkáme okamžiku, kdy někdo po konzumaci čtvrt kila ovaru přijde domů, zmlátí ženu a děti a nakonec usne pozvracený na koberci v předsíni. Ani široce zapovídané cigarety nemají na svědomí vyšší zločinnost, rozvrácené rodiny, dopravní nehody či spousty jiné sociální patologie.
V zemi, kde je bodré ožralství vnímáno jako vynikající společenská kvalifikace, to bude fuška.
Lidové noviny, 4. 10. 2012, rubrika: Názory, str. 12
