Na setkání s prezidentem Zemanem tento týden při jeho návštěvě jste si vzal placku s Václavem Havlem. Z toho usuzuji, že si ze tří českých prezidentů nejvíce ceníte právě Václava Havla. Proč?
Myslím si, že Václav Havel - i přes různé chyby, které jsou mu vytýkány - měl několik vlastností velmi vhodných pro českého prezidenta. Velká míra osobní statečnosti a důraz na lidská práva. Ať už v České republice, či kdekoliv ve světě.
Po Václavu Havlovi se stal prezidentem Václav Klaus, kterého na sociální síti označujete jako sběratele titulů a per. Nyní se kritizuje odklon naší zahraniční politiky od té, kterou symbolizoval Václav Havel s apelem na lidská práva. Podílel se na tomto posunu už Václav Klaus?
Václav Klaus je ve světě znám především svým pobytem v Chile jako sběratel tužek. Alespoň ale dělal jednu věc. Že nešel aktivně proti politice lidských práv. Což u Miloše Zemana ten pocit nemám. Vyjadřuje se vyloženě - třeba ohledně Ukrajiny, což je pro mě citlivá záležitost, neb jde o blízký evropský stát - způsobem, který bych od českého prezidenta neočekával.
Miloš Zeman bývá svými odpůrci označován jako příliš proruský. Je takový?
Nejsem zahraničně politický komentátor, ale zdá se mi, že tato vazba je tam poměrně silná. Což je jedna z věcí, kterou vidím jako značně problematickou.
Rozebírá se jeho výrok o finlandizaci. Mluvčí Hradu Ovčáček jej vysvětluje jako most mezi zeměmi, jaký je váš výklad?
To je snaha zahladit stopy tohoto výroku v České republice. Finlandizace je jasný pojem, který nastal po druhé světové válce, kdy bylo Finsko v podstatě uvrženo do pozice jakéhosi protektorátu Ruska. O tom, jakou bude mít Finsko zahraniční politiku, se rozhodovalo v Moskvě. Takže to není žádný most mezi zeměmi. Znamená to, že se ta země stane protektorátem cizího státu.
Zmínil jste, že sledujete vývoj na Ukrajině. Jak vidíte tamní vývoj?
Nemyslel jsem to tak, že ho bedlivě sleduji. Ale že se mě to dotýká. Protože Česká republika má historicky velmi špatné zkušenosti s tím, jak s ní mocnosti zacházely. Myslím proto, že právě my bychom měli upozorňovat na to, že jakýkoliv stát, ať už sousedí s velkým státem či nikoliv, má sám právo rozhodnout si o své budoucnosti.
Máme 25 let od listopadu 1989. Jaká největší nebezpečí číhají v nejbližší budoucnosti na naši demokracii?
Nebezpečí vidím především v koncentraci médií v rukou politického oligarchy. Což výrazně zamezuje možnosti objektivně informovat o tom, co se děje v České republice i jinde. Podotýkám, že v tomto případě není podstatné, co se řekne, ale spíše co se neřekne.
Na závěr dotaz z jiné oblasti - jak dopadla ledovková kalamita?
Kupodivu, jak odjel prezident Zeman, ledy roztály. Teď se jenom napravují škody.
Oldřich Szaban
parlamentnilisty.cz, 6. 12. 2014
