Legendární šestinásobný vítěz Velké pardubické Josef Váňa byl před týdnem vyhlášen v Karlovarském kraji sportovcem roku 2009. V loňském roce skončil třetí i v celostátní anketě a 28. října mu byla udělena medaile Za zásluhy. To vše ve věku 57 let.
* Mění vám ten příděl ocenění nějak život?
Hlavně se země stalmediální štvanec. Teď už to trochu opadá, ale o moji osobu je eminentní zájem nejen v médiích, ale zvou mě i na různé besedy a podobně. Každého zajímá, jak je možné, že se držím pořád v kondici a jsem schopný podávat v takovém věku sportovní výkony. Přitom potřebuji dělat svoji práci naplno, jak jsem to dělal doteďka, a dost mě to omezuje.
* Pomáhá vám popularita třeba ve shánění sponzorů?
Abych řekl pravdu, tak v tomto směru jsem téměř žádnou pozitivní změnu neshledal - až na jednu stavební firmu z Pardubic. Nabídli mi finanční výpomoc, za kterou uživím dva až tři koně na rok. Od té doby, kdy jsem se vrátil do republiky, je to první sponzor. A to se jmenuji Váňa. Netuším, jak to dělají ti, co nemají tu mediální popularitu.
* Co si koupíte za tu reklamu na jogurty, která běží v televizi?
O peníze ani tak nejde. Já jsem si užil pět dnů natáčení v Patagonii, kde je nádherná příroda, a že mi za to dali 150 tisíc, není tak podstatné.
* A projevuje se ta popularita třeba v tom, že by se k vám hlásili noví žokejové?
Když jsme sem přišli, tak zájem mladých lidí v kraji naučit se jezdit na koni byl daleko větší. Nevím, jestli je to počítači nebo něčím jiným, ale zatímco dříve přišlo třeba patnáct zájemců, v loňském roce čtyři, kteří navíc po pár měsících ztratili zájem. A kdyby nějací mladí kluci chtěli být žokejové, tak největší problém je v tom, že populace v dnešní době je minimálně o patnáct centimetrů větší. Dneska žokejem nemůže být skoro nikdo, protože malí lidé se ze společnosti vytratili.
* Když člověk chce mít závodní koně, tak asi musí vyhrávat, aby je uživil.
My máme v tréninku pětašedesát koní. Rozvinul jsem firmu tak, že jsme prakticky soběstační v dopravě. Jedno takové auto stojí dva miliony, takže ho nemůžete koupit v hotovosti, ale je na leasing. Bez toho, že sem tam něco vyhrajeme, bychom vůbec nemohli žít. Loňská sezóna byla vynikající, ale tak to nemusí být vždycky.
* Kdysi jste říkal, že váš nejlepší kůň byl Železník. Platí to pořád?
Železník byl kůň, který ve své době neměl konkurenci. Když byl na vrcholu, tak na něj nikdo neměl. Ale neumím si představit, že by závodil s dnešními koňmi. Konkurence za posledních dvacet let šla, když to vezmu od nuly, až někam k devadesátce. Já jsem Železníka ani neměl moc rád, byl taková zvláštní povaha. Byl to ale kůň, který mi udělal jméno. Čtyřikrát jsme vyhráli Velkou pardubickou. Po Železníkovi jsem ale poznal ještě spoustu dobrých koní.
* V Chyši jste místostarostou a kandidujete i do parlamentu za TOP 09. Vás baví politika?
Nebaví. Jen mi vadí, jak nás sociální demokracie zadlužila. Mám strach z toho, že když to dostanou znovu do rukou, tak my, co dřeme od rána do večera, budeme živit lemply.
* Místo v Bohuslavi u Chyše pod kopcem Vladař jste si vybral proto, že bylo ideální?
Když jsem skončil v Baden Badenu, hledal jsem něco blízko u Německa, abych tam mohl jezdit na závody. Ale je pravda, že nebýt Vladaře, tak bychom tu nebyli. Trénujeme překážkové koně tak, že využíváme kopcovitý terén v okolí, abychom do nich dostali co nejvíc vytrvalosti. Ten kopec má jenom 700 metrů a ideální by bylo, kdyby měl 1500, jako to mají v Jeseníkách nebo Beskydech. Mám takovou vizi, že bych chtěl mít stáje v Krušných horách pod Klínovcem nebo na Božím Daru. Přemýšlím o tom a už jsem rozjel nějaké akce.
* Takže byste se přestěhoval?
Část koní bych chtěl mít v horském prostředí. Mám vyzkoušené, že koně se tam dají lépe trénovat. Co se ti naši chudáci musí nadřít, aby stačili těm z vyšších poloh, to si nikdo nedokáže představit.
* Chystáte se na příští na Velkou pardubickou nebo ne?
Já jsem nikdy neřekl, že definitivně končím. Je to odvislé od mého zdravotního stavu a momentální dispozice fyzické i psychické. Každý rok naše stáj vysílá do Velké pardubické až pět koní a někdo to jezdit musí. A proč bych končil, když jsem loni Velkou pardubickou vyhrál? Tiumena mohu jet znovu a myslím, že možná mám ještě lepšího koně, tak proč bych to nezkusil?
* Máte v dostizích cíl, který jste si ještě nesplnil?
Chtěl jsem startovat ve Velké liverpoolské. Bohužel už je to pryč, jako žokej už závodit nebudu, ale rád bych tam jel aspoň jako trenér anebo kdyby tam závodil můj syn. Ono je docela těžké se tam dostat - i když mámeSixteen, která na Velké pardubické porazila i koně, který byl šestý na Velké liverpoolské. Velkou pardubickou jezdím jenom proto, že ji perfektně znám, jel jsem ji pětadvacetkrát, a proto si troufnu jet i s mladýma klukama. Cíle jako jezdec nemusím mít žádné, nikomu už nemusím nic dokazovat.
Josef Váňa 56 let, dostihový jezdec, chovatel a trenér, s šesti vítězstvími ve Velké pardubické a s mnoha dalšími úspěchy je nejvýznamnější postavou českého jezdectví. Loni mu prezident udělil Medaili Za zásluhy. Pracoval jako pomocný dělník, strojník lyžařského vleku a vedoucí lyžařského střediska, žokej a trenér dostihových koní, dnes majitel firmy Jovan. Při závodech utrpěl zlomeninu pánve, žeber, obratlů, čelisti, měl roztříštěnou patní kost, pět otřesů mozku a po pádu z koně v červnu 1994 se ocitl i v klinické smrti. Je podruhé ženatý, má tři syny, nejmladší Josef je také dostihovým jezdcem.
