Český premiér dělí v roce 2012 zemědělce na sedláky a kolchozníky. Ti první jsou správní, s těmi by jednal. Druzí za to nestojí. Ti „sedláci“, sdružení v Asociaci soukromého zemědělství, u nás obhospodařují do 10 procent zemědělské půdy, přičemž „kolchozníci“, sdružení v Agrární komoře, více než 80 procent.
Je to silná káva i pro mne, který chápe důvody, proč vláda v době úsporných opatření zrušila tzv. zelenou naftu. Na šetření se musí podílet všechny sektory, tedy i zemědělství. Jistěže má svá specifika jako tak často připomínané vlivy střídání ročních období a silné zahraniční konkurence nebo živelních pohrom, ale je proto i dlouhodobě podporované.
Od roku 1996 například přispěl stát na zmírnění ztrát v zemědělství vlivem nepříznivých klimatických podmínek více než 20 miliardami Kč. V roce 2000 tím kompenzoval ztráty způsobené suchem, v letech 1997, 2002 i v dalších letech povodněmi. Zrušení zelené nafty je zásah, který zemědělce omezí, ale nezlikviduje, to je třeba říci jasně.
Navíc květnový protest s výjezdem zemědělské techniky na silnice nepatřil mezi ty dobře připravené. Hned na samém začátku přišlo ultimátum: buď nás do konce dubna přijme premiér, nebo vyjedeme!
Veřejně vyslovované argumenty přitom byly spíše levnými strašáky: stoupnou ceny potravin! Opravdu? A jakých? Stejně jednoduše by se s ohledem na strukturu našeho zemědělství dalo říkat, že hlavně stoupnou ceny řepkového oleje nebo kukuřice pro výrobny bioplynu. Pokoušet se o solidaritu nezemědělského obyvatelstva plašením, které prostě jen osvědčeně zabírá, není příliš seriózní.
Abych však byl spravedlivý: v dubnu roku 2012 se v Brně konal veletrh TECHAGRO, v rámci diskusí se zemědělskou veřejností tam byli pozváni zástupci celkem sedmi politických stran, já za TOP 09. ODS zastupoval ekonomický náměstek ministra zemědělství Tomáš Šimčík. Dotaz na možné zrušení zelené nafty padl a já odpovídal, že stabilní veřejné finance jsou prioritou, rovnováha v resortu zemědělství nemůže stát nad ní.
Pak si vzal slovo zástupce ODS, jenž jasně prohlásil, že o myšlence zrušení zelené nafty jednala výkonná rada a ODS nic takového nepodpoří. Divil by se někdo nyní protestujícím zemědělcům, že se mohou cítit oklamáni?
A teď jsou ještě ke všemu označeni za kolchozníky. Za co? Za to, že protestují proti opatření, které se jich dotkne? Protestují, protože je to v demokratické zemi jejich ústavní právo, to je třeba si uvědomit, i když bychom byli raději, kdyby se pokusili důvod zásahu – byť nepříjemného – pochopit. Nebo kdyby se vyjednáváním bez ultimát snažili prosadit únosnější variantu, třeba nějakého časového limitu striktního opatření.
Bohužel se obávám, že slušné vyjednávání se u nás postupně stává zapomenutou disciplínou. Asi proto, že vyžaduje vůli a respekt, což obojí se jaksi vytrácí. Utrpěla by snad prestiž předsedy vlády, kdyby se sešel se zemědělci a bez nálepkování jim vysvětlil, proč ODS změnila názor? Jistě, silná slova na tiskových konferencích vyžadují méně času a vypadají razantněji. K větší solidaritě společnosti však určitě nevedou.
Právo, 1. 6. 2012, Rubrika: Publicistika, str. 6
