„Prahu si beru na triko,“ hlásal z billboardů před volbami. Nevzal, neb mu nebyla dána. Už je ale zase v kurzu. Zdeněk Tůma, pražský zastupitel, místopředseda finančního výboru a poradce v KPMG, je nyní opět žhavým kandidátem na primátora.
Topka ihned po rozpadu koalice v Praze vyrukovala s tím, že chce křeslo primátora pro vás. Máte vůbec ještě zájem?
Zatím jde o velmi čerstvý vývoj, s kolegy z našeho klubu v zastupitelstvu jsme jen krátce o možných variantách diskutovali. S Tomášem Hudečkem a Pavlem Richtrem máme mandát pro případná jednání.
Takže – jste připraven se případně znovu ucházet o místo primátora?
Jsme stále připraveni převzít odpovědnost za dění v Praze.
Stále by vás v takové situaci lákalo stát se primátorem?
…(jedno z mála skutečných zaváhání). Podívejte se, ptáte se mě teď na něco, co by možná nastalo a jak bych se v tom okamžiku zachoval. Šli jsme do toho s tím, že budu primátorem, když vyhrajeme volby, to bezpochyby. Teď záleží na řadě věcí, nepíše se říjen 2010, ale listopad 2011, situace není zcela identická. Ale v každém případě budeme hledat takové řešení, které umožní fungování Prahy zásadním způsobem změnit.
Myslím si, že jste se přece jen stal trochu politikem. Ptám se, jestli byste pořád měl chuť stát se primátorem.
Já vám na to takhle neodpovím. Protože bych vám na to neuměl odpovědět ani před rokem. Šel jsem do toho s tím, že situace v Praze se může změnit, tu šanci jsme měli celkem slušnou. A v tomto ohledu to platí stejně, jako to platilo před rokem.
Před rokem platilo, že jste velmi usiloval o to, abyste primátorem byl. Tohle platí i dnes?
(povzdech). Teď nejsme před volbami.
Cítíte se být pořád lídrem topky v Praze?
Ano, pořád jsem lídrem.
Takže topka má v Praze lídra, který neví, jestli bude ochoten vzít primátorské žezlo?
Má lídra, který ví, čeho chce v jednání dosáhnout. A nezlobte se, opravdu nemám v úmyslu to partnerům vzkazovat prostřednictvím tohoto rozhovoru.
Co by se v Praze muselo změnit, abyste se stali součástí pražské vlády?
Museli bychom věřit tomu, že dáváme dohromady takovou koalici, která umožní uskutečnění změn, například v oblasti územního plánu, výkonu vlastnických práv, zadávání veřejných zakázek a tak dále.
Byly toto poslední volby, v jakých jste kandidoval?
Ještě loni v květnu jsem netušil, že do něčeho takového půjdu. Teď tedy nebudu předjímat, co bude za tři roky.
Ale můžete předjímat, jestli vás politika baví, ne?
Já bych to formuloval takto: i tehdy jsem to bral jako manažerskou výzvu, nikoliv jako politickou. Možná nějaká taková očekávání byla, ale já nic takového nesignalizoval. Aspiroval jsem na pozici primátora a politické ambice nemám.
Asi to nepochopil ani kolega Kalousek, když o vás po vytvoření koalice ČSSD a ODS řekl, že budete důstojným představitelem opozice. Což je politická práce, nikoliv manažerská.
No bezpochyby. Tam to není o osobách, je nás tam šestadvacet, já tam taky hraju svoji roli, jsem místopředsedou finančního výboru…
Mně jde teď primárně o to, jestli jste si s vedením topky vyříkal, jak vy cítíte účast na jejich politickém projektu.
Počkejte. Myslím, že výrok Miroslava Kalouska není tak nekompatibilní s mou představou, i když se to tak snažíte podávat. Řekl jsem, že pokud to nedopadne, jak jsme chtěli, neprásknu dveřmi, ale odpracuji si čtyři roky jako zastupitel, což činím.
Takže teď si to odkroutíte a budete rád, až…
Já jsem neřekl odkroutím, ale odpracuji. Proč bychom práci nazývali pejorativně?
Není to pro mne pejorativní výraz, taky si to tady teď pro MF DNES kroutím. Leč ptám se: těšíte se, až ty čtyři roky přejdou, nebo se spíš těšíte, že se stanete součástí pražské vládní koalice?
Vybral jsem si v zastupitelstvu odbornou práci ve finančním výboru, kde třeba teď bude zajímavá práce na rozpočtu...
Vzdávám se. Narazil jste jako opoziční zastupitel díky informacím, ke kterým máte přístup, na něco, co by veřejnost měla vědět a neví?
… tak určitě jsme otevřeli spoustu věcí – třeba pronájem Škodova paláce, smlouvy na právní služby, problematičnost výběrového řízení na čistírnu odpadních vod a mnoho dalších. Ale nepřeceňoval bych přístup k informacím, které mají zastupitelé, protože většina z nich je dostupná ze zákona o svobodném přístupu k informacím. Ovšem vědět, co přesně máte hledat, není vždy jednoduché.
Určitě není, ale když něco otevřete, čekám nějaké resumé. Vy ne?
No, v tomhle je práce opozičních zastupitelů trošku smutná. Nemáte exekuční pravomoci, když jsme přišli s rozumnými nápady, byli jsme strojově přehlasováváni. To je pravda.
Když máte ve svých rukou vedení kontrolního výboru, podařilo se vám zjistit, kolik kolegové Březina a Hulinský skutečně brali za své angažmá v městem vlastněných či spoluvlastněných společnostech?
Musela byste se zeptat kolegy Hudečka, ale nemyslím si, že by to byla věc, po které by primárně šel kontrolní výbor. Koneckonců my máme představu, že by výkon vlastnických práv měl probíhat jinak, že by zástupci města měli být v dozorčích radách a vybíráni podle odborné způsobilosti, a nikoliv podle politické přijatelnosti.
To bychom chtěli na všech postech v této zemi…
A máme za to, že odměny by měly být nějakým způsobem zastropovány. Ale problém není v tom, že zástupci města pobírají za členství v orgánech nějaké prebendy, problém je v tom, že Prahou protéká hodně peněz, a nemyslím si, že všechny finanční toky jsou pod kontrolou.
Souhlasím v tom, že z pohledu ekonomického nehraje roli, jestli pan Hulinský bere ročně šest milionů nebo deset, ale z pohledu politického ano. Když jakákoliv partaj něco proklamuje a…
Myslím, že u kolegy Hulinského bylo publikováno nějaké číslo kolem dvanáctimilionů, já jsem to neověřoval, protože to není nelegitimní. Problém je ve výběru a výkonu, v tom, že by se to celé mělo dělat jinak.
Neplatí už, že členové rady nesmějí sedět v žádných orgánech?
Promiňte, ale to přece není nic zásadního. Zásadní je, že se musí upravit komplet výkon vlastnických práv, je třeba projít jednotlivé akciové společnosti, říci si, kolik tam má vůbec lidí sedět, jakým způsobem se mají vybírat a honorovat. A to jsou věci, které řešeny nebyly. To, že tam nemůže sedět nikdo z rady, beru jako samozřejmost.
Samozřejmost, která však neplatila.
Možná ne, ale v tom to není.
Není, ale je to viditelné a politicky zřetelné.
To jsou rozdíly v pohledu: vás zajímá, co je politicky zřetelné, mne to, co je zásadní.
Toť důkaz! Jste ekonom, nikoliv politik.
Asi pořád jsem víc ekonom než politik, to je pravda.
Neb jedním ze znaků politiků je dělat z komára velblouda, umět prodávat veřejnosti bezvýznamné blbosti a získávat tak body pro partaj. Tyto ambice evidentně nemáte.
Pokud to takto berete, pak podobné ambice skutečně nemám. Vymezil jsem si politiku jinak: že můžete nějakým způsobem prospět.
Když se to tak snažíte dělat, jste ovšem okamžitě terčem kritiky, že nejste vidět ani slyšet. Nepřemýšlel jste někdy o tom, jestli vaše pražská kandidatura nebyla chyba?
Nikdy jsem o tom nijak zvlášť nepřemýšlel, ale nejste první, kdo se mě na to ptá, takže mi nic jiného nezbylo než se nad tím zamyslet (smích). Ne, beru to jako cennou zkušenost.
Dnes jste pražským zastupitelem a poradcem u KPMG.
A taky jsem se poslední měsíce bavil projektem pro OECD, takzvané rozpočtové stress testování, což jsem rozběhl ještě před svým nástupem do KPMG.
Není vám to všechno málo? Byl jste nejvyšším manažerem tak zásadní instituce, jako je ČNB; váš předchůdce pan Tošovský teď sedí v čele významné instituce v Basileji…
Je v Basileji, ale nikoli v čele instituce. Ta instituce se jmenuje Banka pro mezinárodní platby a pod ní je menší útvar, jehož je šéfem.
Takže je tam jen malý šéfík.
Takový menší šéfík (úsměv).
Přesto – nelákalo vás mezinárodní angažmá?
Nelákalo. Už jsem v jedné nadnárodní instituci byl, v EBRD. Nabídky, které byly, pro nás jako rodinu nebyly atraktivní, protože se nám nechce za moře. Takže jsem se tam ani moc nerozhlížel, abych se přiznal.
Máte pocit, že je plně využit váš potenciál?
(smích). To asi hodně záleží na úhlu pohledu. Z pozice centrálního bankéře se spíš odchází do soukromého sektoru, kde nejste tak vidět. A já takový showman nejsem, abych ke svému životu potřeboval být vidět. Mně to nechybí.
Byl jste přece zvyklý na zcela zásadní rozhodování pod neustálým tlakem.
Myslíte, že je to droga, která člověku pak chybí?
Myslím, že pro člověka, který tím prošel a má na to povahu, je to velezábavné.
Byl jsem zvyklý odpovědnost nést a netrpěl jsem tím, na druhou stranu prý teď vypadám daleko uvolněněji (úsměv). Přece jen odpovědnost je svazující a umím bez ní být.
Jejíma očima
To poslední, co bych mu přála, je návrat do povolební vyjednávací situace. Dnes už s rozhodováním, zda vůbec o primátorské křeslo stojí. Čiší z něj, že karty už si rozdal jinak a je spokojen. Ostatně jeho úsměvy v průběhu rozhovoru jsem chtěla počítat, ale čárek bylo tolik, že mě to přestalo bavit. Žádné „mám na vás deset minut“ – do studia přišel o celou půlhodinu dřív a v klidu si četl noviny. Jak se může špičkovému manažerovi jeho jména stát, že přijde o půl hodiny dříve na rozhovor? Táži se a dočkám se reakce od bývalého suchého centrálního bankéře nevídané: „Tak jsem se těšil na setkání s vámi, že jsem si zafixoval dřívější čas.“ Bylo by fajn, kdyby si zafixoval ty úsměvy, i kdyby se nakonec primátorem přece jen stal. Jistěže jemu tu funkci nepřeju, ale nemohu se zbavit pocitu, že pro nás by to bylo docela fajn.
Mladá fronta DNES, 23. 11. 2011, Rubrika: Publicistika, str. 14
