Trumpova cla na sousedy: Je to úplně nepochopitelné, říká Luděk Niedermayer

Nový prezident Spojených států Donald Trump začal naplňovat svoje výhrůžky vyššími tarify. Od úterý platí v USA zvýšená cla na dovoz z Číny, a to o deset procent. Pětadvacetiprocentní nárůst cel se zatím podařilo o měsíc odsunout Kanadě a Mexiku. Mezitím mají mezi Spojenými státy a jejich nejbližšími sousedy pokračovat jednání.

Značnou nervozitu teď Trumpovy kroky vyvolávají i v Evropě. Brzy se totiž podle svých slov hodlá zaměřit i na další obchodní partnery. Podle předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové je Evropská unie připravena na tvrdá jednání, pro obě strany je toho podle šéfky Komise hodně v sázce.

Proč začal Donald Trump řešit zvýšení cel se svými nejbližšími sousedy, se kterými má určitě nejčilejší obchodní styk?
To bych také rád věděl. Je to docela absurdní. Protože Donald Trump už měsíce před volbami sliboval v uvozovkách velmi vysoká cla, ale většina lidí to interpretovala, že teď se ta cla budou nejméně dotýkat právě okolních zemí.

Mimochodem na severoamerickém kontinentu už před desítkami let vznikla dohoda o volném obchodu, kterou Donald Trump během svého prvního mandátu upravil, takzvaně ji vylepšil, a velmi se tím chlubil. A je opravdu absurdní začít s uvalováním velmi vysokých cel s těmi, se kterými jsem vytvořil zónu, jež je přesným opakem zóny, v níž vyrábíte celní bariéry. Čili je to úplně nepochopitelné a v kontrastu s tím uvalit desetiprocentní clo pouze na Čínu, kterou Donald Trump, ale i většina americké politiky označuje jako velké nebezpečí pro Spojené státy. A i ten rozdíl těch čísel, dvacet pět a deset procent, nedává žádný smysl.

Stojíme na hraně rozpoutání něčeho, co by mohlo vést opravdu k závažné obchodní válce. Ale hlavně ta nestabilita politiky, ten neskutečný chaos, to je něco, co svět opravdu po desítky, desítky let nezažil.

Některá cílená cla zavedl Donald Trump během svého prvního mandátu. Ta cla nezrušil následující prezident, ta cla zůstala na citlivé komodity a byla často velmi podstatná. Ale odehrávalo se to jenom na velmi malé části obchodní výměny. Tady tato cla, se kterými nyní pracuje Donald Trump, jsou plošná, což je samozřejmě úplně jiný nástroj. Protože tam se nedá říct, že například čínská ocel ohrožuje americkou ekonomiku, ale jedná se opravdu o plošné opatření, jehož cílem je omezit exporty jedné země do země druhé.

O co Trumpovi jde ve sporu s Kanadou?
Je to demonstrace síly. A myslím si, že spoustě jeho podporovatelů voličů se líbí ta demonstrace síly. A pak jde o jednu věc, které on už bezesporu dosáhl, a to je něco, co už se teď děje a nezmění se tím, jaký velký chaos se bude v těchto opatřeních dále vytvářet, a to je tlak na firmy, aby relokovaly nebo zvyšovaly svoji výrobu v Americe.

Donald Trump už avizoval, že následovat by mělo uvalení cel vůči zemím Evropské unie. Zároveň s ním máme nějakou zkušenost z jeho prvního prezidentského období. Tak co máme čekat?
Donald Trump měl v prvním prezidentství tak trošku problém z toho vnějšího pohledu rozlišovat, kdo je jeho spojenec, kdo je jeho přítel a kdo je jeho rival nebo nepřítel. Tohle už o něm bezesporu víme. To, na co se podle mě musíme připravit, je, že se bude snažit použít sílu vůči Evropské unii ve vyjednávání a bude se snažit dosáhnout něčeho, co doma bude prezentovat jako obrovský úspěch. Amerika má s Evropou obchodní deficit, pro Evropu je Amerika největší exportní trh, ale je to zároveň druhý největší importér do Evropské unie. A bezesporu bude Donald Trump chtít ukázat, že ten schodek se snížil. Myslím si, že může dosáhnout některých věcí, které bych považoval za docela přijatelné.

Evropská unie na to může reagovat tak, že některé celní sazby upraví ve prospěch Ameriky, což by určitě Donald Trump prezentoval jako velký úspěch. Třeba citlivá je otázka aut, kde Evropa má clo deset procent, Amerika dvě. Nevím, co si Donald Trump slibuje od toho, že bychom dováželi více plynu nebo ropy z Ameriky. Protože jak kapalný zemní plyn, tak ropa jsou světové komodity, které soukromé firmy dovážejí, kupují na světovém trhu. A hodně to funguje na základě efektivity a ceny. A nejsem si úplně jistý, jak by bylo snadné a jak by vlastně bylo pro Ameriku příznivé, kdyby se reorientovala. Že by evropští obchodníci třeba po dohodě se svými vládami začali kupovat přímo od amerických prodejců. Protože kdyby se tím vůbec nezměnila ta balance na trhu nabídky a poptávky, tak by to vlastně nic zásadního americkým prodávajícím nepřineslo.

Čili myslím, že je tam ta politická linka, ve které on chce demonstrovat, že hrubou silou dosáhl nějakých efektů. Ale co to přinese, nevíme. Samozřejmě vysoká plošná cla by byla velká rána pro Evropskou unii.

A jaká je z vašeho pohledu nějaká vhodná taktika, kterou by Evropská unie nebo Evropa mohla použít? Máme proaktivně něco udělat? Anebo počkat a pak zareagovat?
Určitě nemáme čekat. Jednoduše řečeno bych hovořil o třech kanálech. Ten první, diplomatický, už probíhá delší dobu. Ale Donald Trump v prvních dnech svého prezidentství volí něco, co je neobvykle razantní, velmi radikální. A je otázka, jestli by ho uspokojily nějaké diplomatické výhry. Také vidíme, že odložení cel vůči Mexiku a Kanadě vlastně vzniká způsobem, že on řekne, že si telefonoval s panem prezidentem nebo s paní prezidentkou a tam to vyřešil. Čili to je úplně jiná metoda politiky. A samozřejmě jeden velký problém, který Evropa má, je, že ona drží při sobě méně, než by měla. Čili určitě vůči Americe vyjednávat, snažit se hledat nějaké kompromisy. A snažit se snížit riziko, které by zavedení velkých plošných cel přivedlo. Zároveň samozřejmě musí být připravena nějaká odvetná opatření. Protože jak politicky, tak ekonomicky je podle mě nereálné, že by Evropa nereagovala.

Druhá věc, kterou musíme dělat, je, že musíme zvyšovat jako Evropa svůj exportní potenciál do světa. A třetí věc, kterou máme nejvíc v ruce: My můžeme naši ekonomiku zásadním způsobem posílit tím, že nám bude fungovat náš společný trh. My jsme ustrnuli ve vyrábění, v prohlubování tohoto trhu, protože země nejsou ochotny odstraňovat překážky. A to si teď podle mého názoru nemůžeme dovolit.

Platí jednoduché tvrzení, že pokud Donald Trump na Evropu nějaká cla uvalí a rozhodne se jít do celní války, tak to pocítíme na peněženkách? Pocítíme to na tom, že se zadrhne růst evropské, potažmo české ekonomiky?
Myslím si, že ano. Postihlo by to celou světovou ekonomiku. Dost často se stává, že to postižení je menší na straně toho, kdo to vyvolá, než těch, kteří na to reagují. A není žádným tajemstvím, že pokud by došlo opravdu k výraznému zbrzdění světové ekonomiky, tak nejvyšší náklad nesou ty nejchudší země. Ale teď je velmi těžké spekulovat, jak moc nám to hrozí a jak velká by ta rána byla.

Tato, řekněme, konfrontační ekonomika, která méně akcentuje tržní soutěž, samozřejmě bude mít nějaké dopady. A část nákladů samozřejmě také ponesou američtí občané. Protože pokud zboží, které se dá dobře dovážet za konkurenční ceny v nízké kvalitě, bude nahrazeno zbožím, které bude vyráběno v Americe, bude méně kvalitní nebo dražší, tak to znamená vyšší inflaci. A to znamená také pokles životní úrovně a také omezení volby pro spotřebitele. Čili ani Amerika není vítěz. Jenom zdůrazňuji, že se může stát, že pokud se rozpoutá opravdu velká obchodní válka, tak Amerika, která ji teď rozpoutává, bude postižena méně než někteří ostatní.

Budeme si moci dovolit držet Green Deal dál, tak, jak je v tuhle chvíli nastavený, jak jsou nastaveny cíle zelené politiky?
Vy jste na začátku říkala, že Evropa je osamocena v Green Dealu. Tak to je a není pravda, protože Green Deal je vlastně evropský název pro tuto politiku, ale jinak v té dohodě, kterou založily pařížské klimatické dohody, jede většina světa. (…) Za druhé bych chtěl říct, že se daří ty emise snižovat. Bohužel ne tak rychle, aby to nezasahovalo do našich životů změnou klimatu, změnou počasí a tak dále.

Za třetí právě investice do šetrnějších, úspornějších technologií jsou jedním z motorů ekonomického růstu v Evropě. Kdybychom teď řekli: My to zastavíme, my si to rozmyslíme a možná za rok za dva řekneme, jak dál, tak by to zastavilo investici firem. A to by byla bezesporu cesta k tomu, že by se Evropa dostala do recese. A upřímně řečeno, Green Dealem výrazně zvyšujeme naši bezpečnost. Protože snižujeme naši závislost na dovozu fosilních paliv, které jsme dováželi, ale také dovážíme ze zemí, které nejsou zrovna příkladem stability a demokracie. Ty dovozy nás zatěžují, jak ekonomicky - ty peníze bychom určitě dokázali použít mnohem smysluplně než za ně kupovat ropu nebo zemní plyn - a ohrožují nás bezpečnostně.

Platí, když řeknu, že z vašeho pohledu tedy nějaké modifikace, nějaké úpravy Green Dealu nejsou potřeba?
Úpravy probíhají, bude muset být nastavena například trajektorie emisních povolenek, po roce 2030 musíme pracovat se zápornými emisemi, protože jsou průmyslové procesy, které budou vytvářet emise. A když budeme chtít snížit emisní stopu, budeme potřebovat ty emise kompenzovat. Víte, že třeba dochází k nějakým změnám v případě osobní automobilové dopravy. Myslím, že diskuze bude například o nákladní dopravě a tak dále. Čili on je to takový trochu živý organismus, ale živý organismus, který je zakotvený k docela dobře stanoveným cílům a docela dobře popisuje cesty, jak se k těm cílům dostaneme. To, co nám nejvíc chybí, je politika na úrovni členských zemí, která by tu transformaci usnadnila. Ale i v tom se posuneme.

V Česku se pomalu rozjíždí kampaň před podzimními sněmovními volbami. Bude jistě plná témat jako zastavení nebo revize Green Dealu nebo rušení zákazů aut se spalovacími motory nebo různé evropské regulace. Když budou politici slibovat zrušení zákazu prodeje nových aut se spalovacími motory po roce 2035, je to realistický slib, nebo je to úplně mimo současnou evropskou realitu?
Kdybychom to vzali úplně přesně, tak zrušení zákazu spalovacích motorů velmi pravděpodobně nastane, protože pravidla budou rozšířená o možnost použití spalovacích motorů, které budou poháněny syntetickými palivy. To se velmi pravděpodobně do té regulace dostane čili tady tato věc zmizí. Ale co se týká zrušení Green Dealu, já to za reálné nepovažuji.

Jak na nás může celní válka dopadnout? Proč Evropa zaostává za Amerikou? A je realistické, když politici slibují zrušení zákazu aut se spalovacími motory? Celý rozhovor s europoslancem Luďkem Niedermayerem v Ptám se já je dostupný v podcastových aplikacích.