Středoví voliči to měli v minulosti poměrně snadné. Menší liberální strany se jedny volby narodily, aby do druhých zvadly. Nebyl ale důvod k nářku, protože se mezitím ze země vyklubala další stranička. Letos je to složitější -hvězda posledních voleb Strana zelených sice značně zeslábla, ale rozhodně nemůže být řeči o tom, že je po ní (poslední průzkumy jí přisuzují zhruba čtyři procenta podpory). Vedle toho nicméně vyrostla TOP 09, která míří na většinu zelených voličů a vykazuje potenciál až deseti procent hlasů. Jak tedy souboj dopadne?
Nejdříve si rozeberme výchozí pozice. V tradičně demokratických zemích by se tyto strany o stejného voliče nepraly. Vždyť TOP 09 se hlásí ke křesťanskému konzervatismu a velmi pravicovému programu. Vedle toho Strana zelených je jednoznačně liberální, ekologická a už z podstaty věci více nakloněná prosazování jistých limitů lidské činnosti ničící životní prostředí.
Problém ale je, že středové strany se málokdy volí kvůli programu. Jde spíše o projev vzdoru vůči velkým stranám, o snahu vyjádřit odpor k praktikám velkých stran. Proto bylo velmi chytré vybrat za šéfa strany TOP 09 nezkorumpovaného a ctěného Karla Schwarzenberga. Přesto ale konec zelených nenastal, byť by historické zkušenosti s ODA a US-DEU naznačovaly, že se tak stát musí - ve chvíli, kdy se dostaly pod pět procent, začali téměř všichni jejich voliči hrát na schovávanou.
Výhoda zelených je, že to není čistě jednorázový projekt. Tato strana se opírá o silnou, přitažlivou a mezinárodně uznávanou ideologii, a i proto, byť s různými peripetiemi, tady funguje už dvacet let. Nové bylo v roce 2006 jen to, že se stala skutečnou stranou (do té doby to byl spíše jen spolek) a navíc jí stál v čele talentovaný Martin Bursík. Je také více než zřejmé, že na zdejší politické scéně jsou zelení skutečně poslední liberální stranou, která je vstřícná k menšinám a vůbec jiným pohledům na svět. A to nemluvě o tom, že je jedinou, která životní prostředí nezmiňuje jenom proto, že je to v desateru populárního programu.
Své přednosti má samozřejmě i TOP 09 - deklaruje se (a zatím se tak i chová) jako pravicové uskupení, které myslí na podnikatele, podporuje malou regulaci a především usiluje o šetrný přístup k veřejným financím. Z tohoto pohledu bylo velmi prozřetelným krokem, když strana odmítla hlasovat pro rozpočet, který změnily k horšímu hlasy sociálních demokratů, komunistů a mnohdy i lidovců. Fakt, že ODS prosazení rozpočtu umožnila tím, že opustila sál, zásadně posiluje pověst „poslední spravedlivé" TOP 09.
Dokonce i slabé stránky mají obě strany vyrovnané. Zelení budou ještě dlouho napravovat dojem, že jsou rozhádanou stranou. Konflikt mezi křídlem Bursíka a křídlem Zubové se Stropnickým byl tak viditelný a plný emocí, že to budou dlouho vnitřně, ale i navenek překonávat. Výhodou ale je, že poslankyně Zubová a Jakubková, které řídila ČSSD, už jsou mimo stranu. Novému předsedovi Ondřeji Liškovi se povedl poslední sjezd, který působil klidným a nápaditým dojmem. Zeleným však zatím chybí dostatek osobností, které by vzbuzovaly dojem schopnosti dělat vysokou politiku, kde je třeba spolupracovat a občas být i schopen kompromisu.
TOP 09 je naproti tomu stále přece jen ještě trochu nečitelná strana. Má sice za sebou konečně ustanovující sjezd, ale většina kandidátů v regionech je neznámých, a tudíž neprůhledných. A ti známější mají mnohdy diskutabilní minulost, což ukázkově předvedl bývalý lidovec Šustr, který byl ochotný přijmout úplatek.
Střed o korupci
A tím se dostáváme ke klíčovému tématu. Zatímco TOP 09 má plus ve svém předsedovi a v pocitu novosti, zelení mají naproti tomu výhodu ve své pověsti - jsou totiž jediní, kteří nemají za sebou korupční skandál.
Nedávná provokace MF Dnes s fiktivním majitelem hazardní společnosti, který si chtěl úplatkem zařídit změnu zákona, měla jednoho vítěze a jednoho poraženého. Prvním byla Strana zelených a druhým TOP 09. Zelení jako jediní na politické scéně nabídku okamžitě odmítli, „topka" ji byla ochotná (spolu s KSČM) přijmout. Ano, lze se utěšovat, že to bylo selhání jedince, ale tak se dá utěšovat vždy.
Není pravdou, že příští volby budou střetem levice s pravicí. Ten s sebou nesou každé volby. Mnohem důležitější bude „střet" o korupci. To ona rozežírá tuto společnost zevnitř, to ona ji nejzásadnějším způsobem ohrožuje. Narušuje důvěru lidí v systém, destruuje fungování ekonomiky a mění politické strany v překladiště úplatků.
Ten, kdo myslí vážně boj s korupcí a navíc kdo nemá pověst korupčníka, získává neocenitelné body k dobru. Strana zelených v tomto ohledu vede nad všemi ostatními. Pomáhá jí i to, že ve vedení strany jsou mladí lidé, kteří jsou respektovaní v „zeleném" oboru. Působí tak spíše jako uskupení odborníků než korupčníků.
Hlasovat s odvahou
Byla by škoda, kdyby se obě menší strany navzájem pojídaly. Z věcného hlediska by se mohly spíše doplňovat, a kdyby se dostaly obě do Poslanecké sněmovny, znamenalo by to pro politickou scénu rozhodně plus. Zvyšovalo by to šance na klasickou koaliční vládu a naopak omezovalo pravděpodobnost stále častěji zmiňované velké koalice ODS a ČSSD.
Cynicky či, chcete-li, pragmaticky řečeno - menší strany také prostě lákají menší šíbry. A to dnes není málo. Řada voličů bude nepochybně uvažovat o riziku propadlého hlasu, tedy že když budou volit menší stranu, která se do sněmovny nedostane, tak jejich hlas nebude vyslyšen.
Je to možné. Ale s tímto přístupem je pak jistota, že se v této zemi nic nepohne. Jestli někdo chce odvahu po politických stranách, aby měnily zaběhané pořádky, je nutné mít odvahu k tak malému riziku, jako je hlasování ve volbách.
