Ředitel Metrostavu používá podivné argumenty, aby zdůvodnil svou předraženou práci.
Argument proč by to tak nemělo být je rovněž velmi zajímavý. Zástupce jedné z největších stavebních firem u nás neváhá srovnat výběr stavby s nákupem trička: „Pokud si jdu do obchodu koupit tričko a vyberu si to nejlevnější, zjistím, že za půl roku je oprané a roztrhané." Ředitel Metrostavu však ve svém rozhovoru neuvádí jednu podstatnou skutečnost, kterou navíc zcela nepochybně zná a tedy ji spíše vědomě zamlčuje.
Veřejný zadavatel vždy velmi přesně specifikuje, jakou stavbu chce postavit, a to včetně velmi přesně definované kvality, kterou v průběhu celé stavby kontroluje. Pokud bychom se vrátili zpět k tričkům, a vynechali výběr dle značky: veřejný zadavatel nechce ve výběrovém řízení ledajaké tričko, ale chce tričko z konkrétního materiálu, které musí vydržet x pracích cyklů, musí mít konkrétní střih, barevnou stálost, odolnost proti ošoupání či roztržení a nesmí mu po dobu záruky odpadnout knoflíky a ani se jinak poškodit.
Žádný rozumný zákazník, ani soukromý, ani veřejný, by si takto definované triko za jinou cenu než za tu nejnižší nekoupil. A pokud by se mu triko v záruční době rozpadlo - má přece možnost ho vrátit.
Pokud bychom šli cestou pana ředitele Piláta, ocitli bychom se ve známém vtipu, který popisuje svět „nových Rusů": „Potká jeden ruský milionář druhého a říká mu: „Ty, máš hezkou kravatu, kolik stála?" „Tři sta eur," odpoví hrdě majitel kravaty. „Ty jsi ale idiot," odpoví první. „Vždyť v tom obchodě naproti ji mají za čtyři sta."
Ale v takovém světě snad žít nechceme. Pokud v něm chce žít pan generální ředitel, bude muset přesvědčit soukromé investory, ne státní kasu!
ParlamentniListy.cz, 9. 8. 2010, Rubrika: Politici voličům
