Ve volebním obvodě č.37 – Jičín bude hájit barvy TOP 09 Ing.Tomáš Czernin. K regionu má vztah jako nikdo jiný, koneckonců Czerninové zde žijí po sedm generací.
Vážený pane Czernine, proč jste se rozhodl kandidovat do Senátu?
Senát je velmi podceňovaná instituce. Občané jej často jmenují jako adepta na zrušení. Já jsem ale přesvědčen, že Senát má nejrychlejší spojení mezi občanem a zákonodárnou institucí. Senátor je svému kraji blízko, zná jeho problémy. Měl by být nejsilnějším advokátem potřeb svých spoluobčanů. Taková práce je velmi konkrétní, proto je mi blízká. A proto jsem možnost kandidovat do Senátu přijal.
Proč v barvách TOP 09?
To je docela jednoduché. Je to strana, která má již ve svém názvu konzervativní hodnoty jako jsou tradice a odpovědnost. Taková konzervativní strana, která se také nebojí nahlas říkat nepříjemné pravdy, mi dlouho chyběla. Pak se objevila TOP 09 a v jejím čele Karel Schwarzenberg, kterého dlouhá léta znám a kterého si vážím. TOP 09 se tak stala stranou, které důvěřuji a za níž je mi ctí kandidovat.
Jdete do Senátu s nějakým konkrétním cílem. Máte konkrétní oblast, kterou se hodláte zabývat?
V celé západní Evropě se v poslední době dostává do popředí trend lokálních produktů. Jde o to, aby se v relativně malém regionu spotřebovávala zejména místní produkce. Je absurdní, že kupujeme čínský česnek, když si doma umíme vypěstovat mnohem lepší. Nejen, že se spotřebou lokálních produktů významně šetří životní prostředí – jen toho benzínu, co se neprojezdí – ale také se zvyšuje místní zaměstnanost, sounáležitost s krajem a tak dále.
Je toho hodně, co je třeba udělat. Počínaje změnou rozpočtového určení daní, aby menší města a obce měly více prostředků od státu, přes podporu našich zemědělců až po konstruktivní dialog vlastníků zemědělských pozemků a ekologů. Koneckonců všichni plujeme na stejné lodi a naším zájmem je dobře využitá, ekologicky spravovaná kulturní krajina.
Vaším volebním obvodem je Jičínsko. Jaký máte k tomuto regionu vztah?
Nejen Jičínsko, ale také Nymbursko, koneckonců Dymokury, kde žiji, jsou v okrese Nymburk. Ale vztah k našemu obvodu mám jednak osobní a jednak historický. Moje rodina tady žije, s malou přestávkou, kdy byli nacisty a posléze komunisty vyhnáni, už sedm generací. Ještě dříve zde moji předkové budovali Kost a Humprecht. Takže když projíždím naším krajem, vidím často zdvižený prst mých pradědů, jako by se ptali – cos udělal pro náš kraj ty?
A vztah osobní? To se těžko vysvětluje. To máte jako ve fungující rodině. Jednoduše vědomí, že sem patřím, že to tady mám rád, že jsem za to zodpovědný. V lese vím, že stromy, které kácíme, byly zasazeny za mého dědečka, spíš ještě dříve, a ze stromů, které sázíme dnes, bude mít užitek nejdříve můj vnuk, který se ještě nenarodil. Mám v našem volebním obvodu své kořeny. Přeneseně i konkrétně.
Jaké jsou podle vás největší problémy tohoto regionu, a máte nějaké návrhy, jak je řešit?
Náš volební obvod je zvláštní. Rozkládá se na území dvou krajů. Je z části velice zemědělský, část tvoří podhůří Krkonoš a některé oblasti prodělaly v posledních letech velmi intenzivní průmyslový rozvoj. Jsme také tranzitní lokalitou pro dopravu občanů zejména z Prahy do horských středisek, která především v lyžařské sezóně ztrpčuje některým našim občanům život. Budu proto prosazovat silniční obchvat okolo Nové Paky tak, aby transfer město přestal obtěžovat.
Jako senátor bych kladl důraz na prezentaci našeho kraje. Turismus je důležitou součástí ekonomiky a náš kraj má věru co nabídnout.
A v neposlední řadě jsem přesvědčen, že je nutné udržovat a podporovat tradiční kvalitní zemědělskou produkci, tradiční řemesla a výrobu, které dávají našemu kraji nezaměnitelný ráz. Ale o tom jsem již mluvil.
Na plný úvazek se věnujete správě Vašeho rodového majetku v Dymokurech. Co všechno tato práce obnáší?
Je to nesmírně různorodá práce, proto mě již dlouhá léta baví. Můj otec vlastní lesy, pole a rybníky. Já jsem absolventem stavební fakulty, do všeho jsem tedy musel proniknout nově a dost nového se naučit. Mám ale rád velké výzvy a baví mě se s nimi porvat. Nemohu tvrdit, že jsem odborníkem ve všech činnostech, které konám. Mám snad celkem solidní vědomí o problematice lesnictví, zemědělství, ochrany přírody, krajinotvorby, údržbě nemovitostí problematiky památkové péče, protože v památkově chráněném objektu žijeme.
Jak se žije na zámku?
Moc fajn, není čas se nudit. Jsem tady domovníkem, kotelníkem, popelářem, zahradníkem …. Pokud se stanu senátorem, budu za sebe hledat alespoň částečnou náhradu. Samozřejmě k tomu všemu patří myslivost, která je přirozenou činností a součástí hospodaření s kulturní krajinou.
Jak se podle vás pozná dobrý hospodář?
Dobrý hospodář je stejný jako kterýkoli dobrý člověk. Nemyslí jen na sebe. Dobrý hospodář pracuje a hospodaří tak, aby z jeho práce měli užitek i ostatní. A tím nemyslím jen jeho rodinu, ale zkrátka všechny, kdo se na jeho práci a úspěchu podílejí. Dobrý hospodář proto dbá o své zaměstnance, protože hodnota, kterou přináší spokojený pracovník je nevyčíslitelná. Ne jen proto, že dobře pracuje, ale také proto, že má spokojenou a zabezpečenou rodinu, sám je hrdý na svou práci a tak dále. To jsou hodnoty, které jsou pro společnost mnohem důležitější, než jezdit v drahém autě.
Může vědomí rodové tradice nejen u šlechtických rodů, ale např. v děděných rodinných firmách pomoci v budoucnu k nastavení lepších standardů podnikatelské etiky u nás?
Myslím, že podnikatelská etika se u nás pomalu rozvíjí. Ale záleží na každém z nás. Nebudu spolupracovat s nečestným člověkem, nebudu kupovat věci, které mají podivný původ. Podnikatele, kteří se chovají neeticky, musím bojkotovat. Čím více nás bude, kdo se takto chová, tím spíše tím spíše se bude celá většina chovat eticky. Jednoduše, je potřeba aby bylo výhodné pro všechny chovat se eticky.
Ale jestli to souvisí s rodovou tradicí? Ne, nemyslím, snad jen, že nás rodiče dobře vychovali. A to je to nejpodstatnější v životě.
Budou se o Dymokury nadále v budoucnu starat Vaši potomci?
Upřímně v to doufám. S manželkou vedeme děti k hrdosti na naši zem, k úctě k tradicím a k lásce k našemu kraji. Můj otec majetek dobře spravuje, i já se snažím jej spravovat tak, abych měl svým dětem co předat. A pak už nezbývá než doufat, že to, co jsme do nich zaseli, padlo na úrodnou půdu.
Máte 4 děti. Jak ony hodnotí Vaše angažmá v politice?
To byste se musel zeptat jich. Ale je pravda, že moje úsilí podporují. Každý po svém. Dcery mi otevírají dveře i-světa, pomáhají mi s různými rešeršemi, facebookem a podobně, starší syn se mnou rád diskutuje a svými mladými názory mi pomáhá utřídit si vlastní myšlenky a nejmladší synek je motorem mé volební kampaně. S nadšením se vrhá do všech aktivit, které kampaň nabízí.
Ale především mě těší jejich důvěra. Koneckonců, asi každému tátovi záleží především na tom, aby si ho jeho děti vážily.
Jste člen Suverénního řádu Maltézských rytířů. Pro neznalého člověka se za tím skrývá nějaká kombinace tajemných obřadů, mužů v kápích, temných konspirací a podobně. Můžete přiblížit činnost této organizace u nás?
Úplně správně se řád jmenuje Suverénní vojenský hospitální řád sv. Jana v Jeruzalémě, na Rhodu a na Maltě, což je ještě o trochu tajemnější. Ve skutečnosti se jedná o církevní řád se zaměřením na humanitární činnost. Založen byl v 11. století a jeho členové se starali o nemocné a zraněné poutníky do Svaté země, tedy do Palestiny. V průběhu staletí se stále více než bojům s nevěřícími věnoval právě nemocným a trpícím. Dnes je Maltézský řád mezinárodně uznávanou zdravotní a humanitární organizací, která má své zastoupení ve většině zemí světa a pomáhá všude tam, kde je to potřeba.
České velkopřevorství je nejstarší na světě a rozvíjí i u nás prostřednictvím svých pomocných organizací své charitativní dílo.
Ale docela prakticky, členy řádu jsou normální lidé, kteří chtějí pro své bližní udělat něco dobrého. Víte, že i náš předseda Karel Schwarzenberg je jeho členem? Mezi námi je mnoho lékařů, právníků, historiků, restaurátorů, nějaký překladatel, ženy v domácnosti, zkrátka co si vzpomenete. Elitní je na našem řádu jen výjimečné „právo“ pomáhat ostatním.
Jaká je charitativní činnost Maltézských rytířů u nás?
Charitativní činnost řádu se rozvíjí prostřednictvím pomocných organizací. Řád je totiž státní suverén, a aby mohl v rámci platných zákonů něco dělat, zakládá své pomocné organizace. U nás je to Maltézská pomoc o.p.s., která se věnuje péči o seniory, postižené děti, transportům nemocných a podobně. Nezanedbatelná je také práce na poli sociálním, ať už práce se seniory nebo také třeba dopisování s vězni a podobně.
Mně osobně je nejbližší příprava a organizace každoroční pouti do Lourd, kam doprovázíme „naše pány“ nemocné. Maltézský řád se skutečně tradičně o nemocných vyjadřuje jako o „našich pánech“. Přiznám se, že ten jeden prodloužený víkend, který trávím na cestě s lidmi, kteří prožívají rozličná utrpení je pro mě samotného jistou rehabilitací. Jednoduše je pár dnů všechno jinak. Jste tu naplno pro nemocné a nemáte čas myslet na to, co se děje doma. Je to neobyčejný duchovní a také velice lidský zážitek.
