Na zdi visí obrazy různých typů krajin, na stole působí rozečteným dojmem kniha Život v půdě. Že je Tomáš Tesař politický náměstek na ministerstvu životního prostředí, prozrazuje až prezidentská podobizna Václava Havla na zdi. „To víte, TOP 09," komentuje Tesař výzdobu kanceláře. Požár v Českém Švýcarsku se ho jako rodáka nedaleko od Děčína dotkl. Jednání o rozvoji národních parků včetně vzniku nového na Křivoklátsku v současné době patří do jeho agendy.
V národním parku ještě hasiči dohašují ohniska a vyšetřují příčiny požáru. Během dvou týdnů se objevila kritika, že popadané kůrovcové dřevo plameny jen přiživovalo. Současně lidé v souvislosti se zdražováním energií chodí do lesa na samotěžbu. Uvažujete o tom, že byste lidem dovolili více těžit popadané kůrovcové stromy, které jsou vhodné na topení?
Samotěžba v parku je pro místní možná, mohou se dohodnout, každý park má své lesníky. Cest, jak se s kůrovcovou kalamitou vypořádat, bylo víc. V jedné fázi se to kácelo, odkorňovalo a odváželo pryč. To byl křik, že to přece v národním parku nejde. Objektivně musím říct, že tam vznikly desítky hektarů velké holiny, které správně nejsou. I okolní starostové oprávněně říkali, že by se to v národním parku dělat nemělo. Pak to nabralo takovou gradaci, že nějaké odvážení ani nemělo cenu. Nejdříve se likvidují ohniska kůrovce, aby se nerozšířil dál. Když pak už létají mračna, nemáte šanci. Takže se odstoupilo od kůrovcové těžby a nechalo se to být. Druhé téma je, zda ten zničený les nechat nastojato, nebo pokácet, případně pokácet a odvézt. Poslední varianta je to nejhorší, co můžete udělat pro přírodu a její obnovu. Položené kmeny aspoň nějak stíní, tlí, rozpadají se a obnova je přirozená. Jak jsme si ale teď potvrdili, ten neprostupný terén přes popadané stromy je problém hlavně pro hasiče. V Českém Švýcarsku je terén opravdu těžko přístupný sám o sobě, bez cesty v podstatě horolezecký. Musím však říct, že kůrovcové dřevo nebylo podle posledních informací potravou pro oheň.
Co tedy, hrabanka? Pryskyřice?
Obojí. Když se dnes podíváte do Pravčického dolu, tak položené stromy i ty nastojato jsou ohořelé, ale neshořelé. Nejvíc hoří hrabanka a zelené stromy plné pryskyřice. Když přidáte zelenou větev jehličnanu do ohně, tak to zapraská a hoří plamenem. Takže když chytne hrabanka, foukne vítr a hodí jako katapultem tu hrabanku do koruny plné pryskyřice, je to hned. Suché padlé dřevo požár zase tolik nepřiživovalo. Takže kdybychom to odváželi, je to špatně, když se to nechá ležet, je to také špatně. Objektivně říkám, že položené dřevo sice komplikuje hašení a přístup do terénu, není však příčinou tak rozsáhlého požáru.
Jak moc se na požáru podílel kůrovec?
To záleží na pohledu. Fakt, že se kůrovec tak rozšířil, je daný tím, že jsme mu připravili potravu. Dříve se smrk sázel proto, že je nejekonomičtější. Původně však rostl v podmínkách, které neodpovídají dnešním podmínkám. Dříve měl více vláhy a díky tomu uměl i v monokultuře s kůrovcem bojovat lépe. Dokázal ho utopit ve smůle. Přirozené stanoviště smrku je buď ve vlhkých roklích, nebo je to poslední vegetační pás na horách. Všude jinde je nepřirozený. Takže jsme stylem hospodaření kůrovci připravili půdu. Ale podobně se hospodařilo i v Rakousku a Německu.
Problém je hodně vysázeného smrku?
Částečně. Každý, kdo na zahradě smrk má, ví, že se pod ním hromadí jehličí. Tam, kde smrková monokultura roste 80 let, jehličí za tu dobu vytvoří poměrně mocnou vrstvu hrabanky. Ta v tomto počasí chytne i od nedopalku. Druhý moment je ten, že morfologie místa požáru je z hlediska požární ochrany jedna z nejkomplikovanějších. Vysušený les, skalní průrvy, když se k tomu přidá vítr, riziko je enormní. Navíc to riziko stále trvá.
Co může udělat stát pro park a co z toho bude na ministerstvu?
Tohle musí dát státní správa znovu na stůl. Tam, kde ochrana přírody ohrožuje majetek nebo lidi, je jasné, čemu dát přednost. Nemáme národní parky v dimenzích Yellowstonu. Čím větší prostor necháte, aby fungoval samostatně, tím snáze si s tím příroda poradí. Hoří neustále na celé severní polokouli, ať je to Sibiř či Aljaška. Jenže my jsme s tím ve střední Evropě konfrontováni poprvé. Nepochybně si budeme muset s hasiči říct, jak postupovat dál na území národního parku.
Poradí si příroda s obnovou po požáru sama, nebo do toho aktivně vstoupíte?
Nyní už na spáleništi roste tráva a příroda si s tím poradí. Dokonce lépe, než kdyby tam člověk naběhl se sazenicemi. Zhruba třetina území je v přírodním stavu, do kterého se nezasahuje. Dvě třetiny jsou zásahové, což neznamená hospodářský les, kde by se těžilo po hektarech, ale postupnou přeměnou se míří k přirozenému porostu, přestože tomu člověk pomáhá.
Proces obnovy ale jde přes několik fází, nejprve bylinný porost, pak náletové stromy, potom teprve dlouhověké stromy. Sto let, žádná míra. Budou lidé, obce a podnikatelé ochotni tak dlouho čekat na obnovu?
V národním parku by čekat měli. Je to území, o kterém jsme řekli, že tady nebudeme hospodařit, a to není jen idealistická myšlenka. Hospodařit můžeme na 98,5 procentech území Česka. Národní parky tvoří jen 1,5 procenta. Tato společnost je natolik bohatá, že o 1,5 procentu si může dovolit prohlásit „budu to jen pozorovat".
Ale jsou tam místní podnikatelé a vy jim řeknete – teď tady v tom parku budou 50 let jen náletové břízy...
Podnikatelé potřebují, aby tam přijeli lidé a oni mohli rozvíjet turistický ruch. Takhle velké místo, kde by hořelo, v Česku nemáme. A obnova bude neuvěřitelně dynamická. Ano, máte pravdu, že vzrostlý les tam bude možná až za 200 let, ale to dnes nikdo neví. V Českém Švýcarsku hořelo v roce 2006 pod Havraním vrchem a dnes už tam vidíme druhou fázi. Jsou tam vzrostlé břízy a mezi nimi už semenáčky dubu. I to, že v místě byl požár, je informace. Lidé tam jezdí 1 tak a stát obnova nestála ani korunu.
Oznámili jste, že dáte 100 milionů korun na obnovu infrastruktury zasažených obcí. Už víte, jak budou podmínky dotace vypadat?
Ještě na tom pracujeme. Zatím je tam 100 milionů, pokud to nebude stačit, budeme pokračovat. Ale konkrétní příjemce a pravidla zveřejníme zhruba v polovině srpna, tady nechci předbíhat. Základní informace jsou, ale bude to vypilované na zmíněný termín.
Tak aspoň nastiňte hlavní příjemce peněz. Obce, podnikatelé, infrastruktura, nebo i jednotlivci, kteří přišli o dům?
Pro obce na opravu infrastruktury, na Pravčickou bránu, soutěsky, uvidíme. Velká část území zůstala nedotčena. Prostředky však půjdou také na prevenci. Teď máme v parku jen pět strážců přírody a osm lesníků. To pro monitoring takového území není mnoho. Peníze proto půjdou i na to, jak zvýšit dohled. Například na Šumavě máme připravené tři hlídkové věže. Hlídat bude také technika a bude sledovat, zda se někde neobjevil dým. To nás něco bude stát, ale je to třeba. Stejně jako hasiči před lety říkali, že letadla potřebujeme, přesto se škrtla. Tohle se vždycky řeší, až když se něco stane.
Budete usilovat o to, aby se pozemky v okolí Pravčické brány dostaly zpět do rukou státu?
Byla obrovská chyba, že se pozemky v 90. letech prodaly, ačkoliv v tom mají orgány ochrany přírody čisté svědomí. Minulé vedení ministerstva nechalo připravit studii, jak na Pravčickou bránu udělat jinou cestu. Je ale dost náročná, takže se vám zúží možnost, jak se tam dostat. Pak je tu možnost to vykoupit. Jsme demokracie, a pokud má někdo soukromý majetek, tak ho má k užívání či vydělávání. Pokud jej vlastní podle předpisů, tak co s tím uděláte? Ozývají se názory „tak na něj zatlačte". To podle mě není fér, aby stát používal takové nástroje. Je to složitý problém, který nemá jednoduché řešení kromě toho, dát na stůl velké peníze.
Zdroj: Hospodářské Noviny, 11.8.2022
