Štětina: Uznejme konečně třetí odboj

V těchto dnech se mezi odbornou i laickou veřejností vedou debaty o smysluplnosti zákona o protikomunistickém odboji. Středem pozornosti se zákon stal poté, co jeho návrh koncem září schválil Senát. Jde o moment, který by velkou měrou mohl přispět k tématu vyrovnání se s minulostí naší země, především pak s bývalým komunistickým totalitním režimem. Dnes, kdy mají většinu v dolní komoře parlamentu středopravé politické strany, je šance na vypořádání se s naší vlastní minulostí snad už konečně na dosah.

Morální ocenění

Českým parlamentem bylo dosud přijato pouze mlhavé prohlášení, že v období totality byla porušována lidská práva. Rehabilitační soud zrušil rozsudky komunistických státních soudů, ale v mnoha případech ponechal "dodatkový trest" za činy, které údajně nesouvisely s politickým nesouhlasem. Na základě těchto dodatkových trestů nebyly dosud plně rehabilitovány ani některé popravené oběti komunismu.

V návrhu zákona o protikomunistickém, takzvaném třetím odboji jde v prvé řadě o morální ocenění statečných postojů politických vězňů komunismu. Předloha, která definuje a uznává protikomunistický odboj a odpor, umožňuje protikomunistickým odbojářům získat postavení válečných veteránů, což by potvrzovalo speciální osvědčení. Odbojáři by tak mohli například využít ubytování v domově péče o válečné veterány nebo jim stát může přispět na lázeňskou péči či rekreační pobyt. Tolik k technickému rázu navrhovaného zákona.

Druhý aspekt zákona leží v rovině nikoli materiální, ale v rovině svědomí našeho národa. A zdá se, že právě tady nastává zásadní problém. Česko (na rozdíl od svých slovenských sousedů) doposud nebylo schopno přihlásit se k hrdinství některých svých občanů, kteří se nebáli a v době komunistické totality riskovali vlastní životy pro svobodu své vlasti.

Nejen Mašínové

Je nesmírnou chybou, že se velká část pozornosti soustředí pouze na téma bratří Mašínů, především pak na debaty, zda jde o národní hrdiny, nebo o teroristy a vrahy, kteří stejně nemohli nic dokázat. Válka je iracionální. Je jiná zevnitř a jinak vypadá zvenčí. Mašínové se svou skupinou tehdy bojovali v občanské válce, ve válce, kterou komunistická strana v Československu vnutila vlastnímu národu.

Komunisté přece jako první zaútočili na demokracii. Mašínové byli oběťmi války, kterou rozpoutal někdo jiný, nikoli oni. Byli stateční a přisuzovat jim vinu mohou snad jen ti, kteří se dokázali zachovat stejně odvážně jako oni.

Samozřejmě existuje zásadní rozdíl mezi druhým (protifašistickým) a třetím (protikomunistickým) odbojem. Zatímco za druhé světové války bojovali Češi proti Němcům, proti nacistům, během třetího odboje vedli Češi boj sami mezi sebou. Období od února 1948 do listopadu 1989 lze tudíž charakterizovat jako válku v rámci jednoho státu. Odbojáři protikomunistického boje si tedy zaslouží dosahovat stejného společenského uznání a úcty jako jejich předchůdci z prvního a druhého odboje.

Vzepřít se

Důležitější než neustálé popírání třetího odboje je poukazovat na osud mnoha odvážných osobností, které se nebály vzepřít totalitní komunistické zvůli. Když už nejsme schopni postavit žijící viníky a aktéry před soud, uznejme alespoň činy těch, kteří byli ochotni pro svobodu a demokracii bojovat a trpět.