Ministerstvo vnitra, resp. jeho komise pod vedením Mgr. Karla Bačkovského, vypracovala k činnosti KSČM analýzu, kde v závěru nedoporučila vládě podávat žalobu k Nejvyššímu správnímu soudu za účelem pozastavení činnosti této strany. Vláda si vyžádala další materiál, tentokrát od nezávislých expertů. Komunisté ovšem prohlašují, že se ta první analýza vládě nehodila, tak si nechává vypracovat jinou, lépe vyhovující jejím účelům, tedy směřující k pozastavení činnosti KSČM. Jak se jeví tato analýza Vám?
Tato analýza vycházela z judikatury případu Dělnické strany, ovšem Dělnická strana byla Nejvyšším správním soudem (NSS) rozpuštěna. Senát a jeho komise nikdy nepožadovaly, aby KSČM byla rozpuštěna. Zákon o politických stranách mluví o dvou opatřeních - buď o rozpuštění nebo o pozastavení činnosti. A my, senátoři, kteří jsme iniciovali tento návrh, požadujeme, aby činnost KSČM byla pozastavena. A k tomu jsou zapotřebí zcela jiné požadavky a jiné podmínky. To byla ta první vada analýzy komise pana magistra Bačkovského. Druhá vada, podle mne ta nejdůležitější, je nesprávný výklad článku 5, Ústavy české republiky. Ten článek 5 ústavy naší republiky říká, že součástí našeho systému mohou být pouze ty strany a hnutí, které odmítají, odmítají násilí jako prostředek pro dosažení svých cílů. A Komunistická strana Čech a Moravy ho neodmítá, neodmítá už jenom svým názvem, neboť to slovo komunistická v jejich názvu neznamená ten platónský komunismus, neznamená ani židovský komunismus kibuců, nebo křesťanský komunismus, ale právě onen marxisticko-leninský násilný komunismus, takže oni už samotným názvem zmíněný článek ústavy porušují.
A jak jim chcete dokázat, že zrovna jejich komunismus je násilný?
Je to jednoduché, protože se stačí podívat na ty jejich základní postuláty marxismu a leninismu. Základní biblí všech komunistů, včetně našich, je Komunistický manifest Karla Marxe. A když si ho přečtete, tak končí zcela jasnou větou „Svých cílů můžeme dosáhnout pouze použitím násilí" Co se týká leninismu, tak si stačí přečíst knihu „Stát a revoluce". To je jedna z největších příruček teroru, jaká byla napsána začátkem 20. století. Takže v tom byla ta druhá a hlavní chyba analýzy. Navíc nevím, proč si Ministerstvo vnitra objednává analýzu, když třeba při posuzování Dělnické strany šla vláda čelem. Nenechávala si vypracovat materiály, jak to dopadne, ale rovnou si nechala vypracovat žalobu.
Premiér Nečas ale na tiskové konferenci říkal něco jiného. Uvedl, že u Dělnické strany, se postupovalo stejně.
Tak ono to postupovalo ve dvou kolech. První správní žalobu vypracoval doktor Henych z ministerstva vnitra. Ten s ní neuspěl, pohořel, protože to bylo tak mizerně zpracované, že žádný soud na světě by to nemohl uznat. Až poté vypracovali Bačkovský se Sokolem druhou žalobu a obhájili ji.
Myslím, že není možné uplatňovat argument, že Dělnická strana není strana parlamentní, kdežto Komunistická strana Čech a Moravy je stranou v Parlamentu. Český právní řád nezná takový pojem, že by některý politický subjekt měl být pardonován jen proto, že je v Parlamentu, nebo proto, že je větší než ostatní.
Jestliže se ale k tomu dnes hlásí 15 procent občanů, mezi nimiž jsou i mladí lidé, nehraje to vůbec žádnou roli? Nemůže to být ve výsledku kontraproduktivní?
Samozřejmě, že to může vyvolat i odpor, že to může mít nejrůznější následky. Já si ale myslím, že politické konsekvence, rozhodnutí soudu, která nastanou, nemohou převažovat nad snahou, aby byla dodržovaná ústava.
Pochopitelně, je třeba posuzovat konsekvence, já zde vidím i všechny možné důsledky, ty jsou nejrůznější, ale to není to důležité. My přece nemůžeme říct, že budeme pardonovat nějakému subjektu, ať je to třeba KSČM to, že porušuje ústavu, jen proto, že by nám to přineslo nějaké politické výhody.
Například, celá řada členů ODS je proti tomu, aby byla ta žaloba podána. ODS je nejednotná. A to z toho důvodu, že samozřejmě vidí ty konsekvence, jako například zvýšení koaličního potenciálu, kdyby se pojmenovali komunisté jinak. Okamžitě by padlo Bohumínské usnesení (usnesení ČSSD zakazující ČSSD spolupráci s KSČM na vládní úrovni). Ale to je přece nepřípustné! Prostě zapomenout na to, že ústava je porušovaná, jenom proto, že z toho mám politickou výhodu, to vytváří ten děsivý stav právního nihilismu, který tu je. Když je tu veliká partaj, která nedodržuje ústavu, tak jak se mají potom dodržovat normální zákony? Tak se krade, uplácí, proč bychom to nedělali, když tady ani ústava neplatí.
A to je právě to nejdůležitější, protože Nejvyšší správní soud říká, že pro rozpuštění strany musí být prokázáno, že je ohrožena demokracie. Pro rozpuštění i pro pozastavení činnosti. Právě proto si myslím, že ten právní nihilismus, o němž mluvím, je to největší ohrožení demokracie. To je mnohem větší a pregnantnější ohrožení demokracie, než když pár popletených kluků z Dělnické strany někam hodí flašku s benzínem.
No, ale když to zabíjí nebo zraňuje lidi, tak to je přece také za čárou zákona...
No, to samozřejmě ano, ale co se týká přímého ohrožení demokracie, tak to není tak veliké, jako když se tady vytváří stav, kdy zákony neplatí pro nikoho.
A jak myslíte, že dopadne ten takzvaný „protikomunistický zákon". Komunisté se chtějí odvolat k ústavnímu soudu.
Na jejich místě bych to udělal také, samozřejmě. Na to mají samozřejmě právo.
Myslíte, že uspějí?
Já to nedovedu posoudit, a ani není mým prerogativem (výsadou, přednostním právem - pozn.red.), abych posuzoval, jestli uspějí nebo neuspějí. Podívejte, my jsme zde v senátu splnili svou povinnost. Jako zákonodárci máme přece jen v popisu práce dbát na to, aby byla ústava dodržovaná. A co jsme mohli, to jsme udělali, teď je řada na vládě.
Povězte, co Vás v poslední době potěšilo? Ať o Vás nemluvíme jenom jako o bojovníkovi s komunismem.
Tak teď mě například velmi těší, že prší a není vedro. (Lilo jako z konve - pozn. red.) Ale vážně, co se týče toho bojovnictví s komunismem, já tady v Senátu dělám normální práci. Ty komunisty mám spíše jako přidruženou výrobu, jako hobby. Samozřejmě, je to téma, které novináře zajímá víc, než jakékoli jiné,takže by samozřejmě nebyla pravda, že se zabývám jenom tímto. Toto mám spíše jakoby „by the way" (mimochodem, při cestě).
Ten zákon ale zajímá novináře i v souvislosti s legislativou. Prostě se povídá, že ten zákon byl dělaný kvůli Mašínům.
Podívejte, ten zákon přece nebyl přijímán kvůli Mašínům. Ten byl přijímán kvůli tisícům lidí, kteří jsou ještě naživu, a kteří se asi budou o ten certifikát (účastníka třetího odboje) ucházet. A ty budou instituce dané zákonem posuzovat. Ministerstvo obrany, Ústav pro zkoumání totalitních režimů a v případě odvolání vytvořená Etická komise. A když si to bratří Mašínové zaslouží, tak to dostanou, když si to nezaslouží, tak to nedostanou.
Je ale hodně hlasů, které říkají, že se dopustili násilností, kterých nemuseli.
Poslyšte, já jsem od roku 1990 do roku 2003, tedy 14 let, jsem dělal válečného zpravodaje. Prošel jsem více než 20 válek. Velmi podrobně a důkladně. A válka, je jedno z největších svinstev na světě, ale má svá pevná pravidla. A jedno z naprosto železných pravidel války, je - ten, kdo nezabije, bývá zabit. A jelikož byl skutečně stav občanské války, kterou tehdy KSČ vyhlásilo po roce 1948, i se svými ozbrojenými jednotkami (lidové milice), které byly protiústavní, tak to platilo i pro ty Mašíny. Protože oni, kdyby nezabili, tak byli zabiti, až by byli chyceni. Byli by popraveni tak, jako kolegové z jejich skupiny.
Víte o někom takovém?
Byl jsem před několika dny v Jizerských horách, kde jsem navštívil pana Raju. Je to jeden ze železnobrodských roverů (skautů), kteří byli v červenci 1949 obklíčeni ozbrojenou 500člennou jednotkou SNB. Dva roveři byli tehdy zastřeleni, Pan Radomil Raja a ještě jeden rover jsou už jediní, kteří žijí. Byli zranění, a bylo to proto, že je tam v lese objevil „koňák", který svážel dříví, na tom Vlašským hřebeni, kde byli. Oni se rozhodovali, jestli ho mají zabít, protože se tam skrývali, čekali na to, že půjdou přes kopečky. Čekali na převaděče. On (pan Raja) je umluvil a „koňák" jim svatosvatě slíbil, že o nich pomlčí. Ale hned druhý den šel, a „prásknul" to esenbákům a pár dní nato byli dva kluci zabiti. Oni totiž nectili to pravidlo války. Není možné posuzovat činy, k nimž došlo v boji, přes prisma „return". S Josefem Mašínem jsem se setkal několikrát a s panem Milanem Paumerem jsem se dlouho kamarádil. A vím, že pro ně platí i druhé železné pravidlo války, které říká, že obětí války je ten, kdo je zabit i ten, kdo zabije. A oni si velmi dobře uvědomují, že jsou nositeli toho zabití. To není nic jednoduchého zabít, i když je to ve válce, a třeba i na dálku. Ten příběh komunismu je strašně dlouhý. Celá ta lumpárna nezačala ve '48, ale začala několika tisíci těch československých občanů ruského původu, které Směršovci (SMĚRŠ - rus. zkratka smrt špionům - jednotky speciální sovětské vojenské kontrarozvědky)a NKVD odvezli rovnou z Československa a nastrkali je do Gulagů (ruských trestních táborů). A navíc, zločin toho marxisticko-leninského komunismu, je záležitost světová. To není záležitost jenom té nějaké naší kotlinky. Komunistická strana Československa byla součástí Komunistické internacionály, jeden čas. Mimochodem, KSČM se nyní snaží vytvořit Komunistickou internacionálu a hraje si na takového frontmana pro tyto záležitosti komunistického hnutí. Chci tím říct, že to nemůžeme poměřovat těmi desetitisíci uprchlíků, statisíci vyhozených z práce, stovkami popravených a tisíci vězněných u nás. Ten zločin měl osvětimské rozměry, protože se odehrával hlavně na území bývalého Sovětského svazu. A ty koncentráky Gulagů se lišily od těch osvětimských pouze tím, že Osvětimi se zabíjelo Cyklonem B, a tady se zabíjelo hladem a mrazem na Sibiři. Takže je to v každém případě ostuda, že u nás ještě máme komunistickou stranu.
parlamentnilisty.cz, 23. 7. 2011
