Současná situace v Řecku jasně ukazuje, jak může skončit stát, ve kterém se veřejné finance zcela vymknou kontrole. Dlouhé roky příjemného života na dluh musely jednou skončit.
Všichni to věděli a bylo pouze otázkou, kdy se tak stane. Smůlu má tato generace ekonomicky aktivních obyvatel, protože bolestivé řešení již nelze odkládat na generace další, jak se dělo desítky let. Nastal čas platit účty.
Vládní plán na snížení deficitu vládního sektoru o čtyři procentní body (cca z 13 % na 9 %) nepřináší pro Řeky nic záviděníhodného. Zvyšování DPH, spotřebních daní, nová podniková daň, zmrazení mezd ve veřejných službách i razantní zvýšení věku odchodu do důchodu. Jedno z opatření vyvolává úsměv a zároveň i pochybnosti o tom, jak to s ozdravnou kúrou myslí vážně: Čtrnácté platy státních zaměstnanců se mají snížit o 60 %. Že by pokus o černý humor? Asi ne, jen to dokumentuje přebujelost tamější veřejné správy.
Pokud to shrneme, tato nepopulární opatření příliš řecký problém neřeší. I ministr Janota vyjádřil pochybnosti nad tím, že by Řecko začalo plnit maastrichtské kritérium 3% deficitu do roku 2013, tj. že by přijalo třikrát drastičtější opatření nebo nastartovalo zázračný růst ekonomiky. Vidíme totiž, jaké reakce vyvolávají plánované a zároveň nedostatečné kroky. V Řecku se dennodenně stávkuje, probíhají masové demonstrace a země přichází o další příjmy z turistického ruchu. Příliš nerozumím, proč si někdo myslí, že kamenem hozeným do výlohy, převráceným autem nebo zraněným policistou vyřeší zadlužení státu.
Situace skvěle využívá místní komunistická strana a spousta Řeků jí dychtivě naslouchá. Vždy je jednodušší házet vinu na jiného - zlý Mezinárodní měnový fond, zlá Evropská komise, zlí investoři - než ji hledat sám u sebe. Ti zlí kapitalisté přece nenutili Řeky, aby si vypláceli čtrnácté platy, uměle vytvářeli pracovní místa ve veřejném sektoru nebo falšovali vládní statistiku. Zástupci Goldman Sachs nedrželi řeckým politikům pistole u hlavy. Zkuste ale takto argumentovat proti davu, který má v ruce kameny a hole. Zdá se, že zatím vítězí především emoce.
Na závěr si dovolím nesouhlasit s panem prezidentem, který říká, že problémy Řecka způsobilo euro. Pokud by Řecko mělo drachmu, její devalvace by sice pomohla exportu, zároveň by však skokově zvýšila závazky státu i soukromých subjektů, které drží především zahraniční investoři. Euro pouze na čas schovalo problémy a způsobilo, že mejdan mohl pokračovat o nějaký rok déle.
Teď ale přišla nepříjemná kocovina. Řekové ji nevyřeší stávkami a demonstracemi, naopak ty mohou vést k dalšímu prohlubování krize.
