Ředitel Jihočeského divadla Jiří Šesták střídá v Senátu za obvody Českobudějovicko a Třeboňsko Jiřího Pospíšila. Připojuje se tak ke čtveřici jihočeských senátorů. V horní komoře Parlamentu ČR chce Šesták mimo jiné zúročit své zkušenosti z kulturní sféry.
Vrcholnou politiku už si vyzkoušel. Alespoň na divadelních prknech. V Havlově hře Odcházení ztvárnil Jiří Šesták odcházejícího kancléře. Teď ho budějovičtí voliči poslali do Senátu. Plány i nadšení má velké. „Potřebujeme dálnici, obchvat Budějovic, chci, aby se stát a kraj podílely na financování divadel,“ líčí 55letý Šesták, který by chtěl být v Senátu členem výboru pro vzdělání a kulturu.
Porazil jste zkušeného politika Jana Zahradníka. Čím jste podle vás lidi oslovil?
Nabízel jsem lidskou a profesní zkušenost. Od začátku jsem říkal, že chci být senátorem ne těch, kteří mě zvolí, ale všech. Chci být užitečný – ne jen pro sekretariát nějaké strany, ale pro všechny. Jsem prostě nezávislý. I proto mě podporovala celá řada politických subjektů, které spolu jinak soupeřily. Moje vítězství je také porážkou jihočeské politiky ODS, se kterou mají lidé své osobní zkušenosti.
V politice jste teprve dva roky. Jste připraven na post senátora?
To se uvidí. Chci se řídit selským rozumem. Hájit zájmy většiny společnosti a nezapomínat na minority, které to potřebují. Je to to samé, co řeším jako ředitel divadla. Mám pod sebou 260 lidí, to je 230 rodin. Nemohu být asociální. Do Senátu přináším také odbornost z oblasti kultury a vzdělávání. Tento rozměr bych chtěl v politice zvednout.
To budou tedy vaše priority?
Ano, z celospolečenského hlediska. Na regionální úrovni chci pomoci v oblastech, které všichni potřebují, hodně se naslibovalo, ale málo dokázalo. Je to zejména doprava. Potřebujeme dálnici, obchvat Budějovic a Lišova. Aby lidi neumírali na cestě na hranice.
Může to jeden senátor ovlivnit?
Sám to samozřejmě nemůžu vyřešit. Ale můj hlas může být dostatečně silný, aby se to rozhýbalo. V divadle jsem také dokázal prosadit projekty, byť tomu lidé nevěřili.
Byl jste se v Senátu podívat?
Jednání jsem viděl v televizi a taky jsem se o tom bavil třeba s panem Pithartem nebo Töpferem. Takže vím, do čeho jdu.
Máte spoustu aktivit. Jak na tom budete s časem?
Nebudu to zvládat všechno. Je otázka, jak vyřeším své další setrvání v radě Budějovic, což je náročnější na přípravu. Mám představu, že v Jihočeském divadle zůstanu jako ředitel s tím, že si snížím plat a najmu asistenta, který by dělal administrativní práci. Nebylo by dobré, kdybych z divadla odešel a nechal lidi napospas osudu. Je celá řada rozběhlých projektů. Jako všechna divadla máme problém s financováním. Naopak bych tomuto chtěl z funkce senátora pomoci.
Jak?
Chtěl bych, aby se obecně na financování divadel podílel stát a kraje. V Německu to tak funguje. My jako ředitelé divadel se něco podobného snažíme prosadit, jako senátor budu mít určitě lepší pozici. Myslím, že jsem schopen vysvětlit tento problém v senátorských klubech ostatních stran.
Nezávislost na stranách je ale i jistou nevýhodou. V případě složitých zákonů mají senátorské kluby analýzy, jaké by daná norma měla dopady. Podle čeho se budete rozhodovat vy?
Já budu v senátním klubu Starostů a nezávislých, takže tento servis mít budu. Pak si musím vytvořit tým konzultantů, kteří mi budou schopni poradit s danou problematikou.
Mluvilo se o vás ve spojitosti s pozicí ředitele Národního divadla. Jak to dopadlo?
Byl jsem osloven, vysvětlil jsem, proč o tom neuvažuji. Jsem členem expertního týmu, který by měl říci, jakým směrem by se mělo Národní divadlo ubírat a jak vypsat výběrové řízení na ředitele.
Volební účast byla pouhých 18 procent. Není to podle vás signál voličů, že je Senát zbytečný?
Volební účast je skutečně malá, ale není diametrálně odlišná od voleb do Senátu v minulých letech. Jsou to dva problémy. Jeden je to, že lidé měli jít dvakrát během jednoho týdne k volbám. Za druhé zřejmě nevnímají Senát jako instituci, která by jim mohla být ku prospěchu.
Vy ho vnímáte jak?
Senát má svůj smysl. Je to jako s hasiči. Také je nepotřebujete každý den, ale potom, když hoří, tak přijdou vhod. Senát je pojistkou demokracie. Nemůžeme se spolehnout na jednu komoru parlamentu, že bude rozumná a nezmocní se jí populisté. Stačí se podívat na Slovensko nebo Maďarsko, kde je pouze jediná komora. Na vlně populismu tam získala jedna strana ústavní většinu. Najednou vznikne jakýsi tiskový dozor, omezí se nějaké svobody a není, kdo by to korigoval.
Ano, ale populisté mohou získat většinu i v Senátu.
Jistě, ale není to tak jednoznačné. Do Senátu si lidé volí kandidáty ze svého okolí, které znají. Navíc, v Senátu nevidíte tak turbulentní situace, kdy si tam lidé sprostě nadávají. O problémech se tam jedná věcněji. Byl bych pro to, aby se model volby do Senátu přenesl i na Poslaneckou sněmovnu. Se senátory se lidé mohou ztotožnit, mohou mít k nim důvěru.
Měl by tu být senátor pro lidi, kteří by za ním chodili se svými problémy?
Měl by mít obě funkce. Může v regionu působit až v roli určitého ombudsmana a pomáhat lidem v konkrétních případech. A na celostátní úrovni může akcentovat regionální problémy a také být stabilizátorem politické scény. Senát by měl klidnit rozbouřenou hladinu politiky.
Mladá fronta DNES, 22. 10. 2012, rubrika: Jižní Čechy, str. 3
