Schwarzenberg: Zemana teď musím bránit. Je to můj úkol

Pak už vysvětluje, co ho při volbách nejvíce zklamalo, za co by se chtěl omluvit a proč si nyní obranu Miloše Zemana bere za svůj prioritní úkol. Zároveň ale přiznává, že za pět let by jím zaštítěná nová platforma měla mít ambici vyprofilovat ideálního kandidáta, který Zemana na Hradě vystřídá.

Od první přímé volby prezidenta právě uplynul měsíc. Když se nyní ohlédnete zpátky, je něco, co byste změnil?

Asi ne. Jen mě překvapilo, jak moc se mohou někteří lidé snížit.

Hodně se během voleb mluvilo o napjaté atmosféře, o rozdělení společnosti na dva nesmiřitelné tábory. Myslíte, že už je to pryč?

Rozdělení není pryč. Dnes někteří budou oslavovat, jiní vzpomínat na Jáchymov. (Rozhovor se konal 25. února, 65 let od nástupu komunistů k moci – pozn. red.)

Kampaň před druhým kolem skutečně na české poměry vyznívala nezvykle ostře. Jak rychle se na to dá zapomenout?

Podívejte, říkám, že kdo nezvládne mít hroší kůži a kachní žaludek, musí z politiky rychle vypadnout.

To se týká politiků. Ale volba rozparcelovala celou republiku, celou společnost...

Uznávám, že některé výroky byly silně za hranou. A to, co mě zpětně nejvíce trápí, je, že se nevyhnuly ani mé straně. Nebyla to tedy slova mého týmu v rámci kampaně, ale cítím se zodpovědný i za to, jak reagovali lidé, kteří stáli na mé straně.

Koho máte na mysli?

Třeba Honzu Krause, kterého uznávám jako vynikajícího satirika. Když obvinil Miloše Zemana, že chodí se svojí dcerou. To je pro mě zkrátka nepřijatelné. Nebo další příklad: Honza Hřebejk, který měl říci, že Zemana volila rudá a hnědá prasata. On sice později vysvětlil, že nemyslel všechny hlasy pro Zemana, že jen upozornil na ten nešťastný inzerát v Blesku a na to, že Zemanův tým čerpal informace ze snad jediného antisemitského serveru v Česku. To jsou ale věci, které se dělat nemají. Zejména tedy veřejně nařknout otce, že má vztah s vlastní dcerou. Kdyby to někdo udělal mě, dotklo by se mě to. A dotyčného bych zastřelil.

Vy jste si vytkl za cíl vést slušnou kampaň. Nemohl jste právě nekonfliktností vydráždit své příznivce k výpadům pod pás?

Je to možné. I proto to chci nyní zřetelně odsoudit.

Nejvyšší správní soud minulý týden uznal, že protivníkův tábor se v kampani dopouštěl lží, ale jejich míra nestačila ke zrušení voleb. Je to aspoň částečná satisfakce?

Satisfakce je česky uspokojení. Kdybych ke svému uspokojení potřeboval soud, ať už Nejvyšší správní, či jakýkoliv jiný, byl bych na tom věru blbě.

Tedy nepočítáte ani s tím, že byste se snažil dotáhnout fauly protistrany z kampaně k soudu v občanskoprávní rovině?

To zajisté dělat nebudu. Je potřeba už za volbami udělat tlustou čáru a soustředit se více na budoucnost.

Vypadá to, že vás samotného už emoce z prohraných voleb zcela přešly.

Ano. Musíme teď zkrátka uznat, že Česko má legitimně zvoleného prezidenta a je jím Miloš Zeman. To je nezpochybnitelné. Ba co víc: já ho teď budu přede všemi útoky bránit. Ministr zahraničí má v popisu práce chránit hlavu státu, je to jeho výsostným úkolem. A já se toho vůbec nezříkám. EU nemusí lidi „znásilňovat“

Ještě před volbami jste zmiňoval, že Česko za prezidenta Václava Klause ztratilo ve světě vážnost. Změnilo se to volbou?

Uvidíme. Do 7. března je na Hradě Václav Klaus, až pak se ukáže, jak se Miloš Zeman vyrovná s novým postavením, Nakolik pozvedne prestiž Česka v cizině. Jak říkají Britové: o kvalitě buchty se přesvědčíte, jen když ji sníte. Jinak to nejde.

Dobrá, vy už jste ji ale minimálně nakousl. V Zemanově kanceláři jste byl na audienci hned dvakrát.

Ale ani to vůbec nestačí. Dosud jsme spolu nebyli v zahraničí, nepotkávali se s diplomaty, neřešili sporné situace.

A obáváte se, že na trase mezi Hradem a Černínským palácem zůstane nesoulad?

Že budeme mít občas jiné názory, to je jasné. Oba vycházíme z jiných východisek, máme vlastní postoje. Jak silné může být pnutí, ale ukáže až čas.

Minimálně stran Evropské unie ale bude shoda jednodušší...

To ano. Dokonce bych řekl, že v některých věcech jsem opatrnější než nastupující prezident. Unie se za 60 let vyvinula úžasně, jen nesmíme lidi „znásilňovat“ jejími předpisy a nutit k něčemu, co není nutné. Budoucnost Evropské unie je ohrožena politiky jen mírně. Zničit ji může spíše to, kdyby lidé nechápali instituce v Bruselu jako své vlastní. Pokud se rozšíří propast mezi členskými zeměmi a Bruselem, bude to zlé.

A to se podle vás stane?

Věřím, že nikoli. Jsem v tom optimista. Opožděně a polovičatě, ale přece. Co bude dělat Klaus? Na to se nikdo neptá

Do konce mandátu prezidenta Klause zbývá jen pár dní. Těšíte se na 7. březen?

Proč bych se měl těšit? Jsem spíše zvědavý, co bude dál.

Leccos se říká. Slyšel jste, že by měl prezident Klaus přejít na evropskou politickou scénu?

Nevím, co ho láká. Evidentně jsem nebyl nikdy ten, který by se do něj dokázal nejlépe vcítit. Ale myslím si, že je obtížné najít místo ve Škodě Mladá Boleslav tomu, kdo nenávidí automobily.

A zjišťují u vás ostatní šéfové diplomacie, jaký bude další Klausův osud?

Ne, na to se nikdo neptá. Opravdu ne.

Vy jste se poslední měsíce dlouho nemohli shodnout na jménech nových velvyslanců. Vy jste nechtěl Klausovy muže, on zase vaše. Proč jste nakonec v případě Jindřicha Forejta (byť si to nakonec sám rozmyslel) a Jiřího Brodského z prezidentské kanceláře ustoupil?

V politice se obyčejně nic nedohaduje zadarmo. Musíte vždy nějakou cenu zaplatit, tak to chodí.

Byl tou cenou podpis Václava Klause pod zvýšení DPH?

To zůstane mezi námi.

O klíčových ambasadorských postech budete jednat po inauguraci i s Milošem Zemanem. Je reálné, že do Moskvy půjde europoslanec a komunista Vladimír Remek?

Chcete-li dělat zahraniční politiku, musíte mít velkou představivost.

Takže to je hotové?

Kdyby to tak bylo, sdělil bych to. Nechci ale vzkazovat něco předem přes noviny.

A co Jan Fischer? Skousl byste, že má nyní najít uplatnění v diplomatických kruzích, o čemž se spekuluje?

Jsem zásadně proti, aby posty ambasadorů byly využity jako odškodnění pro neúspěšné nebo zbytečné politiky. S prezidentem Klausem i premiérem Nečasem se opakovaně střetávám v tom, že vyžaduji, aby důležité velvyslanecké posty zastávali profesionálové. Jsou jen výjimky, které to zvládnou bez předchozích zkušeností. Ale jinak je to velmi nešťastné. A i vůči mým lidem, kteří věrně a pilně slouží zemi, by to bylo demotivující, kdyby jen někdo najednou přeskočil. Jan Fischer má své zásluhy, ale preferoval bych, aby zůstal činný ve funkci bližší jeho povolání.

Snahu prosadit Fischera do diplomacie jste tedy zatrhl?

Zatím to se mnou nikdo nekonzultoval. A ani se o tom nechci s nikým bavit.

A kdyby to navrhl Miloš Zeman?

Byl bych z toho velmi nešťastný. Už proto, že bývalí politici si myslí, žemusí nutně hned na nejdůležitější mise, ne aby se učili v menších zemích. Musí být zkrátka důležití, diplomacii to škodí. Postavil bych se proto proti. V Americe, kde se to někdy stává, je to nastavené jinak. Když někdo věnuje prezidentovi větší částku na kampaň, může se stát ambasadorem. Ale pak také platí z velké části náklady na chod honosné rezidence, kterou má k dispozici. Lhostejnost, matka diktatury

Česko si v těchto dnech připomnělo 65. výročí „Vítězného února“. Čím si vysvětlujete, že veřejnost vzpomíná na komunistický režim čím dál vstřícněji?

Čím je něco vzdálenější, tím pozitivnější jsou na to vzpomínky. Vím to ze zkušeností: když jsem se v Rakousku v 50. letech potkával s hajnými, mluvili o válce, v níž byli často nasazeni, jaké to bylo tvrdé, kolik kamarádů zmrzlo či jinak padlo. S odstupem už vzpomínají spíše na to, jak to utužilo kamarádství, jak si tam všichni pomáhali a co všechno člověk vydržel. Období války u nich nyní vyznívá kladně. S komunismem je to stejné – bude to v myslích lidí bohužel jen a jen růžovější.

Může tedy rok 2014 být přelomem, kdy se komunisté vrátí do vlády?

Ano, to se reálně může stát.

Chce tomu TOP 09 zabránit? Šli byste do koalice s ČSSD, aby se to nestalo, nebo raději strávíte čtyři roky v opozici?

To rozhodnutí je odpovědností vítězné strany, tedy nejspíše ČSSD. Oni musí vědět, co chtějí! Ne že my jim budeme pomáhat tahat kaštany z ohně. Nikdo je nenutí, aby šli do vlády s KSČM. A pokud budou později říkat, že se s námi nedohodnou, je to pořád jejich odpovědnost.

Vy sám jste ale zkraje týdne přiznal vinu a zodpovědnost za to, že komunisté se mohou vrátit ke kormidlu. Mají vést aktivity chystaného Fóra Karla Schwarzenberga k tomu, aby se podařilo návrat KSČM ještě zvrátit?

Jde mi hlavně o to, aby se podařilo udržet zájem širokého obecenstva o to, co se ve veřejném životě děje. Nejpozoruhodnější fenomén přímé volby pro mě totiž bylo zjištění, že lidé se ještě dokážou ve velkém angažovat. A to v národě, kde jsme si všichni mysleli, že občané na politiku s prominutím serou a jsou přesvědčeni, že všichni v parlamentu jsou lotrové. Přímá volba tohle změnila, lidé se probudili. A protože demokracie je možná, pouze když má životaschopné a aktivní občany, chtěli bychom tento stav udržet. Aby nepřišel nazmar.

Není to ale naopak – tedy že lidé se angažovali právě jen kvůli volbám a že není ve vašich silách přimět je k zájmu i po další čtyři pět let?

Pokusíme se o to. Chceme zabránit tomu, aby lidé upadli zpátky do letargie. Lhostejnost, jak známo, je totiž matkou diktatury.

Kdy fórum či akademii rozjedete na plno?

Zkraje března představíme konkrétní priority a hlavní aktivity.

A nemůže se stát, že ideu platformy, která má udržet aktivní občany, budou po chvíli členové vnímat pouze jako výtah do vysoké politiky?

Ale když to někdo bude chtít tak brát, tak ať. Politika potřebuje činorodé lidi. A nikdo nechce být jen pilnou včeličkou, ctižádost velí drát se nahoru.

Tedy je možné, že posloužíte i tomu, co se v letošní přímé volbě nepovedlo – že občanská společnost se nemohla shodnout na jednom ideálním kandidátovi? Je reálné, že takové jméno za pět let vygenerujete?

Uznávám, že to může být jeden z výstupů naší činnosti. Byl bych rád, kdyby aktivní platforma vedla k tomu, že někoho pro volbu vyprofiluje. Nebyl by to asi nikdo úplně neznámý, ale někdo, na kom by se většina shodla.

Podaří se oddělit Akademii od TOP 09?

Do jisté míry to nepůjde nikdy. Neobejde se to bez organizační a finanční podpory strany. Propojení tedy určitě bude, ale není se v něm za co stydět.

Co dalšího tato platforma bude dělat?

To zatím neprozradím. Už jsem to říkal: slepice nemá kdákat, dokud není vajíčko v kurníku. Vajíčko není, tudíž nebudu kdákat. Na Hanákovou se ptejte Starostů

Tento bonmot jste zmínil v jiné situaci: když se spekulovalo o nástupu Iva Mathého na ministerstvo kultury. Vy jste se pak postavil za šéfku resortu Alenu Hanákovou. Jak si to má veřejnost přeložit: zabouchl si Mathé podruhé a definitivně dveře na kulturu?

Nic není vyloučeno. Každý člověk má v politice šanci uspět.

Je tedy možné, že se jeho jméno znovu objeví? Nebo si spřízněné hnutí Starostové a nezávislí vymínilo, že kulturu může vést jedině jejich člen?

Na to se musíte zeptat jich.

Bez ministra je delší dobu i obrana. Myslíte, že vojenskou přehlídku při inauguraci Miloše Zemana už povede nový ministr?

Pan premiér Nečas se mnou o tomto nemluví, tudíž těžko říct. Vyčkávám zatím v klidu a jsem zvědav, jaké jméno ho napadne.

O obranu se ale dlouhodobě zajímáte. Nezneklidňuje vás, že tento silový resort nemá už přes dva měsíce vlastního ministra?

Každý resort může na čas fungovat bez šéfa, pokud jsou tam schopní náměstci. Když jsem šel na operaci, taky tenhle barák šlapal beze mě. Ono to tak nehoří, nemáme toho času válku třeba...

Jenže ve hře jsou strategické smlouvy a další klíčové kroky. Když mohou náměstci dobře řídit resort, proč jste se postavil proti bývalému náčelníkovi generálního štábu Vlastimilu Pickovi?

Považuji ho za výtečného náměstka. Tím to ale končí. Nemyslím si, že by u nás generálové měli vést ministerstvo.