Býval nejoblíbenějším českým politikem. Jako předseda TOP 09 a první oficiální prezidentský kandidát již tolik voličské přízně nevykazuje. V květnovém výzkumu agentury Median skončil Karel Schwarzenberg čtvrtý za Janem Fischerem, Milošem Zemanem a Janem Švejnarem.
Voliči se podle průzkumů veřejného mínění obracejí doleva, jste přesto stále rozhodnutý jít do souboje o prezidentské křeslo?
Tím bude to bojování zajímavější, ne?
No nevím, když se tahle bitva zdá být předem ztracená…
Tak jsem to měl celý život, a někdy se překvapivě ukázalo, že to nebylo marný.
Máte tedy za to, že i v současnosti může pravicový politik lidi přesvědčit o oprávněnosti své koncepce?
Tady nejde o pravicový nebo levicový. Po pravdě řečeno, sám sebe bych takto nekategorizoval. Český volič rozhodne, kdo bude hoden toho, aby ten úřad dostal.
Ani pravicový, ani levicový? Kam se tedy řadíte?
Já jsem, co jsem, nic jiného. Do žádné škatulky se nevejdu. V poválečné době s tou velkou bídou a pak během studentského hnutí v západní Evropě v roce 1968 mě oslovila spousta sociálnědemokratických myšlenek a mezi jejich nositeli mám dodnes plno kamarádů. Pak jsem rozumem, neboť jsem lesník, pozoroval změny v přírodě a zezelenal jsem. To je ale spíš životní postoj než politická orientace. Víte, na rozdíl od své matky nebo sestry, které všechno viděly černobíle, já vždycky rozeznával různé odstíny šedi. A tak jsem ke stáru skončil jako liberál.
Abyste nakonec nezrudnul.
To jaksi nejde, na to jsem měl příliš intenzivní zážitky v dětství, v únoru 48 atd. Ale v Rakousku mají ještě sociální demokraté poctivou červenou barvu, a když jsem byl mlád, tak mě dokonce nazývali Červeným princem, ale to už je 50 let. Rozdíl mezi konzervativním a pravicovým vnímáním světa je jako mezi sociálním a levicovým pohledem.
Pokud byste se stal hlavou státu, jak byste funkci pojímal?
Samozřejmě je to nejvyšší úřad země a prezident je její politický reprezentant. Aktivní by měl být hlavně tehdy, když nastane mimořádná situace. Jinak má přenechat politikům jejich práci. Musí tu ale být někdo, kdo může zasáhnout v případě nouze.
Kdy může z vašeho pohledu takový okamžik nastat?
Může to být nejrůznější politická krize, ohrožení ze zahraničí. Leccos, to člověk předem nikdy neví.
Měl by být prezident i hybatelem ve věcech nepolitických, ale o to nadčasovějších?
Může v tom být nápomocen, i když pochopitelně nerozhoduje o tom, kde má co být postaveno nebo zbouráno. Měl by však být iniciátorem různých diskusí, zajímat se o architekturu a ovlivňovat atmosféru ve společnosti.
Navázal byste na Václava Havla v jeho snaze o pravidelné debaty s intelektuály ve vile Amálie?
Asi ano, byť v menším formátu. Jsem přesvědčen, že když se sejde víc než dvanáct lidí, už to k ničemu nevede. Zásadně si ale myslím, že debaty o vědě, kultuře, literatuře jsou potřebné, že by názorům moudrých lidí a umělců hlava státu měla naslouchat a podněcovat je.
Kolik chcete utratit peněz za svou kampaň?
Netuším, neboť prozatím nevím, kolik budu mít prachů.
Brněnský deník, 13. 6. 2012
