Schwarzenberg: Už jsme otrlí, v politice si od ničeho nic neslibujeme

„Úkol prezidenta republiky je, aby se zaprvé pokoušel stmelit národ a měl kontakty se všemi stranami a také aby se snažil vzbudit dialog mezi různými politickými tábory. Hlava státu by rovněž měla být iniciátorem nového myšlení,“ říká Schwarzenberg.

Kolem volby prezidenta je pěkný zmatek. A místopředseda vaší strany, ministr Kalousek, se dokonce už zmínil, že schválit přímou volbu byla zbabělost. Co tomu říkáte?

Mám odlišný názor, jsem spíše příznivec přímé volby. Hlavně poté, co jsem zažil poslední nepřímou volbu prezidenta. To byl otřesný zážitek. Je pravda, že prováděcí zákon k přímé volbě je zpackaný. Ale co se dá dělat.

Není to tím, že se v zákonodárné praxi dost často pokoušíme, obrazně řečeno, znovu vymýšlet kolo?

Ani ne. Návrh ministerstva vnitra, který přišel, byl docela rozumný. Jenomže se ho iniciativně chopili poslanci. Bylo to nejenom, jako když pejsek a kočička dělali dort. Bylo to, jako když smečka psů a kočky ze všech dostupných střech dělají dort. Tak to holt dopadlo.

Prováděcí zákon k přímé volbě teď bude posuzovat Ústavní soud.

Když je nejasný zákon, tak obyčejně dojde k tomu, že se to předává soudu, aby bylo nějaké řešení.

Váš spolustraník, poslanec Polčák, prohlásil ještě předtím, než Tomio Okamura stížnost k Ústavnímu soudu podal, že pan senátor nejspíš při sběru podpisů pod petici podváděl a bude ho nutné zažalovat. Nebylo to tak trochu vydírání?

Ne, to si nemyslím, je to taková politická polemika. Něco vám řeknu, i kdyby senátor Okamura nebo kdokoli při sběru podpisů podváděl, má přesto právo obrátit se na soud. Právě to je právní stát.

Proto se ptám. Neměli byste si to ve straně vyjasnit?

Máme ve straně velkou názorovou svobodu. Sjednotit se musíme v postoji k jednotlivým zákonům. Ale co se názorů týče, tak bohudíky jsme odlišných názorů.

Takže nelitujete, že jste do přímé volby vstoupil?

Ne, vůbec ne.

A nebudete ani proto, že možná přece jenom bude mít poněkud hořkou příchuť?

Mnohem nechutnější pocity jsem měl po poslední volbě, jak už jsem řekl. Horší už to nemůže být.

Ve vnímání lidí stojí funkce prezidenta vysoko. Neslibují si ale od přímé volby moc, nebudou zklamaní?

Asi ne, poněvadž už jsme otrlí, takže si v politice od ničeho nic neslibujeme. Hrad má od doby prezidenta Masaryka vysoké postavení, to je pravda. Já miluji historku z roku 1989, a podotýkám, je pravdivá. Při milionové demonstraci na Letné, kterou výborně moderoval nynější světící biskup Malý, jednu chvíli pravil směrem k Hradu: Gusto, je tu husto. To mně také ukazuje, co ten Hrad obnáší.

Tak proberme, co prezident může. Od volby hlavy státu si lidé dost často slibují amnestii. Použil byste toto právo?

Asi bych se k tomu dobrému starému zvyku vrátil. Jak známo, máme přeplněné žaláře. Což je dáno také tím, že v České republice vazebně nebo vězením trestáme lidi, kteří by v jiných evropských zemích neseděli ve vězení nebo ve vazbě, jejich přečiny by se řešily odlišně. Mohu si představit, že u lehčích případů bych vyhlásil amnestii. K tomu by mohly přibýt třeba případy těžce nemocných a tak dále.

Předpokládám, že z humanitárních důvodů byste využíval i prezidentskou milost.

Pouze v těchto případech. Když jsem sloužil na Hradě u prezidenta Havla, tak jsem jako kancléř dostal do ruky každý případ, a než jsem žádosti doručil prezidentovi, prostudoval jsem je. Proto vím, že existují případy – není jich tolik, ale jistý počet ano – lidských tragédií, které nejsou postižitelné paragrafy. Pro ně má zůstat a být použit mimořádný prostředek. Žádný zákonodárce žádným zákonem nemůže postihnout všechno, co se v životě může dít. Tady se potom musí individuálně zasáhnout.

Dalším výsostným právem prezidenta je vetovat už schválené zákony. Železným zvykem ale také je, že sněmovna vždy prezidentské veto přehlasuje. Nemělo by se změnit kvórum nutné k přehlasování tohoto veta?

Osobně bych veto používal velmi vzácně. Pokud bych nějakou normu viděl jako nepříliš rozumnou, spíše bych se pokusil spojit s poslaneckými kluby ještě před schvalováním zákona. Pokud mluvíme o potřebném kvóru a jeho případné změně, pak mluvíme o změně ústavy. Ta je po dvaceti letech zkušeností nutná. Přistoupit bychom měli k celkové reformě, také co se týče volebního systému. Nevyváženost pravomocí mezi Poslaneckou sněmovnou, Senátem a prezidentem – je tu řada věcí, které by se konečně mohly poopravit. Nejsem pro, aby se dělaly jednotlivé zásahy do ústavy, jsem pro její celkovou reformu.

V co by měla vyústit?

Především bych změnil volební systém. Asi bych se pokusil ten nynější obrátit. Do sněmovny by se mělo volit většinově a do Senátu proporčně. Je spousta kroků, které by mohly ústavu vylepšit. Ale než se poslanci k takovým závažným krokům odhodlají, tak my už na tomto světě nebudeme.

Řekl jste, že jako hlava státu byste se snažil víc komunikovat se zákonodárci. Takže byste se neomezil jen na kritiku, případně chválu politické garnitury včetně vlády pouze v novoročních projevech?

Prezident se nemusí ozývat ke všemu. Novoroční projev je tradice. Ale prezident by se měl ozvat při závažných událostech i během roku.

Navštěvoval byste zasedání parlamentu a vlády?

Čas od času.

Doménou prezidenta je i zahraniční politika, která je také vaší osobní doménou. Jak byste se choval vůči kabinetům?

Prezident má jistou, ale omezenou pravomoc. A měl by ji vykonávat v souladu s vládou.

A kdyby vláda razila postoje, které by odporovaly vašemu vnitřnímu přesvědčení?

Konzultoval bych s vládou a řídil bych se podle ní kromě situace, kdy by šlo o velmi závažnou věc a byl bych naprosto odlišného názoru. Politiku má dělat vláda. Jako prezident bych se nevyjadřoval tak volně jako ministr zahraničí, omezoval bych se. A opravdu bych se ozval, jenom kdybych viděl ohrožení republiky. Pokud bych nějakou otázku považoval za velice závažnou.

Například?

Řekl jsem ve velmi závažné situaci.

Velká diskuze se vede o postoji České republiky k Evropské unii. Česko je relativně malá země, může dění v unii zásadně ovlivňovat?

To přece záleží na tom, jak se snaží. I velmi malá země, viz Lucembursko, může hrát ohromnou roli. Větší, než odpovídá její velikosti. K tomu patří, že se angažuje ve všech strukturách EU. Pak má taková země slovo, a bude slyšeno. Takže bych se jako prezident snažil, abychom byli viděni a slyšeni.

Dá se změnit například obvyklé klišé – za nepříjemné věci může Brusel?

No, Brusel může především za to, že Česká republika dostává z dotací EU nejvyšší příjmy na hlavu. A absolutně jsme na pátém místě. To zajisté byla chyba Bruselu. Evropská unie nám měla dát méně peněz a asi bychom potom byli vděčnější. My bereme všemi čtyřmi a pak nadáváme.

Nadávali bychom s méně penězi méně?

Měl jsem velmi moudrého pradědečka a ten vždycky říkal: Co má ten člověk proti mně, když jsem mu nic dobrého neudělal?

V době první republiky byl Hrad politickým i kulturním centrem. Jaký by byl za vaší správy?

Poněvadž tam byla velká osobnost Tomáš Garrigue Masaryk. Za Václava Havla to bylo také. Vše záleží na osobnosti, která je na Hradě. Nerad bych se s těmito dvěma opravdu velkými muži srovnával. Ale myslím, že je úkol prezidenta republiky, aby zaprvé se pokoušel stmelit národ a měl kontakty se všemi stranami a také aby se snažil vzbudit dialog mezi různými politickými tábory. Pak bych se také zajímal o názory a problémy vědecké obce, umělců. Prezident sice nemá přímý vliv, ale přece jenom může diskuzi nakopnout. I ke vzdálenějším tématům, řekněme k moderní architektuře v českých městech. Myslím, že hlava státu by měla být iniciátorem nového myšlení.

Možná nejdůležitější pravomocí prezidenta je možnost navrhovat ústavní soudce a jmenovat guvernéra a členy bankovní rady ČNB. Jak byste kandidáty vybíral?

Rozhodně bych před jmenováním vedl velmi intenzivní diskuzi s těmi, kteří se v příslušném prostředí dobře vyznají. Prezident by se měl při každém jmenování důkladně poradit.

Zůstanete v politice, i pokud byste v přímé volbě neuspěl?

No, vzhledem k mému věku už ne dlouho. Ale nějaký čas bych ještě zůstal.

Když uspějete, co se stane s TOP 09?

Když budu zvolen, tak přeruším všechny vazby na politickou stranu. Hlava státu musí být pro všechny.

A když neuspějete, povedete TOP 09 v roce 2014 do parlamentních voleb?

To je veliká otázka, jestli bych už neměl vedení předat. Kdyby parlamentní volby byly v řádném termínu, tak spíše mám dojem, že už bych nekandidoval. Kdyby byly předčasné volby, což se nám může státi, tak ano.

Proč ne v těch řádných?

Tak jsem si to tak stanovil v životním programu. Po určitou část života bych se také chtěl potěšit s vnoučaty a podniknout nějaké cesty, které jsem nestihl uskutečnit.