Schwarzenberg: U pana prezidenta už se ničemu nedivím

Nemáte dojem, že volba prezidenta pobledla ve světle prezidentské amnestie?

To je momentálně živé téma. Předpokládám, že to – jako vždycky u nás – za pár dní usne.

Z poměrně ostře nesouhlasného stanoviska předsednictva TOP 09 lze vyčíst, že vy s tímto rozhodnutím nejste příliš srozuměn.

To je velmi zdvořile řečeno.

A nezdvořile byste řekl co?

Tragédie na té celé věci je, že budí podezření, že amnestie byla jistým lidem na míru ušitá.

Jenže právníci tvrdí, že za vyhlášenou amnestii je zodpovědná vláda, koneckonců proto podléhá kontrasignaci premiéra. Vy jste ministrem tohoto kabinetu, takže jde též o vaši odpovědnost.

Právě proto jsme jako TOP 09 prohlásili, že to tak sice je napsáno, nicméně vláda se o tom nedověděla. Pan prezident se pouze spojil s panem premiérem a ten to kontrasignoval, aniž by o tom předsedu druhé největší koaliční strany vůbec informoval. Natož aby to se mnou konzultoval. Všichni jsme se to dověděli až z novoročního projevu.

To je ale přece dost vážná situace. Budete s tím něco dělat? Jak jistě víte, opozice chce kvůli amnestii vyvolat hlasování o nedůvěře vládě.

Situace to je velmi nerozumná, ale nemůže se přece kvůli tomu vyslovit nedůvěra vládě, která o tom nic nevěděla. Informován byl jen premiér, a u nás nelze vyjádřit nedůvěru pouze ministerskému předsedovi.

Pochopila jsem to správně, že za ten spolupodpis byste Petru Nečasovi nedůvěru vyslovil?

To jste řekla vy.

Co to je za vládu, v jejíhož předsedu nemá důvěru ani jeden z lídrů dvou koaličních stran? Vláda už věru nepůsobí dojmem kompaktního spolku.

Koalice nejsou nikdy kompaktním spolkem. Všechny koalice v Rakousku, kde to je tradiční způsob vládnutí, byly vachrlaté. Kompaktní byly jen v době, kdy tam byly okupační mocnosti. Jakmile odtáhly, šlo o nekonečný spor.

Jenže všechno má své meze a podle čerstvého průzkumu agentury STEM důvěra ve vaši vládu opět dramaticky poklesla. Dokonce jí věří jen 47 procent voličů TOP 09. Její opora ve společnosti je minimální.

V zastupitelské demokracii to nehraje největší roli. Otázka je, jestli bude mít podporu ve sněmovně.

Teď, ale za rok a půl vám při volbách půjde hlavně o hlasy občanů.

No u těch voleb asi velké úspěchy slavit nebudeme.

Nebylo by lepší tedy s tím skoncovat hned?

V tomto okamžiku ne. Vy teď mluvíte o stinných stránkách našeho vládnutí, ale na druhé straně jsme jedna z mála zemí v Evropě, kde se daří vyrovnávat rozpočet. Týdeník The Economist napsal, že jsme jednou z hospodářsky perspektivních evropských zemí, čili nevypadáme tak špatně.

Co na tom, že ekonomika je v docela slušné kondici, když dojem z vašeho vládnutí je hrozný?

Obraz je blbej, to nemůžu popírat. Doufám, že občané během těch příštích 18 měsíců přijdou na to, že se tak špatně nemaj.

Kandidujete na hlavu státu, která má vzbuzovat jistou naději, snad i víru v politiku. Mělo by vám přece záležet na tom, jestli je ve společnosti blbá, nebo dobrá nálada.

Nálada je blbá, o tom nepochybuju. Já ji ale považuju zásadně za neodůvodněnou, protože ve srovnání s některými evropskými zeměmi situace u nás špatná není.

Proč ale blbou náladu podněcujete třeba eskapádami kolem ministerstva obrany?

Co já s tím mám ale dělat, když jsem v koalici se stranami, které si oproti mému protestu vyměnily ministerstva, a jmenování Karolíny Peake ministryní obrany dopadlo tak, jak dopadlo? Nemyslím si přitom, že by to byla jen její vina. Oni si představovali, že tam bude na ozdobu a vládnout bude ta parta, která se tam už usadila. To se jí nelíbilo, což chápu. Dovoluji si ale upozornit, že topka se na tom nijak nepodílela.

Kdybyste byl prezidentem a tohle se vám dělo v kabinetu, který jste jmenoval, přihlížel byste pasivně, nebo byste hrozil, přemlouval a konal?

Velmi důkladně bych se rozmyslel – a že bych nezůstal nečinný, to je pravda.

Vás provází pověst muže, který si chce zachovat čistý štít, podnikne určité kroky – jako v případě bývalého vicepremiéra Čunka a jeho údajné korupce – ale nakonec vždycky v zájmu zachování vlády couvne.

Já vám něco řeknu. Jsem příliš starý kozák, abych nevěděl, že ve vládě vždy musíte udělat kompromis. Nikdy nemůžete prosadit jen svoje představy – pokud nejste v situaci pana Orbána, který si v Maďarsku může dělat, co chce. Normální politik se do takové situace nikdy nedostane. Politika je umění možného.

Situace, kterými jste v Topolánkově a Nečasově vládě prošel, tedy váš štít nepošpinily?

Ne. Že jsem musel přihlížet blbostem, to je ovšem pravda.

Brzy budete mít šanci vyjádřit ve sněmovně jasný názor, a to na zástupkyni ombudsmana. Václav Klaus na tuto funkci navrhl bývalou nejvyšší státní zástupkyni Renátu Veseckou.

Dovolte mi podotknout, že u pana prezidenta už se ničemu nedivím.

Jak se zachováte?

Doufám, že přijde ze Senátu rozumnější návrh. Snad něco dopluje.

Už doplul i druhý Klausův návrh na poslance ČSSD Stanislava Křečka.

Křeček je solidní sociální demokrat, veliký obhájce nájemníků.

Obhájce nájemníků, říkáte. Lidé, kterým se tolik nedaří, jsou méně úspěšní nebo jen průměrní, možná očekávají, že kromě ombudsmana bude jejich zájmy hájit právě prezident.

Průměrné obhajovat není nutné. Je tady ale spousta lidí, kterým se daří mizerně. Těch se musíme zastávat.

Máte to v plánu?

Zajisté. Jde o poměry dlouhodobě nezaměstnaných, lidí ze sociálně vyloučených lokalit, romské menšiny. Vždycky je nutné znát konkrétní okolnosti. Nemůžu říkat, že bych všechno vyřešil, ale můžu k nápravě přispět, obracet se na jednotlivé resortní ministry.

Je o vás známo, že jste velmi movitý člověk…

Bejval, bejval. Už nejsem.

Ve všech žebříčcích figurujete jako jeden z nejbohatších Čechů.

Jestli tomu věříte, jste sama vinna. Novináři u nás totiž zásadně nedělají důkladnou rešerši.

To v tomto případě nemusíme, máme totiž k dispozici vaše vyjádření pro ČTK (tři obytné domy v Praze, zámek Čimelice a Dřevíč, nemovitosti v Kutné Hoře, obytné a hospodářské budovy na jihu Čech, osobní vůz Škoda Superb) i majetkové přiznání ze sněmovny.

Tak uvidíte, co tam bude. My se řídíme osvědčenou novinářskou zásadou, že každá rešerše kazí story, tudíž se ověřování nekoná a opisuje se ze starých rakouských časopisů. Tam je vlastnictví, které měl náš rod před 1. světovou válkou. Novináři tak zapomněli, že majetek v Rakousku jsem už v roce 1988 předal nadaci a tady jsem po vstupu do politiky přepsal téměř všechno na syna.

Mám tedy napsat titulek: Chudý Schwarzenberg kandiduje na prezidenta?

Chudý vůbec ne, mně se daří dobře, ale je nesmysl o mně říkat, že jsem jeden z nejmovitějších lidí v Čechách. Ti se prohánějí v bourácích po městě, tak na to zdaleka už nedosahuji.

Přesto je tu rodový majetek, tradice, výnosy. Dokázal byste pochopit situaci lidí, kteří mají hluboko do kapsy, vžít se do ní?

No samozřejmě. Já bych to rád zdůraznil. Měl jsem jedno štěstí v životě, a to, že v mém pozdně dětském a dospívajícím věku jsme fakt peníze neměli. Když jsme odtud v prosinci 1948 odešli a ocitli se u babičky v Rakousku se třemi kufry, prachy nebyly. Pamatuji si, že mi omrzly nohy, protože jak jsme rostli, rodiče nám nestačili kupovat nové boty. Když jsem chodil na gymnázium, nosil jsem obnošené obleky po známých. Takže bohudíky, člověk vidí svět úplně jináč. Na dnešní mladé generaci je znát, že vyrostla v blahobytu a nemá ani tušení, co to znamená, když se musíte rozmyslet, jestli koupíte dvě vstupenky do kina a můžete­li pak svoji dívku ještě na něco pozvat. Tak jsem často chodil do kavárny a usmlouval to na dluh. Byla to pro mne velmi prospěšná etapa života.

Patříte k nejevropštějším politikům. Proč považujete ideu těsné spolupráce v integrované Evropě za správnou?

Protože jsem se narodil v první polovině 20. století, dědeček bojoval v 1. světové válce, za té druhé skončil můj strýc v koncentráku. Během války se páchala strašná zvěrstva na obou stranách. Když to člověk zažil, tak ví, že musíme udělat vše, aby se to nikdy neopakovalo. Jestli si někdo myslí, že od té doby uplynulo 70 let a nemůže se to opakovat, tak to není pravda. Hannah Arendtová o tom psala velmi dobře – zlo je triviální a může být přítomno v každém národě a v každé době. Mírový stav v Evropě musíme zachovat, to je pro mě klíčová otázka. A také je tu hospodářská záležitost. Račte se podívat, kde sídlíme. Jsme obklopeni pouze zeměmi EU, kam asi tak máme vyvážet? Jistě se musíme snažit zvýšit export do Asie či Jižní Ameriky, ale vždy to bude jen zlomek toho, co budeme muset prodávat do EU. Kdybychom nechtěli být jejím členem, museli bychom snad být praštění.

Tak daleko to snad není.

Když už tam jsme, máme být ale aktivní.

Což ovšem nejsme, chováme se jako věční kverulanti.

To považuji za zásadní omyl naší politiky.

V prezidentské funkci byste se snažil to změnit?

Když to řeknu zdvořile, politika Hradu by byla ve větším souladu s ministerstvem zahraničí.

Podle současných průzkumů příští vládu bude sestavovat zřejmě levice. Měl byste s tím jako prezident problém?

Neměl bych ho mít, i když bych byl šťastnější, kdyby naše ČSSD dospěla do stavu, v jakém jsou sociální demokracie na západ od nás, ale to si ještě budu muset počkat.

V čem jsou dospělejší?

Několikrát jsem s představiteli naší ČSSD mluvil a oni o vývoji sociálnědemokratických myšlenek od 19. přes 20. století neměli ani tuchu. To je firma, která jen ten název používá. Je to jako franšíza na hamburgery, aniž by používala originální recepty. Jako kdyby si napsali Mac, ale nabízeli karbanátek.

Nemrzí vás, že vyvzdorovaná přímá prezidentská volba je pokaňhaná sporným prováděcím zákonem, který musel řešit Nejvyšší správní i Ústavní soud?

Nesmyslem naší ústavy je, že každý poslanec může samostatně předkládat zákony, pozměňovací návrhy, přílepky. To vede k tomu, že se některé normy nebo evropské směrnice mění ve zmetek.

Tohle ale nebyl ten případ. Zákon předložilo ministerstvo vnitra a štempl na něj dala legislativní rada vlády pod vedením Karolíny Peake.

Jo, jenomže co s tím udělali ve sněmovně! Zeptejte se Stanislava Polčáka, on vám bude vyprávět, jak tam marně bojovali proti lidové tvořivosti svých kolegů. Souhlasím s Pavlem Rychetským, že zákonodárství kolem prezidentské volby je paskvil, je to tak.